30 Cdo 1891/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1891/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 11. 2023 Spisová značka:30 Cdo 1891/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1891.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Vady řízení Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a předpisu č. 82/1998 Sb. § 157 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1891/2023-423 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce K. P. T., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 41/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2023, č. j. 19 Co 395/2022-395, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2023, č. j. 19 Co 395/2022-395, se v části výroku I, kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2022, č. j. 18 C 41/2019-380, potvrzen ve výroku o věci samé ve vztahu k částce 100 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení, a dále ve výroku II o nákladech odvolacího řízení zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení domáhal vůči žalované zaplacení částky 191 157 Kč s příslušenstvím připadající na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřeně dlouhým zajištěním jeho finančních prostředků ve výši 64 000 Kč a 400 USD, k němuž došlo v rámci jeho trestního stíhání vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 2/2010. Původní žalobcův požadavek, který žalobce u žalované předběžně uplatnil dne 20. 3. 2018 a který se vázal k uvedenému nesprávnému úřednímu postupu, zněl na zaplacení částky 200 000 Kč, z níž však žalovaná žalobci následně zaplatila částku 8 843 Kč. Součástí řízení byl původně i nárok na zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím připadající na odškodnění nemajetkové újmy, kterou měl žalobce utrpět v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce uvedeného trestního řízení, ve vztahu k němu však již bylo řízení pravomocně skončeno, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2020, č. j. 18 C 41/2019-274, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021, č. j. 19 Co 106/2021-320, proti němuž podané dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2021, č. j. 30 Cdo 2232/2021-363. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 10. 2022, č. j. 18 C 41/2019-380, uvedenou žalobu v celém jejím zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 191 157 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok I) a současně žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok II). 3. V rámci svých skutkových zjištění tento soud uvedl, že při domovní prohlídce provedené dne 18. 1. 2005 byly u žalobce zajištěny finanční prostředky ve výši 64 000 Kč a 400 USD. Na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 3 To 81/2015, byla žalobci vrácena částka 64 000 Kč a na základě usnesení téhož soudu ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 3 To 14/2017, pak i částka 400 USD. Svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy vztahující se k délce zajištění uvedených prostředků žalobce u žalované předběžně uplatnil, jak již bylo zmíněno výše, dne 20. 3. 2018, načež mu žalovaná zaplatila částku 8 843 Kč. 4. Po právním posouzení uvedených skutečností, které vycházelo z ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), které soud prvního stupně v rozsudku citoval, dospěl tento soud k závěru, že žaloba není ve své zbývající části důvodná. 5. V této souvislosti se soud prvního stupně předně zaměřil na posouzení důvodnosti námitky promlčení, kterou žalovaná vznesla ve vztahu k té části předmětného nároku, jež se týká částky 64 000 Kč, neboť ta byla žalobci vrácena již usnesením vrchního soudu ze dne 12. 11. 2015. Dospěl přitom k závěru, že tato námitka důvodná není, neboť předmětem řízení je jediný nárok vztahující se k celému obnosu zajištěnému dne 18. 1. 2015, přičemž toto zajištění trvalo až do vydání usnesení zmíněného soudu ze dne 5. 4. 2018, na čemž nic nemění skutečnost, že část těchto prostředků již byla žalobci vrácena dříve. Částka 8 843 Kč, kterou již žalobce od žalované na odškodnění nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřeně dlouhým zajištěním předmětných prostředků obdržel a kterou sama žalovaná dle svých tvrzení stanovila ve výši odpovídající zajištěné částce 400 USD, přepočtené na české koruny, však dle soudu prvního stupně představuje odškodnění přiměřené, a to nejen ve vztahu k uvedené položce, ale k celému zajištěnému obnosu. Své tvrzení o vyšším významu předmětného zajištění pro svou osobu totiž žalobce ani k výzvě soudu blíže nespecifikoval a nedoložil, pročež újma, kterou nepřiměřenou délkou trvání tohoto zajištění utrpěl a která spočívala v jeho nejistotě týkající se výsledku posuzovaného zajištění, nebyla natolik intenzívní, aby odůvodňovala přiznat mu zadostiučinění vyšší. Přiznání vyššího odškodnění, než jaké již žalobce obdržel, by dle prvostupňového soudu současně odporovalo dobrým mravům, neboť k předmětnému zajištění došlo v rámci žalobcova trestního stíhání, jež vyústilo v jeho pravomocné odsouzení za spáchání trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) téhož předpisu, jakož i trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce dvou let, podmíněně odložený na dobu pěti let, a dále peněžitý trest ve výši 500 000 Kč. Jeho nejistota pramenící z délky zajištění předmětných finančních prostředků pak byla vedle nejistoty, kterou žalobce trpěl v souvislosti s průběhem svého trestního stíhání, marginální. 6. K odvolání žalobce poté ve věci rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací, který v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, které sám dále nijak nedoplňoval, a poté se ztotožnil i s jeho závěrem o nedůvodnosti námitky promlčení, kterou žalovaná v řízení vznesla. Při této příležitosti ve shodě s prvostupňovým soudem poukázal na skutečnost, že předmětem řízení je jediný nárok vztahující se k zajištění obou částek, k němuž došlo dne 18. 1. 2005. Dále odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že délka předmětného zajištění zakládá pro svou nepřiměřenost nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, neboť trvala 13 let a 6 měsíců, a za správný označil i závěr, v souladu s nímž žalobci za nemajetkovou újmu, kterou tímto nesprávným úředním postupem utrpěl, náleží zadostiučinění v penězích, což ostatně uznala i sama žalovaná, pokud na vznesený nárok částečně plnila. Ve prospěch této formy odškodnění nicméně dle odvolacího soudu svědčí pouze délka trvání zajištění, byť ji vzhledem ke složitosti řízení nelze ještě označit za extrémní. Nebýt jí, samotný význam tohoto zajištění pro žalobce, který odvolací soud zhodnotil jako nízký (což tím spíše platí pro dobu po vrácení částky 64 000 Kč, jakož i s přihlédnutím k výši majetkového prospěchu, kterého žalobce spáchaným trestným činem dosáhl a který byl dvacetkrát vyšší než zajištěná částka), by dle odvolacího soudu odůvodňoval pouze konstatování porušení jeho práva, což platí i o skutečnosti, že k zajištění došlo po právu (nikoliv na základě nezákonného rozhodnutí) a že žalobce svým jednáním nepřispěl k jeho dřívějšímu zrušení, když původ zajištěných prostředků neobjasnil. Postupu orgánů veřejné moci pak lze vytknout pouze chybné posouzení dočasnosti zajištění, což se však již projevilo v závěru o nepřiměřenosti jeho délky a podle odvolacího soudu tak již bylo zohledněno v poskytn