30 Cdo 2607/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2607/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2023 Spisová značka:30 Cdo 2607/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2607.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Promlčení Vady podání Dotčené předpisy:§ 32 odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. § 43 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 12. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 3396/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2607/2022-662 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce K. T., zastoupeného JUDr. Radkem Šmerdou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 79/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, č. j. 13 Co 402/2021-634, takto: I. Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, č. j. 13 Co 402/2021-634, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 9. 2021, č. j. 22 C 79/2021-607, v rozsahu zamítnutí žaloby co do částky 6 555 625 Kč s příslušenstvím a v navazujících nákladových výrocích a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. II. Dovolání se zamítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, č. j. 13 Co 402/2021-634, v části, kterou byl potvrzen výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 9. 2021, č. j. 22 C 79/2021-607, v rozsahu zamítnutí žaloby co do částky 1 095 000 Kč s příslušenstvím. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 7 735 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 21. 4. 2021 do zaplacení představující zadostiučinění za nemajetkové újmy, které mu měly vzniknout v souvislosti s jeho trestním stíháním vedeným u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 13/2006 (dále jen „posuzované trestní stíhání“). Žalovaná částka sestává ze zadostiučinění ve výši 5 000 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným zahájením trestního stíhání ze dne 8. 5. 2002 a pokračováním nezákonného trestního stíhání, ve výši 1 095 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o vazbě za dobu od 10. 5. 2002 do 9. 5. 2003, ve výši 720 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení za dobu od 8. 5. 2002 do 4. 5. 2020 a ve výši 920 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou zadržením cestovního dokladu od 31. 7. 2002 do 31. 12. 2010 (požadovanou částku žalobce vypočetl z částky 10 000 Kč za každý měsíc, kterou však nežádal za dobu pobytu ve vazbě, zadostiučinění za tuto újmu tudíž žalobce požadoval z důvodu omezení svobody pohybu v přímé souvislosti se zahájením jeho trestního stíhání po dobu 92 měsíců od května 2003 do prosince 2010). 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 9. 2021, č. j. 22 C 79/2021-607, řízení co do částky 84 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 4. 2021 do zaplacení zastavil (výrok I), co do zbývající částky 7 650 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 4. 2021 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč (výrok III). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Trestní stíhání žalobce bylo poprvé zahájeno dne 8. 5. 2002 sdělením obvinění pro trestný čin podvodu, spočívající v zatajení informací žalobcem před tisíci poškozenými klienty KTP Quantum, a. s., čímž jim měl způsobit škodu. Na toto usnesení navázala usnesení o rozšíření trestního stíhání ze dne 4. 8. 2003 a 20. 2. 2004 a dne 21. 6. 2004 byla na žalobce podána obžaloba. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 T 10/2004-33925, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 4 To 56/2005, však byla vyslovena procesní neúčinnost sdělení obvinění s pokynem k vydání nového usnesení o zahájení trestního stíhání a provedení celého přípravného řízení znovu, neboť došlo k procesním vadám a bylo třeba opatřit další důkazy k objasnění skutkových okolností s tím, že sdělení obvinění bylo označeno za neúplné, poněvadž škodu bylo třeba vyčíslit ve vztahu k jednotlivým poškozeným. Stížnost pro porušení zákona byla Nejvyšším soudem zamítnuta dne 30. 11. 2006. Dne 3. 4. 2006 bylo znovu zahájeno trestní stíhání žalobce pro podvod a dne 2. 8. 2006 na něj byla podána druhá obžaloba. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2007, č. j. 2 T 13/2006-4199, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 4 To 56/2005, však byla opět vyslovena procesní neúčinnost i tohoto druhého sdělení obvinění s pokynem k vydání nového usnesení o zahájení trestního stíhání a provedení celého přípravného řízení znovu, neboť nadále chyběly podstatné náležitosti usnesení o zahájení trestního stíhání (kdy mělo nastat plnění ze smluv klientům a zda byly peníze klientům vyplaceny). Dne 31. 3. 2009 bylo znovu zahájeno trestní stíhání žalobce pro podvod se způsobením škody ve výši zhruba 215 milionů Kč a dne 21. 7. 2009 pak trestní stíhání se způsobenou škodou zhruba 879 milionů Kč; tato rozhodnutí již po procesní stránce obstála a dne 26. 11. 2009 byla na žalobce podána třetí obžaloba. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 2010 byla i třetí obžaloba vrácena státnímu zástupci k došetření a bylo mu uloženo, aby bylo na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 31. 3. 2009 a 21. 7. 2009 provedeno nové přípravné řízení. Dne 8. 3. 2012 byla na žalobce podána čtvrtá obžaloba s právní kvalifikací podle nového trestního zákoníku pro zvlášť závažný zločin podvodu. Dne 20. 6. 2012 byla věc vrácena k došetření, avšak ke stížnosti státního zástupce ze dne 7. 8. 2012 bylo vrácení k došetření zrušeno a bylo uloženo soudu, aby ve věci jednal. Dne 1. 1. 2013 vydal prezident republiky amnestii pro trestné činy s hrozícím trestem odnětí svobody nepřevyšujícím 10 let, kdy od zahájení trestního stíhání uplynulo více než 8 let. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2013, č. j. 2 T 13/2006-42304, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2013, č. j. 4 To 14/2013-42613, které nabylo právní moci dne 11. 4. 2013 a bylo doručeno zástupci žalobce dne 5. 6. 2013 a osobně žalobci dne 12. 6. 2013, bylo trestní stíhání žalobce pro amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky zastaveno. Ve věci bylo prováděno rozsáhlé dokazování včetně výslechů velkého počtu poškozených, velkým množstvím listin i znaleckými posudky a bylo prováděno i mezinárodní dožádání na Kypr, do Irska a na Seychely. Dne 7. 1. 2013 podalo Vrchní státní zastupitelství v Praze u Krajského soudu v Hradci Králové návrh na zabrání věcí žalobce jako pachatele, kterého nelze odsoudit, ke kterému se žalobce vyjádřil dne 4. 7. 2013 (doručení návrhu žalobci se nepodařilo ve spise dohledat). Věc byla projednána na několika veřejných zasedáních, byl ustanoven znalec a dne 8. 1. 2016 usnesením č. j. 2 T 13/2006-43228 Krajský soud v Hradci Králové zabral žalobci akcie, finanční prostředky, cenné papíry a výtěžek dražby a ve zbytku návrh zamítl. Částečně bylo toto usnesení zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, č. j. 4 To 51/2016-43528, a ve zbytku pak nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. I. ÚS 1949/17. Na to po novém projednání věci byl návrh na zabrání věcí usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2019, č. j. 2 T 13/2006-44081, zamítnut, neboť nebylo možno s potřebnou mírou jistoty uzavřít, že žalobce spáchal trestný čin a není tak možné mluvit o výnosech z trestné činnosti. K zamítnutí návrhu došlo i z důvodu nepřiměřené délky trvání zajištění. Stížnost státního zástupce byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020, č. j. 4 To 11/2020-44177, které nabylo právní moci dne 22. 4. 2020, zamítnuta se zdůrazněním nepřiměřené délky trvání zajištění, na které žalobce nenese vinu. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 4. 5. 2020.