30 Cdo 2514/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2514/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:30 Cdo 2514/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.2514.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Ušlý zisk Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 8 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 12. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 873/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2514/2025-1083 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Tomáše Lichovníka v právní věci žalobkyně K+K General Consulting, s. r. o., identifikační číslo osoby 28609697, se sídlem v Ostravě – Stará Bělá, Proskovická 473/229, zastoupené JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem, se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 71 877 474 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 105/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2024, č. j. 30 Co 247/2024-1039, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Žalobkyně (dále také „dovolatelka“) se podanou žalobou původně domáhala po žalované náhrady škody ve formě ušlého zisku v celkové výši 95 070 000 Kč. Žalobkyně v původní žalobě tvrdila, že označenými nezákonnými rozhodnutími celních úřadů (celkem 11 rozhodnutí) a nesprávným postupem celních úřadů při vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží (dále jen „ZISZ“) byly zatíženy clem ve výši 5 % žalobkyní nakupované komponenty pro její výrobu LCD monitorů (dále „LCD“), hard disků (dále „HDD“) a počítačů (dále „PC“). V důsledku tohoto zatížení clem nebyly realizovány obchody žalobkyně a z nich žalobkyni ušel zisk. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně. Původní žalobou (o zaplacení 95 070 000 Kč) se žalobkyně domáhala ušlého zisku v důsledku nerealizovaných (dále také „zmařených“) obchodů se společností QUANMAX AG (dále „společnost Q“) v období 2010 až 2014, se společností Auspice Star Co (dále „společnost A“) v období 2013 až 2014 a se společností T. S. Bohemia, a. s. (dále „společnost TS“) v období 2010 až 2014. První zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 24. 2. 2016, č. j. 26 C 105/2014-64, byl usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 20. 9. 2016, č. j. 30 Co 304/2016-127, zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud v kasačním rozhodnutí vyslovil závěr, že nárok žalobkyně lze posoudit výlučně jako nárok z nezákonného rozhodnutí, nikoliv z nesprávného úředního postupu (při vydání ZISZ) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OdpŠk“). Za nezákonná rozhodnutí pak lze považovat označených 11 rozhodnutí (dodatečné platební výměry Celního úřadu v Ostravě a Celního úřadu v Opavě), jimiž bylo na žalobkyní dovážené komponenty vyměřeno clo 5 %, neboť tato rozhodnutí byla následně zrušena a řízení zastavena s tím, že dovážené komponenty neměly být clem zatíženy. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby v dalším řízení posuzoval další předpoklady odpovědnosti žalované za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., tedy existenci škody a příčinné souvislosti mezi škodou a nezákonnými rozhodnutími, přičemž důkazní břemeno je na žalobkyni. Soud prvního stupně doplnil dokazování, rozhodl o částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby ohledně částky 14 751 000 Kč a podle § 107a o. s. ř. rozhodl o vstupu společnosti K+K General Consulting, s. r. o., do řízení na místo dosavadní společnosti K+K General Corporation s. r. o. (dále také „původní žalobkyně“). Poté rozhodl rozsudkem ze dne 13. 5. 2021, č. j. 26 C 105/2014-588 (dále „druhý rozsudek soudu prvního stupně“), tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 68 591 119,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % od 24. 5. 2014 do zaplacení (výrok I), žalobu o zaplacení další částky 11 727 880,50 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % z této částky od 26. 11. 2013 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,05 % z částky 68 591 119,50 Kč od 26. 11. 2013 do 23. 5. 