30 Cdo 2672/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2672/2018 citace  Právní věta:Cizinci vzniká podle § 68 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, při splnění všech zákonem stanovených podmínek právní nárok na vydání rozhodnutí o udělení trvalého pobytu na území České republiky. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2019 Spisová značka:30 Cdo 2672/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2672.2018.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Trvalý pobyt Správní řízení Dotčené předpisy:§ 68 odst. 1 předpisu č. 326/1999Sb. čl. 4 odst. 1 směrnice 2003/109/ čl. 7 odst. 3 směrnice 2003/109/ § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:A EU Zveřejněno na webu:14. 6. 2019 Publikováno ve sbírce pod číslem:17 / 2020 Anotace:Žalobkyně podala dne 12. 7. 2012 žádost o povolení k trvalému pobytu. Ministerstvo vnitra vydalo dne 11. 10. 2013 rozhodnutí, kterým jí bylo povolení k trvalému pobytu vydáno. Žalobkyně měla uzavřenou smlouvu o zdravotním pojištění, a to na dobu od 17. 5. 2011 do 16. 7. 2013 a od 5. 4. 2013 do 4. 4. 2014. Dne 10. 6. 2013 se žalobkyni narodila dcera, v její prospěch uzavřela pojistnou smlouvu na dobu od 27. 6. 2013 do 26. 6. 2014. Soud posoudil žalobkyní uplatněný nárok především podle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že žalobkyně se domáhala náhrady škody způsobené průtahy v rámci správního řízení o vydání povolení k trvalému pobytu. O její žádosti mělo být rozhodnuto ve lhůtách podle § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, které nebyly správním orgánem dodrženy. Soud prvního stupně odkázal i na znění ustanovení § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, v důsledku něhož žalobkyni vznikla škoda v žalobou požadované výši. Pokud by totiž správní orgán rozhodl v zákonem stanovené lhůtě, postačovalo by žalobkyni „komerční pojištění“ sjednané jen na dobu do 16. 7. 2013, aniž by jej musela uzavírat i na dobu navazující. Z důvodu těhotenství a v očekávání narození dítěte pak žalobkyně musela též uzavřít „komerční pojištění“ i pro svou dceru. Odvolací soud k odvolání žalované rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení náhrady škody zamítl. Své rozhodnutí postavil na totožném závěru o skutkovém stavu, jako soud prvního stupně, odlišně však věc posoudil po stránce právní. Zdůraznil, že byl nesprávný předpoklad žalobkyně, že jí svědčil zákonný nárok na udělení povolení k trvalému pobytu. Subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje, když je věcí suverénního státu, za jakých (nediskriminujících) podmínek připustí pobyt cizinců na svém území. Žalobkyně tudíž nemohla předpokládat, že jí povolení k pobytu bude uděleno a jako osoba pobývající na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání byla povinna být zdravotně pojištěna, a (zdravotní) pojištění si platit. Nelze tak podle odvolacího soudu bez dalšího dovozovat, že by žalobkyně po udělení povolení k trvalému pobytu nemusela na zdravotní pojištění ničeho vynakládat. Žalobkyně zdravotní pojištění sjednala dne 5. 4. 2013, resp. dne 26. 6. 2013, a to výlučně z důvodu těhotenství, očekávaného porodu a narození dcery. Až do 16. 7. 2013 byla zdravotně pojištěna na základě jiné pojistné smlouvy, za níž náhradu nežádala, nové pojištění zjevně sjednala, neboť předchozí by náklady spojené s těhotenstvím a porodem nepokryly. Za tyto skutečnosti (těhotenství a porod) ovšem stát dle zákona neodpovídá. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v nevydání rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu v zákonné lhůtě a tvrzenou škodou není dána příčinná souvislost. Pro absenci příčinné souvislosti odvolací soud žalobu zamítl a znovu rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Nejvyšší soud se tak na základě podaného dovolání musel ve svém rozhodnutí vypořádat s otázkami, zda má cizinec právní nárok na udělení trvalého pobytu podle § 68 zákona o pobytu cizinců, a zda je dána příčinná souvislost mezi opožděným udělením trvalého pobytu a vynaložením nákladů na „komerční zdravotní pojistku“. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2672/2018-88 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně N. T. D. T., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem v Praze 3, Baranova 1026/33, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 106/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017, č. j. 17 Co 249/2017-53, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017, č. j. 17 Co 249/2017-53, se ve výroku I, pokud jím byl ohledně částky 54 000 Kč s příslušenstvím změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 2. 2017, č. j. 15 C 106/2016-38, a v nákladovém výroku II zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, jinak se dovolání žalobkyně odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 20. 2. 2017, č. j. 15 C 106/2016-38, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 400 Kč s příslušenstvím (výrok I) a současně žalovanou zavázal nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 500 Kč (výrok II). 2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované výše označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 68 400 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 3. Takto bylo rozhodnuto v řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody. Tvrdila, že dne 12. 7. 2012 podala u Ministerstva vnitra žádost o povolení k trvalému pobytu, o níž mělo být rozhodnuto do 60 dnů, rozhodnutí však bylo vydáno až dne 11. 10. 2013. Zhruba po dobu 13 měsíců tak byla žalobkyně připravena o status trvalého pobytu a o práva z něj plynoucí, jako je účast v systému veřejného zdravotního pojištění. Z téhož důvodu přičitatelnému orgánům státu si musela zakoupit na dobu od 5. 4. 2013 do 4. 4. 2014 „komerční zdravotní pojištění“ za 54 000 Kč. Současně zdůraznila, že „pojistka“ byla „vysoká“, protože kryla náklady těhotenství a porodu. Žalobkyně po narození dcery dne 26. 6. 2013 dále „zakoupila zdravotní pojištění“ nezletilé dceři na dobu jednoho roku, na což vynaložila částku dalších 14 400 Kč. Žaloba byla založena na úvaze, že žalobkyni vznikla skutečná škoda; pokud by jí totiž bylo povolení k trvalému pobytu uděleno v zákonem stanovené lhůtě, byla by i s dcerou účastnicí veřejného zdravotního pojištění a nemusela by vynaložit prostředky na zmiňované „komerční pojištění“. 4. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně podala žádost o povolení k trvalému pobytu dne 12. 7. 2012. Dne 11. 10. 2013 vydalo Ministerstvo vnitra rozhodnutí, kterým jí bylo povolení k trvalému pobytu vydáno. Žalobkyně sama měla uzavřenou smlouvu o zdravotním pojištění na dobu od 17. 5. 2011 do 16. 7. 2013 a od 5. 4. 2013 do 4. 4. 2014. Dne 10. 6. 2013 se žalobkyni narodila dcera, v její prospěch uzavřela pojistnou smlouvu na dobu od 27. 6. 2013 do 26. 6. 2014. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně v rovině právního posouzení podřadil především pod ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), s tím, že žalobkyně se domáhala náhrady škody způsobené průtahy v rámci správního řízení o vydání povolení k trvalému pobytu. O její žádosti mělo být rozhodnuto ve lhůtách podle § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, které nebyly správním orgánem dodrženy. Soud prvního stupně odkázal i na znění ustanovení § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, v důsledku něhož žalobkyni vznikla škoda v žalobou požadované výši. Pokud by totiž