30 Cdo 196/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 196/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2021 Spisová značka:30 Cdo 196/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.196.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastoupení Plná moc Dotčené předpisy:§ 28 odst. 4 o. s. ř. § 25a předpisu č. 85/1996Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 4. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 196/2021-199 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce F. S., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Štěpánkou Mikovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 240 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 50/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2020, č. j. 12 Co 25/2020-154, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, č. j. 12 Co 25/2020-161, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2020, č. j. 12 Co 25/2020-154, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, č. j. 12 Co 25/2020-161, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhá zaplacení 1 240 000 Kč s příslušenstvím, z toho 990 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Policie ČR nejprve pod sp. zn. ORI-17630-55/č. j. 2010-001193-DŠ, poté pod sp. zn. KRPA-43249/TČ-2013-001193-DŠ, a 250 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci vydáním nezákonného rozhodnutí v témže řízení. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 12. 2017, č. j. 28 C 50/2017-82, zamítl žalobu o zaplacení 1 240 000 Kč (výrok I), konstatoval, že v řízení vedeném Policií ČR, Obvodním ředitelstvím Policie Praha I SKPV, 3. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. ORI-17630-55/č. j. 2010-001193-DŠ, současně vedeného pod sp. zn. KRPA-43249/TČ-2013-001193-DŠ, došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. Městský soud v Praze (soud odvolací) napadeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé (I a II) a v nákladovém výroku (III) zrušil a řízení zastavil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III usnesení odvolacího soudu). 4. Odvolací soud se nejprve zabýval podmínkami řízení. Vyšel z toho, že řízení ve věci bylo zahájeno dne 7. 3. 2017 doručením žaloby soudu prvního stupně. K žalobě byla připojena prostá kopie plné moci (č. l. 35) ze dne 7. 7. 2007, která zmocňovala advokátku k zastupování žalobce ve všech právních věcech i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského soudního řádu, správního řádu, zákoníku práce, obchodního zákoníku a dalších procesních předpisů a zejména k zastupování při vymáhání nároků za nezaplacenou mzdu a k zastupování žalobce v trestním řízení. Advokátka byla následně soudem prvního stupně vyzvána usnesením, č. j. 28 C 50/2017-73, k doložení plné moci s úředně ověřeným podpisem a nato zaslala soudu prvního stupně plnou moc ze dne 31. 8. 2017 (č. l. 78), která obsahovala razítko „ROMANIA COMUNA CHICHIS JUD. COVASNA“. Žalobce se řízení osobně neúčastnil. Odvolací soud proto zhodnotil plnou moc ze dne 31. 8. 2017 (č. l. 78) jako nedostačující k závěru, že by k udělení plné moci k vedení předmětného řízení ze strany žalobce advokátovi skutečně došlo, a proto dle § 28 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) vyzval advokátku usnesením ze dne 9. 7. 2019, č. j. 12 Co 203/2019-138, doručeným jí dne 12. 7. 2019, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení předložila plnou moc udělenou jí žalobcem s ověřeným podpisem žalobce, přičemž toto ověření mělo být provedeno v souladu s Úmluvou o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, publikovanou pod č. 45/1999 Sb., jíž jsou Česká republika a Rumunsko signatáři (dále jen „Úmluva“). Současně advokátku poučil, že nebude-li plná moc s řádně vyplněnou doložkou (tzn. podle vzoru doložky s ověřenou apostilou obsaženou v přílohách Úmluvy) ověřovat podpis žalobce, bude řízení pro nedostatek podmínek řízení zastaveno podle § 104 odst. 1 o. s. ř. 5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací soud dále uvedl, že dne 18. 7. 2019 mu advokátka zaslala prostou kopii plné moci ze dne 1. 8. 2019 (č. l. 141), sepsanou v českém a cizím jazyce, která zmocňovala advokátku k zastupování žalobce ve všech právních věcech i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského soudního řádu, správního řádu, zákoníku práce, obchodního zákoníku a dalších procesních předpisů a zejména k uplatnění nároku na náhradu škody a na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem; druhá strana plné moci obsahovala kopii Prohlášení o pravosti podpisu vyhotovené dne 1. 8. 2018 v Chichis advokátkou Mgr. Kristínou Tisovou, se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, jako úřední ověření podpisu dle § 25a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“). Po právní stránce zhodnotil odvolací soud plnou moc ze dne 1. 8. 2019 (č. l. 141) jako nesplňující požadavek na ověření podpisu žalobce tak, aby ověření obsahovalo apostilu podle vzoru obsaženého v příloze Úmluvy, a proto uzavřel, že žaloba byla podána osobou k tomu neoprávněnou, což je nedostatek podmínky řízení, pro který nelze v řízení pokračovat. Z tohoto důvodu rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích o věci samé a v akcesorických nákladových výrocích zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a zároveň řízení podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce prostřednictvím advokátky dovoláním. 7. Jeho přípustnost spatřoval v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyly vyřešeny: a) zda je prohlášení advokáta o pravosti podpisu jednající osoby veřejnou listinou; měl za to, že při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011; b) zda se Úmluva vztahuje na soukromé listiny nebo na veřejné listiny vydané domovským státem; c) zda Úmluva vylučuje možnost učinit prohlášení advokáta o pravosti podpisu dle § 25a zákona o advokacii v cizím státě; d) zda účastník řízení, který je cizincem, dostojí požadavku na předložení plné moci s úředně ověřeným podpisem dle § 28 odst. 4 o. s. ř., jestliže předloží plnou moc s podpisem, o němž advokát učinil prohlášení o pravosti dle § 25a zákona o advokacii, a zda soud může požadovat po účastníkovi, aby předložil plnou moc, jejíž podpis bude ověřen konkrétním způsobem, resp. postupem podle Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, e) zda je procesním pochybením soudu, pokud řízení zastaví z důvodu nepředložení ověřené plné moci s apostilou, aniž by předtím vyzval samotného účastníka řízení, aby se k tomuto postupu vyjádřil; v této souvislosti poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4707/2018; f) zda je porušením práva na zákonného soudce, potažmo práva na spravedlivý proces, pokud senát odvolacího soudu pro své rozhodnutí zkopíruje odůvodnění od jiného senátu téhož soudu ve skutkově obdobné věci? 8. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 9. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.". 11. Dovolání bylo podáno včas a bylo sepsáno advokátkou. Otázka, zda je žalobce (dovolatel) v řízení (též v řízení dovolacím) řádně zastoupen [popř. naopak, zda zástupkyně v řízení zastupuje žalobce (tj. osobu oprávněnou dovolání podat)] je předmětem dovolacího přezkumu. Jak vyplývá z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4939/2014), je za daných okolností třeba a priori považovat podmí