30 Cdo 3079/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3079/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 9. 2018 Spisová značka:30 Cdo 3079/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3079.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Náhrada škody Dobrá víra Dotčené předpisy:§ 1 odst. 2 předpisu č. 82/1998Sb. § 20 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 43 odst. 4 předpisu č. 183/2006Sb. § 102 předpisu č. 183/2006Sb. čl. 36 odst. 3 předpisu č. 2/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 11. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.11.2018III.ÚS 3721/18JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto30.7.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3079/2016-161 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Real-Treuhand Reality s. r. o., identifikační číslo osoby 14502763, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 733/29, zastoupené Mgr. Petrem Křiváčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 733/29, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, identifikační číslo osoby 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupenému Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, o zaplacení 23 712 466,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 122/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, č. j. 11 Co 401/2015-134, t a k t o : I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, č. j. 11 Co 401/2015-134, se v rozsahu výroku I, v jakém bylo potvrzeno rozhodnutí ve věci samé, zamítá, ve zbývajícím rozsahu se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) se žalobou domáhala zaplacení částky 23 712 466,28 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Za nezákonné rozhodnutí označila opatření obecné povahy žalovaného č. 9/2010, schválené usnesením Zastupitelstva žalovaného č. 35/38, ze dne 26. 3. 2010, v části změny územního plánu sídelního útvaru žalovaného Z 1037/07 ve vztahu k pozemku parc. č., katastrální území V. (dále jen „k. ú. V.“). 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 23 712 466,28 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 392 911,20 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 26. 3. 2010 vydalo k návrhu na vydání změn vlny 07 a návrhu změn Z-1190/06 územního plánu hlavního města Prahy Zastupitelstvo žalovaného formou opatření obecné povahy č. 9/2010, změnu územního plánu sídelního útvaru žalovaného. Součástí vydaných změn byla i změna Z 1037/07, která se mimo jiné týkala i pozemku parc. č., k. ú. V., na které byla v důsledku předmětné změny možná zástavba. Opatření obecné povahy č. 9/2010 nabylo účinnosti dne 16. 4. 2010. 4. Dne 29. 11. 2011 uzavřela žalobkyně kupní smlouvu se společností AXA INT s. r. o., jejímž předmětem byl převod pozemku parc. č. o výměře 36 m2 a pozemek parc. č. o výměře 1 229 m2, oba v k. ú. V., obec P.. Cena pozemků činila 22 000 000 Kč. Záměrem žalobkyně byla následná výstavba bytového domu „bytový dům Perucká 32“ v rámci vlastní developerské činnosti. 5. Dne 27. 3. 2013 byl Městskému soudu v Praze podán návrh na zrušení části opatření obecné povahy žalovaného č. 9/2010, a to v části změny Z 1037/07 ve vztahu k pozemku parc. č. . Žalobkyně se účastnila tohoto řízení v pozici osoby zúčastněné na řízení a žalovaný v pozici odpůrce. Dne 7. 6. 2013 Městský soud v Praze svým rozsudkem č. j. 5 A 48/2013-100 návrhu vyhověl a opatření obecné povahy č. 9/2010 v části změny územního plánu sídelního útvaru žalovaného Z 1037/07 ve vztahu k pozemku parc. č. , k. ú. V., zrušil pro rozpor se zákonem, když uzavřel, že v něm je ze strany odpůrce nedostatečně odůvodněn zábor celoměstského systému zeleně či posouzení vlivů změny Z 1037/07 na životní prostředí. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 6. 2013. Žalobkyně napadla předmětný rozsudek kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12. 3. 2014, č. j. 7 Aos 2/2013-49, zamítl, když se ztotožnil s názorem Městského soudu v Praze, že napadená změna územního plánu je z části nepřezkoumatelná. 