30 Cdo 3114/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3114/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 12. 2020 Spisová značka:30 Cdo 3114/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.3114.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3114/2020-259 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. S., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 290/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2020, č. j. 44 Co 324/2019-159, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2020, č. j. 44 Co 324/2019-159, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V projednávané věci se žalobce domáhal zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 77/2011 (dále jen „posuzované řízení“). 2. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 25. 6. 2019, č. j. 16 C 290/2017-114, zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 74 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 91 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7 183 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru, podle něhož posuzované řízení bylo zahájeno usnesením Policie ČR, Městského ředitelství Brno, ÚO SKPV MŘ Brno, OOK, č. j. KRPB-7312-177/TČ-2010-060240, ze dne 30. 9. 2010, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a spoluobviněného jako obviněných ze spáchání zločinu podvodu ve formě spolupachatelství. Žalobce byl po provedeném řízení rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2013, č. j. 11 T 77/2011-1268, částečně zproštěn obžaloby a částečně uznán vinným a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců s podmíněným odkladem na tři roky a dále mu byla uložena povinnost uhradit škodu ve výši 1 095 000 Kč. Státní zástupce se na místě vzdal odvolání, žalobce na místě podal odvolání proti odsuzující části rozsudku. Ve zprošťující části tak rozsudek nabyl právní moci dne 16. 4. 2013. Odvolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2013, č. j. 4 To 264/2013-1304. Dovolání žalobce bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, č. j. 3 Tdo 18/2014-35, rovněž odmítnuto. Usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2557/14, byla ústavní stížnost žalobce odmítnuta jako neopodstatněná. Usnesení bylo žalobci doručeno 28. 3. 2017. Řízení tedy trvalo celkem 6 let a 5 měsíců. Podle posudku o invaliditě ze dne 23. 2. 2016, potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 6. 2006, Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 14. 5. 2009, jakož i podle rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 9. 2010, respektive 1. 2. 2018, je žalobce v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, kdy žalobce je invalidní dle § 39 odst. 1 téhož zákona, jedná se o invaliditu prvého stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) citovaného zákona a z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 45 %. Žalobce dne 25. 5. 2017 předběžně uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podáním ze dne 2. 2. 2018 žalovaná konstatovala, že v daném případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, avšak nebyl shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v dané věci žalované jevilo jako dostačující. 4. V rovině právního posouzení soud prvního stupně na věc aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OdpŠk“. Předmětné řízení trvalo vůči žalobci celkem 6 let a 5 měsíců. Otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení pak soud prvního stupně řešil na základě kritérií vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Řízení považoval za skutkově i procesně složité, když skutek co do rozsahu i obsahu byl komplikovaný. Posouzení spolupachatelství žalobce na poměrně sofistikovaném podvodu vůči poškozeným, kde žalobce vystupoval jako jednatel realitní společnosti, která má oprávnění prodat podíl na členských právech bytu, si vyžádalo větší množství důkazů, složitost v rámci dokazování zvyšovaly především znalecké posudky k více sporným tvrzením, když i správné zacílení zadání znaleckého posudku vyžadovalo vyšší erudici a zkušenost v dané problematice. Posuzované řízení považoval s podrobnější argumentací za právně složitější. Z pohledu procesní stránky řízení složitost zvyšovala nutnost soudů vypořádat se s opakovaně podávanými opravnými prostředky, kdy v dané věci bylo podáno nejen dovolání k Nejvyššímu soudu, ale dokonce i ústavní stížnost. Postup soudu v posuzovaném řízení soud prvního stupně hodnotil jako bez průtahů, byly zachovávány procesní lhůty, nedošlo k bezdůvodné nečinnosti soudu. Rovněž ze strany žalobce nedošlo k žádnému jednání, které by se negativně podílelo na délce řízení. Význam řízení pro žalobce shledal soud prvního stupně jako zvýšený, neboť se jednalo o trestní řízení. Žalobce je osobou, která je pro dlouhodobý negativní zdravotní stav od roku 2006 v invalidním důchodu, kdy od 1. 1. 2010 se jedná o invaliditu prvního stupně. Vedle toho je žalobce dlouhodobě, a to od roku 1999 v péči psychiatra, a to pro psychické potíže, kdy žalobce trpí pocity bezpráví, křivdy, beznaděje, cítí se vyčerpán, žije v obavách, špatně spí, nesoustředí se a měl snížen pracovní výkon. Soud prvního stupně proto uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť byla porušena povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, tj. délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá. S ohledem na předmět řízení a jeho zvýšený význam pro poškozeného (žalobce) dospěl soud prvního stupně k závěru, že není dostačující forma odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu v podobě omluvy nebo konstatování porušení práva. Proto žalobci přiznal zadostiučinění v penězích a s respektem k obsahu stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, tak s podrobnější argumentací dospěl k částce 91 000 Kč s příslušenstvím. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II o věci samé tak, že žalobu i co do částky 91 000 Kč zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud dokazování nedoplňoval a vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. 7. Po právní stránce měl odvolací soud za správné hodnocení soudu prvního stupně potud, že posuzované řízení trvalo 6 let a 5 měsíců, což je s přihlédnutím ke všem okolnostem dané věci a kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, doba nepřiměřeně dlouhá. Odvolací soud však nepovažoval za správný závěr soudu prvního stupně ohledně opodstatněnosti požadavku žalobce na finanční satisfakci včetně způsobu vyhodnocení kritérií významu řízení pro poškozeného. Význam trestního řízení pro poškozeného nemusí být v průběhu řízení stále stejný, ale kolísá podle aktuálního stavu řízení. V posuzovaném případě význam trestního řízení pro žalobce byl nepochybně vyšší v jeho stádiu před obecnými soudy, intenzita nejistoty pak klesla vydáním pravomocného odsuzujícího rozhodnutí s tím, že ve stádiu rozhodování o ústavní stížnosti nemohl žalobce pociťovat negativní emoce v podobě strachu či úzkosti, jak řízení dopadne více než minimálně, když Ústavní soud mohl o jeho stížnosti rozhodnout