30 Cdo 2354/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2354/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2022 Spisová značka:30 Cdo 2354/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2354.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2354/2020-235 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce M. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Milešovská 1312/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 58 533 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 66/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2020, č. j. 28 Co 400/2019-184, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2020, č. j. 28 Co 400/2019-184, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 6. 2019, č. j. 12 C 66/2017-157, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal zaplacení částky 58 533 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 A 145/2014. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 6. 2019, č. j. 12 C 66/2017-157, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 58 533 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok II). 3. Ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 A 145/2014 vzal soud prvního stupně za prokázané, že dne 1. 12. 2014 byla soudu doručena žaloba proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 17. 10. 2014, č. j. MSMT-26595/2014-2, a proti rozhodnutí Západočeské univerzity v Plzni ze dne 21. 3. 2014, č. j. ZCU006947/2014, jíž se žalobce domáhal zrušení napadených správních rozhodnutí ve věci vydání osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, kterou získal studiem na Zakarpatské státní univerzitě ve studijním oboru Právo, právní věda. Dne 2. 12. 2014 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku a byl dán pokyn k doručení žaloby žalovanému. Soudní poplatek byl zaplacen dne 10. 12. 2014. Dne 5. 1. 2015 žalobce doplnil svou žalobu o návrh na vyslovení nicotnosti. Dne 11. 2. 2015 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného ministerstva k žalobě. Dne 5. 3. 2015 se právní zástupkyně žalobce vyjádřila k podání žalovaného ze dne 5. 2. 2015. Replika žalobce byla žalovanému doručena dne 2. 4. 2015. Přípisem ze dne 2. 4. 2015 požádal soud žalovaného o zaslání listiny týkající se vyřízení podnětu k zahájení přezkumného řízení, o němž se žalovaný zmínil ve vyjádření k žalobě. Vyžádaný podnět byl soudu zaslán dne 13. 4. 2015. Dne 8. 1. 2016 nařídil soud jednání na 24. 2. 2016. Jako předseda senátu je ve spise uváděn JUDr. Václav Roučka. Přípisem ze dne 19. 1. 2016 sdělil soudce JUDr. Petr Kuchynka předsedovi soudu, že ve věci žalobce je s ohledem na svůj poměr ke správnímu orgánu, tedy dlouholetý vztah akademického pracovníka Právnické fakulty Západočeské univerzity, dána pochybnost o jeho nepodjatosti. Opatřením ze dne 27. 1. 2015 (zřejmě chyba v určení roku) byl na místo soudce JUDr. Petra Kuchynky určen soudce Mgr. Alexandr Krysl. Přípisem ze dne 18. 3. 2016 požádal žalobce o zaslání protokolu z jednání. Dne 23. 3. 2016 předseda senátu JUDr. Václav Roučka požádal o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozsudku do dne 8. 4. 2016. Rozsudkem ze dne 24. 2. 2016 rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že napadené rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 17. 10. 2014 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dle doložky nabyl zmíněný rozsudek právní moci dne 8. 4. 2016. 4. Podáním ze dne 9. 9. 2016 uplatnil žalobce nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které mu přípisem ze dne 1. 12. 2016 doporučilo obrátit se na žalovanou. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podání žalobce následně postoupilo žalované, která jej věcně neprojednala, neboť neměla k dispozici předmětný spis Krajského soudu v Plzni. 5. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobce podle § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 15, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a dospěl k závěru, že délka původního řízení je, vzhledem k okolnostem případu, přiměřená, a tudíž k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě nedošlo. 6. Dle soudu prvního stupně bylo řízení zahájeno dne 1. 12. 2014, kdy byla Krajskému soudu v Plzni doručena žaloba a skončilo dne 8. 4. 2016 nabytím právní moci rozhodnutí krajského soudu. Řízení tak trvalo 1 rok a 4 měsíce. Probíhalo u jednoho stupně soudní soustavy, věc byla skutkově a právně mírně složitější vzhledem k tomu, že se jednalo o posouzení správnosti rozhodnutí příslušných správních orgánů ve věci uznání vzdělání ze zahraniční vysoké školy. Žalobce se na celkové délce řízení nepodílel ve smyslu nečinnosti či obstrukcí. Posuzované řízení bylo dle soudu prvního stupně zatíženo jedním průtahem v období od 2. 4. 2015, kdy Krajský soud v Plzni žádal žalovaného o zaslání listiny týkající se vyřízení podnětu k zahájení přezkumného řízení, do dne 8. 1. 2016, kdy došlo k nařízení jednání. Tento průtah byl soudem prvního stupně posouzen jako zcela ojedinělý a tolerovatelný vzhledem k tomu, že celková délka posuzovaného řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá. Vzhledem k předmětu řízení byl jeho význam posouzen jako standardní, neboť nebyly shledány okolnosti zvyšující jeho význam. 7. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 8. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobce spočívající v nedostatku místní příslušnosti soudu s tím, že jde o námitku opožděnou a v důsledku toho nepřípustnou, neboť soud prvního stupně zkoumal svou místní příslušnost z pohledu § 105 odst. 1 o. s. ř., o čemž vydal usnesení ze dne 16. 5. 2018, č. j. 12 C 66/2017-129, které bylo změněno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2019, č. j. 28 Co 285/2018-146, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 1. 2020, č. j. 28 Co 285/2018-180. 9. Odvolací soud uvedl, že z úřední činnosti je mu známo, že žalobce nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřené délce správního řízení, které předcházelo posuzovanému řízení u Krajského soudu v Plzni, uplatnil u Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. 26 C 65/2015. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 20. 7. 2016, č. j. 26 C 65/2015-99, který nabyl právní moci dne 2. 9. 2016, byla žalobci přiznána částka 37 200 Kč s příslušenstvím a co do částky 122 777 Kč s příslušenstvím, byla žaloba zamítnuta. Potud bylo o věci pravomocně rozhodnuto a dalšímu projednání tak brání překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. 10. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že jeden zjištěný průtah v posuzovaném soudním řízení neznamená, že by došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, neboť celková délka soudního řízení odpovídala době, v níž bylo možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Význam posuzovaného řízení pro žalobce nehodnotil ani odvolací soud jako vyšší, vzhledem k tomu, že nešlo o řízení s presumovaným zvýšeným významem, byť žalobce odkazoval na souvislost s jeho možným pracovním uplatněním. Případ žalobce je dle odvolacího soudu zcela odlišný od případu, kdy se například pracovník domáhá vyslovení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, který existoval, neboť žalobce absolvoval zahraniční vysokou školu právnického oboru a musel s nostrifikačním řízením počítat. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně rovněž v t