30 Cdo 2203/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2203/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2023 Spisová značka:30 Cdo 2203/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2203.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 415 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 10. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2955/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2203/2023-485 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce J. Z., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Alenou Kuhnovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737/3, proti žalované České republice - Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o náhradě škody ve výši 1 029 700 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 51/2015, o dovolání žalobce i žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2023, č. j. 26 Co 343/2022-446, t a k t o: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2023, č. j. 26 Co 343/2022-446, ve výrocích II a III, o nákladech řízení, a ve výroku I, pokud jím byl v rozsahu částky 85 722 Kč potvrzen výrok II rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2022, č. j. 7 C 51/2015-402, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2022, č. j. 7 C 51/2015-402, ve výrocích II a IV se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobce se odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení poté, co již bylo ve věci o jeho ostatních žalobou uplatněných nárocích pravomocně soudy rozhodnuto, domáhal náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů [dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“] spočívající v ušlém zisku z podnikání za dobu od 1. 10. 2008 do 12. 10. 2008 a dále za dobu od 14. 4. 2009 do 30. 6. 2015 v celkové výši 320 564 Kč. Škoda v podobě ušlého zisku mu měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, [dále jen „správní orgán“] č. j. P/1558/2008/OS1/Šir a P/1/559/2008/OS1/Šir, ze dne 7. 8. 2008, [dále jen „rozhodnutí magistrátu“], ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Královehradeckého kraje č. j. 16161/DS/2008/GI, ze dne 10. 10. 2008, jimiž byl uznán vinným z přestupku a byl mu uložen, mimo jiné, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců [dále jen „ZŘMV“], který žalobce vykonal v období od 13. 10. 2008 do 13. 4. 2009. Tato rozhodnutí byla posléze jako nezákonná zrušena rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 51 A 6/2010, ze dne 8. 6. 2010, který nabyl právní moci dne 7. 7. 2010. Ohledně zažalovaného ušlého zisku za dobu od 1. 10. 2008 do 12. 10. 2008, to je co do částky 3 097 Kč, vzal žalobce svou žalobu zčásti zpět a řízení bylo v tomu odpovídajícím rozsahu zastaveno. Naposledy tak bylo věcně rozhodováno o nároku na náhradu škody spočívající v ušlém zisku (když žalobcovo předchozí podnikání bylo bytostně spjato s řízením motorových vozidel) za období od 14. 4. 2009 do 30. 6. 2015 v celkové výši 317 467 Kč. 2. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2022, č. j. 7 C 51/2015-402, řízení v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 3 097 Kč „coby ušlého zisku za období od 1. 10. 2008 do 12. 10. 2008“ zastavil (výrok I rozsudku), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 85 722 Kč (výrok II rozsudku), „jinak“ žalobu zamítl (výrok III rozsudku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV rozsudku). 3. Soud prvního stupně na základě před ním provedeného dokazování uzavřel, že v období od 14. 4. 2009 (den následující po skončení výkonu šestiměsíčního trestu zákazu činnosti) do 7. 7. 2010 (který považoval za den vrácení řidičského oprávnění žalobci) byl správními orgány řidičský průkaz žalobci „blokován“ na základě nezákonného rozhodnutí magistrátu, přičemž toto „zadržování“ vyhodnotil jako neoprávněné, tj. jako nesprávný úřední postup dle § 13 OdpŠk, který však měl podle jeho názoru „věcnou souvislost s nezákonným rozhodnutím“ (odstavec 18 a 22 odůvodnění rozsudku), když nadto uvěřil žalobci, že se opakovaně u správního orgánu prvního stupně (ústně) dožadoval vrácení řidičského průkazu. Na tomto závěru nemohlo podle jeho náhledu ničeho změnit ani to, kdyby žalobce o vrácení řidičského oprávnění po výkonu trestu zákazu činnosti nepožádal. Soud prvního stupně proto žalobci přiznal za dobu od 14. 