30 Cdo 2565/2007 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2565/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 8. 2008 Spisová značka:30 Cdo 2565/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.2565.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 39 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2565/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně České republiky – M. f., zastoupené advokátkou, proti žalované B., a.s., zastoupené advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 265/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2007, č. j. 21 Co 407/2006 - 139, takto: I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2007, č. j. 21 Co 407/2006 - 139, ve věci samé, se zamítá; jinak se dovolání odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 1. 2007, č. j. 21 Co 407/2006 - 139, změnil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2006, č. j. 11 C 265/2005 - 108, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je vlastníkem budovy bez č.p./č.e. stojící na pozemku st. parc. č. 859, pozemku st. parc. č. 859 a pozemku parc. č. 1090/4, zapsaných na LV č. 7618 pro obec H. K. a katastrální území S. P. u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště H. K., a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že usnesením č. 98 ze dne 28. 1. 2004 Vláda České republiky (dále jen „vláda“) schválila podmínky pro tzv. třetí kolo výběrového řízení k bezúplatným převodům nemovitostí dosud náležejících do správy Fondu dětí a mládeže „v likvidaci“ (dále jen „Fond“) na nové nabyvatele, do něhož likvidátor Fondu v souladu s článkem II bodem 1 usnesení zařadil předmětné nemovitosti. Komise ustavená pro třetí kolo výběrového řízení oba uchazeče o bezúplatný převod nemovitostí pro nesplnění podmínek tohoto výběrového řízení vyřadila. Následně likvidátor Fondu kupní smlouvou ze dne 14. 9. 2004, resp. 17. 9. 2004, s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 27. 9. 2004, převedl na základě veřejné soutěže (kterou vypsal na prodej majetku již předtím vyřazeného z výběrového řízení) vlastnictví předmětných nemovitostí na žalovanou, jež v této soutěži uspěla. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“) usnesením č. 1324 ze dne 2. 11. 2004 nevyslovila souhlas s bezúplatným převodem předmětných nemovitostí. Dnem 1. 1. 2005 přešla veškerá práva a povinnosti Fondu, včetně práv a povinností z nedokončených právních sporů, na Českou republiku. Odvolací soud dále provedl důkaz statutem komise jako přílohou č. 2 k usnesení vlády ze dne 28. 1. 2004 č. 98, který nabyl účinnosti dne 28. 1. 2004, z něhož zjistil, že náplní komise pro III. kolo výběrového řízení k bezúplatným převodům nemovitostí ze správy FDM v likvidaci bylo posouzení žádostí a navrhování bezúplatných převodů na nové nabyvatele v souladu s čl. I bodu 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 364/2000 Sb.“, příp. jen „zákon“), přičemž komisi bylo uloženo posuzovat věcnou a formální správnost a úplnost projektů předložených žadateli do výběrového řízení, hodnotit kvalitu předložených projektů z hlediska naplnění stanovených podmínek pro bezúplatné převody, stanovení pořadí vyhodnocených prvních tří projektů u každé nemovitosti a předložení vládě k projednání seznamu obsahujícího návrh nových nabyvatelů pro jednotlivé nemovitosti (čl. 1 a 2 statutu komise). Článkem 5 statutu byl stanoven termín prvního zasedání komise nejpozději do 15. 3. 2004 a termín předložení seznamu nových nabyvatelů pro bezúplatné převody (vyhodnocení projektů) do 30. 4. 2004. Statutem komise však nebyla určena konečná lhůta, do kdy musí být projekty projednány a do kdy musí být vládě předložen seznam nových nabyvatelů pro bezúplatné převody (vyhodnocení projektů). Nebyla rovněž určena žádná lhůta pro předložení návrhu vlády Poslanecké sněmovně. Zákon č. 364/2000 Sb. ani usnesení vlády ze dne 16. 6. 