30 Cdo 2808/2013 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2808/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2014 Spisová značka:30 Cdo 2808/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2808.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poplatky soudní Dotčené předpisy:§ 181 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 11 odst. 1 písm. c) předpisu č. 549/1991Sb. ve znění od 01.01.2013 § 30 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 138 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 141 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 148 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 141 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.09.2012 § 151 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 2. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2808/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobkyně M. K., proti žalovanému O. K., právně zastoupenému JUDr. Danem Holubkovem, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 16, o osvobození od soudních poplatků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 109/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2013, č.j. 51 Co 229/2013 – 413, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. února 2013, č.j. 14 C 109/2007 – 407, nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro to, aby mohl konstatovat, že jsou na straně žadatele dány zvlášť závažné důvody pro přiznání osvobození tak, jak to předpokládá ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Zároveň soud prvního stupně konstatoval, že řízení je od soudních poplatků osvobozeno, proto by nemělo zatížit žadatele soudními poplatky. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. července 2013, č.j. 51 Co 229/2013 – 413, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud ve svém usnesení uvedl, že žalovaný nijak nedoložil, z jakých prostředků fakticky hradí své nutné životní náhrady, když měl soud za to, že přiznaná podpora v nezaměstnanosti je k hrazení osobních nákladů nedostatečná. Odvolací soud má za to, že tvrzení žalovaného o jeho nezaměstnatelnosti je pouze subjektivní a pro osvobození od soudních poplatků není významná ani jeho zadluženost či případná exekuce. Za nepodstatné odvolací soud uvedl to, že řízení je ze zákona osvobozeno od soudních poplatků, neboť to lze přiznat účastníku i v takovémto typu řízení. Proti výše uvedenému usnesení podal žalovaný (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolacímu soudu“). Dovolatel uvedl, že není správné, aby soud bagatelizoval a popíral špatný zdravotní stav účastníka, protože zdravotní stav nemusí být nutně provázen invaliditou, resp. jejím úředním uznáním. Dále namítá, že soudy měly přihlédnout i k nemajetnosti účastníka, tj. k jeho dluhům a exekucím. Dovolatel zároveň nesouhlasí s tím, že má soudu dokládat příjmy pro nutné životní náklady, jelikož takový požadavek by vedl k absurdnímu závěru, že žadatel s nízkým příjmem by podmínky pro osvobození od soudních poplatků splnil, kdežto žadatel, který by nedoložil vůbec žádné prostředky, protože žádné nemá, by podmínky pro osvobození od soudních poplatků prokázat nemohl vůbec. S ohledem na výše uvedené, dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno 15. července 2013, Nejvyšší soud České republiky jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolací soud se - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - nejprve zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Pro posouzení daného případu je nejprve nutné se zabývat otázkou, zda je možné žalobce osvobodit od soudních poplatků v řízení, které je již samo o sobě osvobozeno od soudního poplatku, a to ex lege podle zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích. Taková otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena, a proto je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích, se od poplatku osvobozuje řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí. Skutečnost, že účastník (vedlejší účastník) je již od soudních poplatků osvobozen podle výše uvedených právních předpisů, sama o sobě nevylučuje, aby mu bylo přiznáno rovněž osvobození od soudních poplatků rozhodnutím soudu podle § 138 o. s. ř. Osvobození od soudních poplatků podle tohoto ustanovení má totiž do právní sféry účastníka (vedlejšího účastníka) zpravidla širší dopad než osvobození poskytovaná přímo právními předpisy; při poskytnutí tohoto osvobození účastník (vedlejší účastník) není povinen platit nejen soudní poplatky, ale nelze mu uložit ani povinnost složit zálohu na náklady důkazu (§ 141 odst. 1 o. s. ř.) a ani povinnost nahradit státu náklady, které platil (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), a má právo, aby mu byl podle ustanovení § 30 o. s. ř. ustanoven zástupce (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 953). Uvedený komentářový názor vychází z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 11 Co 379/2000, uveřejněného v časopise Soudní rozhledy, ročník 2001, č. 1, str. 9. Zde Krajský soud v Ústí nad Labem doplnil, že samotné usnesení o osvobození podle § 138 o. s. ř. však soud nevydává, když předpoklady pro takovéto osvobození soud zvažuje toliko v rámci rozhodování podle § 141 odst. 1 o. s. ř. V době rozhodování odvolacího soudu (15. července 2013) však ustanovení § 141 odst. 1 o. s. ř. znělo tak, že lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen. Ze znění ustanovení § 141 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném od 1.9.2012) tak plyne, že se při rozhodování podle § 141 odst. 1 o. s. ř. předpoklady pro osvobození od soudních poplatků předběžně nezvažují, neboť povinnost složit zálohu nelze uložit jen účastníku, který byl od soudních poplatků osvobozen. Jinak je tomu u ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle ustanovení § 30 o. s. ř. a náhradě nákladů placených státem ( § 148 o.s.ř.), neboť v obou uvedených případech soud posuzuje, zda jsou u učastníka splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší soud souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že i v řízení, které je ze zákona osvobozeno od soudních poplatků, lze na základě žádosti účastníkovi přiznat osvobození od soudních poplatků, ovšem za předpokladu, že takové individuální osvobození od soudních poplatků je současně spojeno s žádostí účastníka o ustanovení zástupce podle ustanovení § 30 o. s. ř., neboť podle obsahu spisu lze očekávat, že budou hrazeny náklady řízení placené státem podle § 148 o. s. ř. Jinak řečeno, pouhá žádost o osvobození od soudního poplatku v řízení