2014 zamítl (výrok II) a výroky III a IV rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech státu. Vyšel ze zjištění, že bylo vydáno 11 označených platebních výměrů (rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 28. 4. 2010, č. j. 7189-7/2010, rozhodnutí Celního úřadu Opava ze dne 13. 7. 2010, č. j. 8421-3/2010-096100-021, č. j. 8417-3/2010-096100-021, č. j. 8420-3/2010-096100-021, č. j. 8413-3/2010-096100-021, ze dne 3. 9. 2010, č. j. 10255-3/2010-096100-021, č. j. 10253-3/2010-096100-021, ze dne 8. 7. 2010 č. j. 8252-3/2010-096100-021, č. j. 8282-3/2010-096100-021, č. j. 8283-3/2010-096100-021 a č. j. 8254-3/2010-096100-021), kterými celní úřady žalobkyni vyměřily clo ve výši 5 % na žalobkyní dovážené zboží – komponenty pro LCD monitory a které byly následně rozhodnutími Generálního ředitelství cel ze dne 29. 6. 2016 až 14. 7. 2016 zrušeny a řízení zastaveno s tím, že tato rozhodnutí byla vydána celními úřady nedůvodně. Na základě provedených důkazů soud prvního stupně zjistil ušlý zisk žalobkyně po zdanění v období od roku 2010 do roku 2014 ve výši 63 026 554 Kč z nerealizovaného obchodu se společností Q a ve výši 204 020 EUR, tj. v přepočtu shora uvedeným kurzem 5 564 645,50 Kč, z nerealizovaného obchodu se společností TS a tento ušlý zisk žalobkyni přiznal. U společnosti A soud prvního stupně dovodil, že z uvedeného kontraktu nevznikl žalobkyni ušlý zisk, neboť tento kontrakt byl sjednán v roce 2013, tedy v době po vydání 11 platebních výměrů, proto zrušení kontraktu nebylo v příčinné souvislosti s uvedenými výměry vydanými v roce 2010. Žaloba co do zbývající částky byla proto zamítnuta. Na základě odvolání obou účastnic rozhodoval ve věci odvolací soud. V průběhu prvního odvolacího řízení upřesnila žalobkyně žalobu tak, že se domáhá ušlého zisku z obchodu se společností Q ve výši 66.560.355 Kč, se společností TS ve výši 5 317 117 Kč a se společností A ve výši 8 441 526 Kč. Odvolací soud po doplnění dokazování rozhodl rozsudkem ze dne 1. 3. 2022, č. j. 30 Co 350,351/2021-725, jímž byl druhý rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II o věci samé ohledně částky 8 441 526 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z této částky za dobu od 26. 11. 2013 do zaplacení a dále co do 8,05 % úroku z prodlení z částky 71 877 474 Kč za dobu od 26. 11. 2013 do 23. 5. 2014 potvrzen, jinak ohledně částky 71 877 474 Kč byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně. Odvolací soud shledal správným skutkový i právní závěr vyslovený v druhém rozsudku soudu prvního stupně, že mezi 11 nezákonnými platebními výměry a tvrzeným ušlým ziskem z obchodu se společností A není dána příčinná souvislost a že žalobkyně nemá nárok na náhradu této tvrzené škody. Ve vztahu k tvrzenému ušlému zisku z nerealizovaného obchodu se společností TS vyslovil odvolací soud závěr, že lze vzít zatím za prokázané, že z důvodu nezákonného zatížení clem nebyl realizován obchod podle nabídky ze dne 10. 12. 2009, tj. o dodávce 10 000 ks LCD pro rok 2010, avšak zatím nebylo prokázáno, zda a jaká škoda tím vznikla. Ve vztahu k ušlému zisku z obchodu se společností Q vyslovil odvolací soud závěr, že z provedených důkazů není dosud prokázané, zda a jaký konkrétní obchod nebyl realizován právě z důvodu nezákonných rozhodnutí a zda a jaká škoda z nerealizovaného obchodu vznikla. Taková skutečnost nevyplývá ani z listinných důkazů (např. ze smluv se společností Q) ani z provedených znaleckých posudků, ve vztahu k nimž odvolací soud vytkl konkrétní výhrady. Odvolací soud v tomto rozsahu zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvního stupně s tím, aby poskytl žalobkyni náležité poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. a po provedení navržených důkazů znovu o věci rozhodl. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 2. 2024, č. j. 26 C 105/2014-924, zamítl návrh žalobkyně, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 877 474 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 8 400 Kč (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 143 808,15 Kč (výrok III). Městský soud v Praze jako soud o