30 Cdo 2678/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2678/2020 citace  Právní věta:Účelně vynaložené náklady trestního řízení ve smyslu § 31 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů zahrnují za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, i dluh poškozeného na nákladech právního zastoupení. Jestliže poškozený v rámci předběžného uplatnění nároku podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů nedoloží ani ke konkrétní výzvě úřadu učiněné ve lhůtě 6 měsíců od uplatnění nároku skutečnosti nezbytné k posouzení důvodnosti nároku, ocitá se jako věřitel v prodlení. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2021 Spisová značka:30 Cdo 2678/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2678.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Skutečná škoda [ Škoda ] Prodlení věřitele Úroky z prodlení Dotčené předpisy:§ 14 předpisu č. 82/1998 Sb. § 15 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 26 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31 předpisu č. 82/1998 Sb. § 2952 o. z. § 1968 o. z. § 1975 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:1. 1. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:79 / 2022 Anotace:Žalobce se domáhal zaplacení částky 123 057 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout v souvislosti s trestním řízením, které však bylo ukončeno a věc byla postoupena do přestupkového řízení. Škoda měla spočívat v dluhu vzniklém ze smlouvy o právním zastoupení žalobce advokátem. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody v částce 250 000 Kč, přičemž ta mu nevyhověla, neboť ani po výzvě nedoložil skutečnosti nezbytné k posouzení důvodnosti nároku. Soud prvního stupně rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 115 857 Kč, ve zbytku žalobu zamítl. K věci přitom uvedl, že škoda vznikla žalobci již okamžikem sjednání dne splatnosti odměny jeho obhájce. Dále konstatoval, že prodlení žalované s úhradou bylo způsobeno pouze pasivitou žalobce při mimosoudním uplatňování jeho nároku, neboť ani na výzvu nedoložil nezbytné skutečnosti. K odvolání obou účastníků odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 1 857 Kč zamítl a uložil žalované zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení. Odvolací soud se jinak ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně. Neshledal jako důvodnou námitku, že žalobce neprokázal vznik škody v podobě účelně vynaložených nákladů řízení, když nedoložil doklad o zaplacení poskytnutých právních služeb. Ve věci měl totiž za rozhodný okamžik dobu, kdy došlo k porušení zákonné povinnosti, nikoli okamžik vzniku škody. Nadto dodal, že soud prvního stupně správně aplikoval § 2952 o. z., když nevyžadoval prokázání uhrazení tvrzené škody. Neztotožnil se však s nepřiznáním úroků z prodlení žalobci, kdy naopak konstatoval, že žalobci náleží zákonné úroky z prodlení od prvého dne následujícího po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku u žalované, a to v souladu s § 1970 o. z. Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, na základě kterého se Nejvyšší soud musel vypořádat s otázkami, zda je možno považovat závazek (dluh) za škodu ve smyslu § 31 zákona č. 82/1998 Sb., zda je možné nečinnost žalobce (poškozeného) v rámci předběžného projednání nároku dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. charakterizovat jako prodlení věřitele ve smyslu § 1975 o. z., a pokud ano, zda lze uzavřít, že dlužník (žalovaný) není odpovědný za prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2678/2020-162 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce J. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 206/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020, č. j. 29 Co 476/2019-120, takto: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 5. 2019, č. j. 18 C 206/2018-73, se zastavuje. II. Dovolání se zamítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020, č. j. 29 Co 476/2019-120, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 5. 2019, č. j. 18 C 206/2018-73. III. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020, č. j. 29 Co 476/2019-120, se v části jeho výroku II, týkající se přiznaných úroků z prodlení, jakož i ve výroku III o nákladech řízení zrušuje a věc se mu v uvedeném rozsahu vrací k dalšímu řízení. IV. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 123 057 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout v souvislosti s trestním řízením vedeným Policií České republiky pod sp. zn. KRPA-431077/TČ-2014-001472 a Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 187/2015. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dnem 5. 5. 2015 a ukončeno bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 12. 2017, jímž věc byla postoupena do přestupkového řízení. Škoda měla spočívat v dluhu vzniklém ze smlouvy o právním zastoupení žalobce advokátem v trestním řízení, tj. za vykonané úkony právní služby v období od 18. 5. 2015 do 5. 12. 2017. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 5. 2019, č. j. 18 C 206/2018-73, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 115 857 Kč (výrok I), žaloba se zamítá co do částky ve výši 7 200 Kč, jakož i co do příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 123 057 Kč od 9. 7. 2018 do zaplacení (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. Soud prvního stupně došel ke skutkovému závěru, že obviněný a následně obžalovaný žalobce byl v trestním řízení zastoupen advokátem Mgr. Ing. Janem Boučkem, který učinil za žalobce v rámci nutné obhajoby řadu úkonů v období od 18. 5. 2015 do 5. 12. 2017, a také, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody v částce 250 000 Kč, přičemž ta mu nevyhověla, neboť nedoložil obhájcem provedené úkony a též ani vznik škody, přestože k tomu byl žalovanou vyzván. 4. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále též „OdpŠk“), podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), a podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Konstatoval, že dle § 2952 o. z. není škodou míněno pouze snížení aktiv (po uhrazení dluhu), ale již zvýšení pasiv, po samotném vzniku dluhu. Žalobci vznikla škoda okamžikem, kterým byl mezi žalobcem a jeho obhájcem v trestním řízení sjednán den splatnosti odměny v jimi uzavřené příkazní smlouvě. Uzavřel, že žaloba byla podána důvodně co do částky 115 857 Kč, tj. v částečném rozsahu, neboť (v odůvodnění jeho rozsudku) specifikovaná částka 7 200 Kč nepředstavovala škodu, k jejíž náhradě by byla žalovaná povinna. 5. Soud prvního stupně dále konstatoval, že prodlení žalované s úhradou bylo způsobeno pouze pasivitou žalobce při mimosoudním uplatňování jeho nároku. Žalovaná nemohla žalobci vyhovět, neboť žalobce nedoložil svůj původně v neodůvodněně vysoké výši uplatněný nárok, a to ani po výzvě žalované, se kterou pak již nespolupracoval. Nebýt nečinnosti žalobce, mohl být jeho nárok nahrazen v rámci zákonodárcem preferovaného mimosoudního jednání. Nevyhověl tedy žalobě co do požadovaného zákonného úroku z prodlení. 6. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 1 875 Kč, a že pariční lhůta k plnění činí 15 dnů, jinak jej potvrdil (výrok I), v zamítavém výroku II v části týkající se příslušenství jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 113 982 Kč od 9. 7. 2018 do zaplacení, jinak jej v této části potvrdil, ohledně zamítnutí částky 7 200 Kč zůstal výrok nedotčen (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před oběma soudy (výrok III). 7. Odvolací soud konstatoval, že skutkový stav, jak byl soudem prvního stupně zjištěn, odpovídá výsledkům prove