30 Cdo 2183/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2183/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2021 Spisová značka:30 Cdo 2183/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2183.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dokazování Výživné Dotčené předpisy:§ 213 o. s. ř. § 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 910 o. z. § 913 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2183/2020-407 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce J. K., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Lucií Kolářovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 1939/28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 230 112 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 182/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2020, č. j. 11 Co 407/2019-382, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2020, č. j. 11 Co 407/2019-382, se v rozsahu, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 93 000 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím, jakož i v navazujícím výroku o nákladech řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 587 112 Kč jako náhrady škody (spočívající v nákladech za přijímací zkoušky ve výši 2 500 Kč, semestry navíc ve výši 45 000 Kč, zdravotní pojištění ve výši 14 612 Kč, nákladech vynaložených prarodičům ve výši 93 000 Kč a ušlém zisku ve výši 432 000 Kč), částky 643 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu (spočívající ve vazebním stíhání ve výši 153 000 Kč, nezákonném trestním stíhání ve výši 90 000 Kč a v zákazu styku žalobce s matkou ve výši 400 000 Kč) a konstatování porušení práva z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 237/2014, jehož byl účastníkem. 2. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět co do nároku na konstatování porušení práva, co do částky 23 000 Kč jako zadostiučinění za nezákonné vazební stíhání, která byla žalovanou dobrovolně uhrazena, a dále co do částky ušlého zisku ve výši 432 000 Kč. Na procesní návrhy žalobce reagoval Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usneseními o částečném zastavení řízení dne 6. 3. 2018, dne 15. 5. 2018 a dne 17. 1. 2019 v rámci konaných ústních jednání. 3. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 7. 2019, č. j. 19 C 182/2017-336, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 180 112 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 595 000 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 512 Kč (výrok III). 4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že ve školním roce 2013/2014 byl žalobce studentem II. ročníku bakalářského studia (v prezenční formě) na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. Dne 9. 9. 2013 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí (matky žalobce) podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“). Dne 31. 12. 2013 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí (matky žalobce) podle § 199 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a obě trestní stíhání byla spojena pod společné řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 1. 2014, sp. zn. 0 Nt 3601/2014, byl žalobce vzat do vazby podle § 73b odst. 1 a § 68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), z důvodu § 67 písm. b), c) trestního řádu se započtením ode dne zadržení, tj. dne 31. 12. 2013. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 0 Nt 3803/2014, bylo rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby za současného přijetí záruky J. K. a H. K. (prarodičů žalobce), písemného slibu žalobce a uložení probačního dohledu nad žalobcem. Současně bylo žalobci uloženo předběžné opatření, spočívající v zákazu styku s poškozenou H. K. (matkou žalobce), dle § 88b odst. 1, 2 trestního řádu. K propuštění žalobce z vazby došlo dne 19. 2. 2014. Na žalobci tak byla vykonána vazba v trvání 51 dní. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 6 T 237/2014, byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Následné odvolání bylo zamítnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2016, sp. zn. 7 To 335/2016, a podané dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1786/2016. Trestní řízení trvalo 3 roky a 8 měsíců. V jeho průběhu byl žalobce upozorněn na možnost změny právní kvalifikace na trestný čin ublížení na zdraví s trestní sazbou 3 až 10 let odnětí svobody. V průběhu trestního řízení byl žalobce dvakrát odsouzen, a to rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 6. 2015 a ze dne 20. 1. 2016, vždy k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let na zkušební dobu v trvání 5 let. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně na třech stupních soudní soustavy, před soudem prvního stupně 3x, před soudem druhého stupně 3x a před Nejvyšším soudem 1x. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že v důsledku nezákonně vedeného trestního řízení došlo k zásahům do osobnostních sfér žalobce, týkajících se částečně jeho zdravotních problémů, problémů s řádným dokončením studia, omezení žalobce ve styku s matkou po dobu téměř 3 let, nutnosti vynaložit finanční prostředky na opakované přijímací zkoušky, financování semestrů navíc, hrazení zdravotního pojištění v letech 2015 a 2016, a vynaložení dalších finančních prostředků. 5. Podáním ze dne 10. 2. 2017 uplatnil žalobce nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované, která stanoviskem ze dne 6. 11. 2017, č. j. MSP-444/2017-ODSK-ODSK/11, poskytla žalobci přiměřené zadostiučinění za vazební stíhání ve výši 23 000 Kč, konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za tuto skutečnost se omluvila. 6. Soud prvního stupně posoudil nároky žalobce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 7, § 8 odst. 1, 3, § 14 odst. 1, 3, § 15 odst. 1, 2 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), a dospěl k závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul ve smyslu § 5 písm. a) OdpŠk. 7. V případě nároků na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených za přijímací zkoušky v celkové výši 2 500 Kč, tj. 5 x 500 Kč, nákladech za semestry navíc v celkové výši 45 000 Kč, tj. 3 x 15 000 Kč, a nákladech za zdravotní pojištění ve výši 14 612 Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že nebýt nezákonného trestního stíhání žalobce, spojeného s vazbou, a s ohledem na předešlé i následné studijní výsledky, by žalobce řádně splnil své povinnosti ve II. ročníku, mohl postoupit do ročníku III., a to bez nuceného dvojího opakování II. ročníku, když toto jeho studium by bylo bývalo řádně zakončeno ve školním roce 2014/2015. 8. Nárok na náhradu škody představovaný náklady vynaloženými prarodičům za období od propuštění z vazby (dne 19. 2. 2014) do vynesení zprošťujícího rozsudku v trestní věci (dne 16. 9. 2016), kdy žalobce vzhledem k uloženému předběžnému opatření nesměl pobývat v bytě se svou matkou, tedy za dobu 31 měsíců, v celkové výši 93 000 Kč (3 000 Kč měsíčně), soud prvního stupně nepovažoval za důvodný ani prokázaný. Podle soudu bylo čestným prohlášením prarodičů žalobce ze dne 21. 1. 2017, jejich svědeckým výslechem a účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že žalobce skutečně pobýval ve společné domácnosti s prarodiči. Ohledně uvedených částek prarodiče žalobce shodně vypověděli, že příspěvky v částce 3 000 Kč měsíčně byly osobně předávány, nedovedli však přesně uvést období přispívání žalobce na společnou domácnost, k jakému datu byly příspěvky předávány, co měly pokrýt, zda byly zdaňovány, ani z čeho je konkrétně žalobce hradil. Žalobce sice uváděl své příjmy z fotbalu a příležitostných brigád, ze kterých tyto příspěvky údajně hradil, jejich pobírání však neprokázal a bylo na