30 Cdo 2233/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2233/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2019 Spisová značka:30 Cdo 2233/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2233.2017.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana osobních údajů Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 5 odst. 2 předpisu č. 101/2000Sb. § 21 předpisu č. 101/2000Sb. § 29 předpisu č. 101/2000Sb. § 7 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 5. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.6.2019II.ÚS 2012/19 II.ÚS 2012/19 doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto5.8.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2233/2017-328 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Tomáše Mottla a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobce J. S., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o 500 000 Kč s příslušenstvím, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a uložení povinnosti odstranit informace, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 191/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2016, č. j. 55 Co 180/2016-293, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2016, č. j. 55 Co 180/2016-293, se v rozsahu, v němž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se řízení zastavuje a věc postupuje Úřadu pro ochranu osobních údajů, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání se ve zbývajícím rozsahu odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 500 000 Kč s příslušenstvím a „příslušnou daní“, a to ve výši 250 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Brně, který měl spočívat v neoprávněném vedení evidence o tom, které konkrétní účastníky žalobce zastupuje v jakých řízeních; a dále ve výši 250 000 Kč z důvodu, že Krajský soud v Brně v insolvenční věci vedené pod sp. zn. KSBR 27 INS XY zveřejnil v insolvenčním rejstříku protokol z jednání soudu ze dne 5. 12. 2014, v němž je obsažena věta, že „některé z dotazů věřitele jsou skutečně kuriózní“, což se žalobce dotýká na cti a považuje to za dehonestaci, neboť šlo o konkrétní otázky, které pokládal žalobce jako zástupce věřitele a měly prověřit, jak dlužník nakládá se svým majetkem. Zároveň žalobce navrhoval, aby soud uložil žalované povinnost „odstranit z vnitřní evidence Krajského soudu v Brně informaci o tom, koho žalobce zastupuje v jednotlivých soudních řízeních u téhož soudu“ a dále povinnost „odstranit v protokolu ze soudního jednání téhož soudu ze dne 5. 12. 2014, č. j. KSBR 27 INS XY, na str. 2 ve 3. odstavci výrok: ‚některé z dotazů věřitele jsou skutečně kuriózní‘ z elektronické adresy www.isir.justice.cz“. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 2. 2016, č. j. 15 C 191/2015-254, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 2. 2015 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci příslušnou daň z částky 500 000 Kč (výrok II), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované „odstranit z vnitřní evidence Krajského soudu v Brně informaci o tom, koho žalobce zastupuje v jednotlivých soudních řízeních u téhož soudu, odstranit v protokolu z jednání 5. 12. 2014 č. j. KSBR 27 INS XY na str. 2 ve 3. odstavci výrok: ‚některé z dotazů věřitele jsou skutečně kuriózní‘ z elektronické adresy www.isir.justice.cz“ (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, podle něhož v insolvenční věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS XY je v protokolu zveřejněném v insolvenčním rejstříku z jednání soudu ze dne 5. 12. 2014, jehož se žalobce účastnil jako zástupce věřitele, uvedeno, že některé otázky věřitele jsou kuriózní. Soud prvního stupně dospěl k právním závěrům, že zde není žádného titulu pro odpovědnost státu, nejde o nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí. Předmětný protokol zachycuje obsah soudního jednání, vlastní výrok je subjektivním hodnocením soudkyně, jež vedla jednání, žalobce se měl domáhat nápravy cestou žádosti o opravu protokolu. Ohledně žalobního požadavku na poskytnutí zadostiučinění z důvodu, že Krajský soud v Brně o žalobci eviduje, které účastníky zastupuje a v jakých řízeních, a požadavku na odstranění údajů o žalobci z této evidence, vyslovil soud prvního stupně, že jednak ve skutkové rovině nezjišťoval, zdali je taková evidence u Krajského soudu v Brně vedena, a i kdyby tomu tak bylo, nejedná se o žádný zásah ze strany státu do práv žalobce a odpovědnostní titul státu, neboť nejde o nezákonné rozhodnutí ani nesprávný úřední postup státu. Soud prvního stupně vyslovil, že zákon nepřipouští opakované zastupování účastníka v občanském soudním řízení fyzickou osobou, která není advokátem. Žalobce jakožto soukromá osoba opakovaně před soudem zastupuje různé účastníky řízení, a sám tak zákon porušuje. Pokud z dokumentů zveřejněných v insolvenčním rejstříku tato informace o žalobci vyplývá, jde o informaci pravdivou. Žalobce nadto ani netvrdí, jakým způsobem tím bylo zasaženo do jeho osobnostních práv a jaká újma mu tím vznikla. Soud prvního stupně přitom nařídil ve věci jednání (na den 5. 2. 2016) za účelem poskytnutí poučení žalobci dle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, že neunáší břemeno tvrzení a důkazní k rozhodným skutečnostem ohledně vzniku a výše nemajetkové újmy, jejíhož odčinění se žalobce domáhá. V tomto případě se nejedná o újmu, jejíž vznik a výše přiměřeného zadostiučinění se presumuje a je věcí žalobce, aby tvrdil a prokázal rozhodné skutečnosti, v čem konkrétně nemajetková újma spočívá a proč má přiměřené zadostiučinění dosahovat právě žalobní částky. Žalobce se však k jednání soudu konanému dne 5. 2. 2016 nedostavil, připravil se tak o dobrodiní být poučen o nedostatku žalobních tvrzení a důkazních návrhů, i z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobu co do požadavku na poskytnutí zadostiučinění v penězích (relutární satisfakci) zamítl. 4. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 6. 2016, č. j. 55 Co 180/2016-293, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do zamítnutí žaloby o zaplacení 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 2. 2015 do zaplacení (výrok I rozsudku odvolacího soudu, první část), dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně požadavku žalobce na odstranění informace z evidence Krajského soudu v Brně o tom, koho žalobce zastupuje v soudních řízeních, a v této části řízení zastavil a věc postoupil Úřadu pro ochranu osobních údajů (výrok I rozsudku odvolacího soudu, druhá část) a co do požadavku žalobce na odstranění věty z protokolu o jednání odvolání žalobce odmítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu, třetí část). Dále odvolací soud citovaným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně co do požadavku žalobce na zaplacení příslušné daně z částky 500 000 Kč a co do výroku o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 5. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně. Co do požadavku žalobce na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba v této části není důvodná, neboť zde není odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu ani nezákonného rozhodnutí. Co do žalobního požadavku na odstranění údajů z vnitřní evidence Krajského soudu v Brně o tom, koho žalobce zastupuje v jednotlivých soudních řízeních, uzavřel odvolací soud, že není dána pravomoc soudu rozhodovat o takovém návrhu, neboť pravomoc v těchto věcech zasahovat má Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Odvolací soud uvedl, že Úřadu přísluší provádění dozoru nad dodržováním povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů, vedení řízení a rozhodování ve věcech porušení zákona. Co do požadavku žalobce na odstranění věty z protokolu o jednání vyslovil odvolací soud, že se fakticky jedná o návrh na opravu protokolu o jednání, což je svým charakterem rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení. Jelikož proti rozhodnutí, jímž se vede řízení, není odvolání přípustné, odvolací soud odvolání žalobce v této části odmítl. Konečně, pokud šlo o požadavek žalobce na zaplacení příslušné daně z částky