4. 2009 do 7. 7. 2010 s podrobnějšími výpočty nárok na náhradu škody spočívající v ušlém zisku ve výši 85 722 Kč (jež odvodil od žalobcova daňového přiznání za období předcházející právní moci rozhodnutí magistrátu), a ve zbývající části („jinak“) žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že není dána příčinná souvislost, neboť ušlý zisk musí být věcně i časově limitován a do 7. 7. 2010, kdy mu byl správním orgánem vrácen řidičský průkaz, uplynula doba dostatečně dlouhá k tomu, aby žalobce vyvinul potřebnou aktivitu k tomu, aby předchozí výdělečnou činnost (výpadek spojený s vydaným nezákonným rozhodnutím) nahradil. Doplnil rovněž, že od 7. 7. 2010 byl žalobce držitelem řidičského oprávnění a jeho žalobní tvrzení, že nemohl obnovit podnikání z důvodu pošramocené pověsti a z důvodu toho, že hlavní odběratel nahradil žalobce novými dodavateli, nepovažoval za příčinu důležitou, podstatnou a značnou vzhledem k tvrzené škodě. Za stavu, kdy žalobce (soudě podle jím podaných daňových přiznání) z podnikání dosahoval nízkého zisku již před výkonem nezákonně uloženého trestu ZŘMV, nelze podle soudu prvního stupně dát do příčinné souvislosti deliktní jednání žalované a nutnost prodat zařízení nutné k žalobcově podnikání. Dosahovaný zisk už za dobu předchozího podnikání nemohl žalobci stačit k uspokojení ani základních životních potřeb. Příčinná souvislost není dána ani mezi deliktním jednáním žalované a újmou vyvolanou stavební krizí a ztrátou šance uspět u jiného odběratele. 4. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) na základě odvolání obou účastníků v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně vyjma jeho nenapadeného výroku I, o částečném zastavení řízení, potvrdil, a to v jeho výroku III, tak učinil ve správném znění, že se „žaloba o zaplacení 231 745 Kč zamítá“ (výrok I rozsudku odvolacího soudu), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu), stejně jako o tom, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 5. Odvolací soud jednak zčásti převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, jednak sám dokazování doplnil zprávou Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, z níž zjistil, že v roce 2009–2014 žalobce nevykazoval příjem z podnikání. Z výpisu ze živnostenského rejstříku vyšlo najevo, že přerušení provozování činnosti bylo žalobcem ohlášeno „živnostenskému rejstříku“ od 3. 11. 2014 až do 30. 9. 2015. Sdělením Magistrátu města Hradec Králové bylo prokázáno, že až v listopadu 2022 došlo v registru řidičů z evidenční karty žalobce k odstranění záznamu o „blokaci“ jeho řidičského oprávnění. V ostatním odvolací soud (patrně) převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. 6. Vzal za nesporné, že rozhodnutí magistrátu bylo v soudním řízení správním posléze zrušeno pro nezákonnost (podle odvolacího soudu na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010 č. j. 1 As 92/2009-65) a správní řízení vedené vůči žalobci poté neskončilo meritorním rozhodnutím, ale bylo zastaveno z důvodu promlčení (prekluze). V době od 13. 10. 2008 do 13. 4. 2009 byl „realizován“ trest ZŘMV na základě nezákonného rozhodnutí magistrátu a odvolací soud již v předchozích svých rozhodnutích dospěl k závěru, že je dán vztah příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a škodou danou ušlým ziskem na straně žalobce a uložil žalovanému nahradit za tuto dobu ušlý zisk 37 055 Kč (šlo o jiný nárok, než ten, který je předmětem nynějšího rozhodování, poznámka Nejvyššího soudu). Vyšlo-li najevo, že řidičské oprávnění bylo žalobci „blokováno“ až do 7. 7. 2010, tj. až do právní moci rozhodnutí, jímž bylo původní správní rozhodnutí (m