30 Cdo 2948/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2948/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 6. 2018 Spisová značka:30 Cdo 2948/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2948.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Průtahy v řízení Ušlý zisk Dotčené předpisy:§ 54 předpisu č. 500/2004Sb. § 71 předpisu č. 500/2004Sb. předpisu č. 458/2000Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 9. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2948/2016-388 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně stauner palet, s. r. o., identifikační číslo osoby 25238701, se sídlem v Mrákově, Starý Klíčov 143, zastoupené JUDr. Jakubem Hájkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 832/19, proti žalované České republice – Energetickému regulačnímu úřadu, se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 5, o 4 142 355,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 103 C 143/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2015, č. j. 17 Co 245/2014-313, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2015, č. j. 17 Co 245/2014-313, se v rozsahu výroku I, v jakém bylo potvrzeno rozhodnutí ve věci samé, zamítá, ve zbývajícím rozsahu se odmítá. II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Jihlavě dne 17. 12. 2013 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 142 355,45 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody (ušlého zisku). V důvodech žaloby uvedla, že žalovaná je ze zákona orgánem, do jehož pravomoci spadá vydání licence pro výrobu elektřiny. Dne 18. 2. 2011 podala žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) žádost o vydání licence na předepsaném formuláři včetně všech příloh, jak jí ukládal zákon, prováděcí předpisy a metodický pokyn vydaný žalovanou. Dne 21. 2. 2011 tuto žádost doplnila. Žádost o licenci lze podat ještě před dokončením energetického zařízení, v tom případě je nutné předložit povolení o předčasném užívání stavby a zprávu o revizi. Žalovaná následně vydala usnesení o místním ohledání, při tomto ohledání byly zjištěny nedostatky, které však neměly na funkčnost a bezpečnost zařízení jako celku žádný dopad. Dne 15. 4. 2011 byla vydána licence, aniž by opakovaným místním šetřením bylo zjištěno, že by došlo v mezidobí ke změně technického stavu zařízení. Žalobkyně odvozuje vznik škody od toho, že místním ohledáním žalovaná suplovala úlohu jiných orgánů, čímž překročila svou pravomoc, neboť podle zákona se měla zabývat pouze doložením či nedoložením údajů v žádosti. Místní ohledání jako důkazní prostředek nemělo ve vztahu k prokazovaným skutečnostem žádnou důkazní hodnotu, nařízením místního ohledání žalovaná měla porušit princip procesní ekonomie a opakovaným nařízením místního ohledání porušila základní principy správního řízení, a to zásadu rychlosti, hospodárnosti a zásadu subsidiarity výkonu veřejné moci. Přestože žalovaná následně licenci vydala, došlo dle žalobkyně k neopodstatněným průtahům, v důsledku nichž vznikla žalobkyni škoda. Žalovaná také měla dle žalobkyně porušit oprávněné zájmy žalobce, neboť věděla o záměru žalobkyně získat licenci do 1. 3. 2011, od kdy došlo novelizací zákonem č. 330/2010 Sb. ke zpřísnění nároků na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů podle zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů). Nebýt průtahů v licenčním řízení, žalobkyni by vzniknul nárok na výkupní cenu a příspěvek na necentrální výrobu elektřiny, což by jí zajistilo s ohledem na následně skutečně dodanou elektřinu za období od 21. 6. 2011 do 31. 7. 2012 příjem vyšší o 4 142 355,45 Kč, tato částka odpovídá způsobené škodě. Žalobkyně se náhrady škody domáhala u žalované výzvou dne 7. 9. 2012, doručenou 10. 9. 2012. Žalovaná nárok žalobce odmítla dne 8. 3. 2013, a proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „Odpšk“). Žalobkyně podala žádost teprve 18. 2. 2011, následně dne 24. 2. 2011 bylo nařízeno na 1. 3. 2011 ohledání výrobny, ve skutečnosti k ohledání došlo již 28. 2. 2011 a byly při něm zjištěny nedostatky odporující technickým předpokladům pro provoz výroby elektřiny. Ohledání byl standardní postup před udělením licence výrobně s výkonem nad 1 MW. Licenční vyhláška sice uvádí, které podklady musí žadatel předložit vždy, neznamená to ale, že by úřad nesměl před vydáním licence provést jiný důkaz. Žalobkyně se sama pozdním podáním žádosti vystavila riziku, že jí nebude licence včas udělena, když již 30. 11. 2010 bylo jasné v důsledku novely zákona, že dojde ke zpřísnění podmínek pro podporu obnovitelných zdrojů. Hlavní důvod, proč nebyla licence vydána, však spočíval v technických nedostatcích a závadách, které při ohledání vyšly najevo. Prokazování technických předpokladů výrobny je v kompetenci žalované a je to její povinností. Nařízením místního ohledání tak nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a vzniklá škoda není důsledkem postupu žalované v licenčním řízení. 3. Okresní soud v Jihlavě (dále též jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 4. 2014, č. j. 103 C 143/2013-285, žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částky 4 142 355,45 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % ročně z žalované částky od 11. 3. 2013 do zaplacení, zamítl (výrok I) a žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II). 4. Krajský soud v Brně (dále též jako „odvolací soud“) napadeným rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, č. j. 17 Co 245/2014-313, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 5. Podle odvolacího soudu podstata věci spočívá v posouzení, zda ze strany žalovaného při vyřizování žádosti právního předchůdce žalobkyně o udělení licence pro výrobu elektřiny došlo k nesprávnému úřednímu postupu v důsledku nařízení místního ohledání a v důsledku nevydání rozhodnutí o udělení licence bezodkladně a zda tedy došlo na straně žalované k průtahům v řízení. Přičemž při řešení první uvedené otázky se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nařízení místního ohledání žalovanou lze vnímat jako nesprávný úřední postup. 6. Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně v tom, že podle § 7 podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném ke dni podání žádosti o udělení licence, tj. ke dni 18. 2. 2011, se licence uděluje na základě písemné žádosti a že další odstavce téhož ustanovení citovaného zákona obsahují výčet náležitosti žádosti a označení příloh, které je třeba k ní doložit a že bližší podrobnosti žádosti o udělení licence obsahuje vyhláška č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, a že ze shora uvedené normy nevyplývá, že by v rámci licenčního řízení měl žalovaný provádět místní ohledání. Nicméně z těchto ustanovení dle názoru odvolacího soudu nelze dovodit, že nařízení místního ohledání v řízení o udělení licence k provozování zařízení na výrobu elektrického energie je vyloučeno. 7. Odvolací soud konstatoval, že není pochyb o tom, že v řízení o udělování licencí pro výrobu elektřiny postupuje správní orgán, Energetický regulační úřad, nejen dle výše citovaného zákona č. 458/2000 Sb. a vyhlášky č. 428/2005 Sb., ale podpůrně i podle správního řádu a že výsledkem tohoto řízení je udělení licence k provozování zařízení pro výrobu elektrické energie ve formě správního rozhodnutí dle § 67 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Že se na licenční řízení podpůrně použije správní řád, je zcela logické, neboť zákon č. 458/2000 Sb. ani vyhláška č. 426/2005 Sb. neobsahují žádná bližší ustanovení, která by upravovala procesní stránku vyřizování žádostí o udělení licencí, ale pouze stanoví, co má žádost o licenci obsahovat, jaké podmínky musí žadatel o udělení licence splňovat a jaké listiny musí ke své žádosti doložit. I když vyhláška č. 426/2005 Sb. blíže specifikuje, čí