2004 neobsahuje ani žádnou kategorii „majetek vyloučený komisí z výběrového řízení“ a nedává komisi pravomoc určit, který majetek bude převeden bezúplatně nebo který bude vyloučen z bezúplatných převodů. Z usnesení vlády ze dne 16. 6. 2004 přitom nelze dovodit, že předmětné nemovitosti, jichž se návrh vlády netýká, byly vyřazeny z výběrového řízení pro bezúplatné převody, ani to, že usnesení je konečným návrhem vlády pro bezúplatné převody v rámci třetího kola výběrového řízení a že nemůže být případně doplněno. Z toho odvolací soud dovodil, že na původním určení nemovitostí k bezúplatným převodům se nic nezměnilo ani vyřazením subjektů, které požádaly o bezúplatný převod, ani usnesením vlády z 16. 6. 2004. Jestliže tedy nemovitosti byly nadále určeny k bezúplatným převodům, pak musely sdílet režim založený kogentním ustanovením čl. I bod 5 písm. f) zák. č. 364/2000 Sb. a jejich úplatný převod podle čl. I bod 5 písm. c) cit. zákona přicházel v úvahu až po rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Tento výklad čl. I bod 5 písm. f) cit. zákona má podle krajského soudu oporu i ve vývoji právní úpravy. Počínaje novelou zákona č. 364/2000 Sb. zákonem č. 79/2002 Sb. (přičemž shodná právní úprava zůstala zachována i po novelách zákonů č. 428/2003 Sb a č. 376/2004 Sb.) si o bezúplatných převodech vyhradila rozhodování Poslanecká sněmovna; tato výhrada se týkala i dosud nedokončených úplatných převodů podle původního znění zákona (viz čl. II Přechodná ustanovení zák. č. 79/2002 Sb. a čl. II Přechodná ustanovení zákona č. 428/2003 Sb.). Stát tím vyjádřil zájem na tom, aby majetek spravovaný FDM byl využíván pro práci s mládeží a nebyl rozprodáván. Jestliže předmětné nemovitosti byly převedeny úplatně, aniž likvidátor vyčkal rozhodnutí Poslanecké sněmovny, je kupní smlouva ze dne 14. 9. 2004, resp. 17. 9. 2004, absolutně neplatná a žalovaný na základě této smlouvy nemohl nabýt vlastnické právo k nemovitostem a jejich vlastníkem zůstala žalobkyně. Neztotožnil se proto se závěrem soudu prvního stupně, že byly splněny zákonné podmínky pro převod předmětných nemovitostí do vlastnictví žalované, a o platnosti uzavřené kupní smlouvy. Procesní podmínku uvedenou v § 80 písm. c) o. s. ř., jakož i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v daném sporu, považovaly soudy obou stupňů za splněné. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka pokládá za nesprávné závěry odvolacího soudu, že majetek ve správě Fondu vyřazený z bezúplatných převodů nebylo možné úplatně převést dříve, než Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s navrženými bezúplatnými převody majetku, a že z tohoto důvodu je dne 14. 9. 2004, resp. dne 17. 9. 2004, uzavřená kupní smlouva neplatná pro rozpor se zákonem. Za situace, kdy sporné nemovitosti byly komisí z třetího kola výběrového řízení na bezúplatné převody vyřazeny, a tudíž jejich převody nebyly vládou navrženy Poslanecké sněmovně k odsouhlasení, staly se tzv. „zbývajícím majetkem“, který mohl likvidátor Fondu v souladu s článkem I bodem 5 písm. c) zákona č. 364/2000 Sb. na základě veřejné soutěže úplatně převádět na jiné subjekty. V článku 3 písm. j) přílohy č. 1 usnesení č. 98 ze dne 28. 1. 2004 vláda výslovně stanovila, že nemovitosti uvedené v seznamu pro bezúplatný převod, o nějž žádný ze zákonem vymezených subjektů neprojeví zájem, automaticky přecházejí do skupiny majetku určeného k jinému způsobu vypořádání podle článku I bodu 5 písm. c) zákona č. 364/2000 Sb.; povinnost vyčkat rozhodnutí Poslanecké sněmovny se proto vztahuje pouze k majetku, který byl vládou k bezúplatnému převodu schválen. Navíc Poslanecká sněmovna podle svého jednacího řádu může vyslovit pouze souhlas či nesouhlas s návrhem vlády; v případě, že sporné nemovitosti k bezúplatnému převodu vláda nenavrhla, nemohla o tomto převodu Poslanecká sněmovna ani rozhodnout. Dovolatelka podotýká, že nemovitosti k bezúplatným převodům byly vládou navrženy Poslanecké sněmovně ke sch