6. Žalobkyně podala dne 2. 5. 2013 žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby sedmipodlažního bytového domu včetně přípojek a inženýrských sítí Praha 2, Vinohrady, Perucká na pozemcích parc. č. a , oba v k. ú. V.. Řízení o umístění stavby bylo nejprve s ohledem na zahájení řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy u Městského soudu v Praze, Úřadem městské části Praha 2 přerušeno a následně správní úřad zamítl žádost žalobkyně pro nesoulad záměru žalobkyně s územním plánem sídelního útvaru žalovaného. 7. Žalobkyně uplatnila dne 7. 4. 2014 svůj nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), a to ve výši 23 732 466,28 Kč u žalovaného. Do podání žaloby však uvedenou částku neobdržela. 8. Po právní stránce soud prvního stupně nejprve zkoumal, zda se v případě opatření obecné povahy jedná o rozhodnutí spadající pod režim zákona č. 82/1998 Sb., přičemž dospěl k závěru, že v případě opatření obecné povahy jde o akt specifického charakteru na pomezí mezi právním předpisem a správním rozhodnutím, poukázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 160/2006 Sb. a uzavřel, že na danou věc dopadá režim zákona č. 82/1998 Sb. a že pro účely tohoto zákona se opatření obecné povahy považuje za rozhodnutí. 9. Nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 1 a násl. OdpŠk je v posuzované věci opatření obecné povahy žalovaného č. 9/2010. K předmětnému pozemku však dle soudu prvního stupně nikdy nebylo vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby ani stavební povolení podle stavebního zákona. Pozemek byl tedy po celou dobu platnosti opatření obecné povahy č. 9/2010 pouze v režimu území určeného k zastavění, nikoliv stavebním pozemkem. Opatřením obecné povahy č. 9/2010 došlo ke změně funkčního využití ploch z funkce veřejná zeleň na funkci obecně smíšenou, nikoliv k automatickému oprávnění žalobkyně realizovat na předmětném pozemku svůj stavební záměr. Už na základě těchto skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že zde nebyla shledána příčinná souvislost mezi zrušenou změnou územního plánu a tvrzenou škodou vzniklou v souvislosti s nerealizací projektu žalobkyně. Ve vztahu k žalobkyní tvrzené škodě vzniklé v důsledku zrušení opatření obecné povahy č. 9/2010 spočívající v rozdílu obvyklé ceny pozemku umožňujícího výstavbu a pozemku nezastavitelného soud prvního stupně s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2244/2000, neshledal ani v tomto případě splnění podmínky příčinné souvislosti tvrzené majetkové újmy s nezákonným rozhodnutím, neboť ke vzniku škody žalobkyně mělo dojít právě v důsledku zrušení nezákonného rozhodnutí. 10. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby byla dle soudu prvního stupně skutečnost, že v danou chvíli nebylo jisté, zda v budoucnosti nedojde k opětovné změně funkčního využití předmětného pozemku. V řízení bylo prokázáno, že nezákonnost opatření obecné povahy č. 9/2010 byla soudem shledána v nedostatečném odůvodnění záboru celoměstského systému zeleně a posouzení vlivů změny na životní prostředí, tedy de facto z důvodů procesní povahy. Ze samotného odůvodnění opatření obecné povahy č. 9/2010 dle soudu prvního stupně dále vyplývá zájem Městské části Praha 2 na urbanistickém dokončení zástavby v daném místě. Žalobkyni tak nic nebrání v tom, aby podala podnět k nové změně územního plánu, neboť není vyloučeno, že by v dohledné době mohlo dojít k situaci, že žalobkyně by byla na základě žaloby ze strany žalovaného odškodněna a zároveň by se stala vlastníkem zastavitelného pozemku. Z tohoto důvodu byla žaloba zamítnuta pro předčasnost. 11. K tvrzení žalobkyně ohledně skutečnosti, že jednala v důvěře ve věcnou správnost správního aktu žalovaného a k jejímu odkazu na ochranu principu dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci (zejména odkaz na judikaturu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3377/12 a I. ÚS 529/09) soud prvního stupně uvedl, že je nutné v posuzova