30 Cdo 3288/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3288/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 3. 2023 Spisová značka:30 Cdo 3288/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3288.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dovolání Dovolání (vady) Nepřípustnost dovolání Poučovací povinnost soudu Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3288/2022-100 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně N. P. T. H., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 16 C 127/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. 25 Co 190/2022-58, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. 25 Co 190/2022-58, se v části výroku I, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 3. 2022, č. j. 16 C 127/2021-32, ve vztahu k částce 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 5. 2021 do zaplacení a výrok II o nákladech řízení, a dále ve výroku II o nákladech odvolacího řízení zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení o zrušení jejího povolení k trvalému pobytu na území České republiky, jež bylo vedeno od 15. 7. 2013 u Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, pod sp. zn. OAM-1528/ZR-2013, a které skončilo dne 22. 3. 2021 (dále jen „posuzované správní řízení“). 2. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 3. 2022, č. j. 16 C 127/2021-32, žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Dne 15. 7. 2013 bylo zahájeno správní řízení se žalobkyní ve věci zrušení jejího povolení k trvalému pobytu z důvodu, že opakovaně závažným způsobem narušila veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých. Správní řízení bylo přerušeno usneseními ze dne 30. 8. 2013 a 27. 5. 2014, neboť trestní řízení týkající se žalobkyně nebylo pravomocně skončeno. Proti usnesení o přerušení řízení ze dne 13. 7. 2016 podala žalobkyně odvolání. Dne 22. 11. 2016 byl žalobkyni vydán průkaz o povolení k pobytu občana třetího státu s platností do 12. 7. 2026. Žalobkyně byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2016, sp. zn. 43 T 2/2010, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. 3 To 69/2017, uznána vinnou ze spáchání trestného činu neoprávněného podnikání ve spolupachatelství a trestného činu účasti na zločinném spolčení a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 let podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání 5 let a k peněžitému trestu ve výměře 500 000 Kč. Odsuzující rozsudek nabyl právní moci 16. 3. 2018. Správní řízení bylo zastaveno dne 22. 3. 2021. Žalobkyně vlastní v České republice nemovitost. Žalobkyně uplatnila nárok na zadostiučinění dne 22. 3. 2021 u žalované, která tento nárok odmítla uspokojit. 4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), a uzavřel, že předmět posuzovaného správního řízení (zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu) nespadá do působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, publikované pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), neboť předmětem správního řízení bylo právo veřejné povahy. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žalobkyni nelze přiznat odškodnění za nepřiměřenou délku celého řízení, ale pouze za neučinění úkonu v zákonem stanovené lhůtě, resp. za jednotlivé průtahy, přičemž žalobkyně by vznik újmy musela prokázat. Dále soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně sice tvrdila, že nepřiměřenou délkou řízení psychicky trpěla, neboť dlouhodobě žije na území České republiky a má zde rodinu, ale byla to žalobkyně, kdo svým úmyslným jednáním zapříčinil zákonné zahájení posuzovaného správního řízení, když se dopustila závažné trestné činnosti. Toto správní řízení bylo přerušeno z důvodu stále probíhajícího trestního řízení a poté, co bylo v trestní věci žalobkyně pravomocně rozhodnuto, bylo správní řízení skončeno s ohledem na délku pobytu žalobkyně na území České republiky a dobu uplynulou od páchání trestné činnosti, neboť správní orgán dospěl k tomu, že narušení veřejného pořádku ze strany žalobkyně již nelze považovat za dostatečně závažné a zrušení povolení k trvalému pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem do jejího rodinného a soukromého života. K tvrzení žalobkyně, že po dobu správního řízení psychicky trpěla, neboť se obávala o svůj pobyt na území České republiky, soud prvního stupně uvedl, že po celou dobu vedení posuzovaného řízení měla žalobkyně povolen pobyt na území České republiky, přičemž mohla čerpat veškeré benefity s tím související. Nový průkaz o povolení k trvalému pobytu byl žalobkyni vydán 22. 11. 2016 s platností do 12. 7. 2026. 5. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 30. 6. 2022, č. j. 25 Co 190/2022-58, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která ale částečně doplnil tak, že správní řízení bylo zahájeno dne 23. 7. 2013, kdy byla žalobkyně o jeho zahájení informována. Odvolací soud podrobně zjistil obsah správního spisu s tím, že prvním usnesením o přerušení řízení ze dne 30. 8. 2013 bylo správní řízení přerušeno na dobu 180 dnů od doručení usnesení (dle odůvodnění ale do doby, dokud nebude v trestním řízení sp. zn. 43 T 2/2010 pravomocně rozhodnuto), druhým usnesením o přerušení řízení ze dne 27. 5. 2014 bylo správní řízení přerušeno na dobu nejdéle do 31. 12. 2014 (dle odůvodnění rovněž do doby, dokud nebude v trestním řízení sp. zn. 43 T 2/2010 pravomocně rozhodnuto). Policie provedla dne 5. 8. 2013 šetření na adrese XY, kdy tyto nemovitosti vlastnil P. T. H. (ročník XY) a bydlela tam žalobkyně se synem P. C. T. (ročník XY), druhý syn P. K. T. bydlel u otce a žalobkyni navštěvoval o víkendech a prázdninách. Správní řízení bylo zastaveno dne 22. 3. 2021 s odkazem na trestní řízení sp. zn. 43 T 2/2010 a s tím, že žalobkyně má jen tento jeden záznam v Rejstříku trestů ČR, pobývá v České republice od roku 1992, od roku 1997 má uděleno povolení k trvalému pobytu a na základě povolení k pobytu rodinného příslušníka zde pobývá i její partner a 2 dospělí synové, kteří nabyli občanství České republiky. Správní orgán tudíž uzavřel, že s ohledem na délku pobytu, přítomnost rodinných příslušníků a uplynulou dobu od spáchání trestného činu již nebylo možno považovat narušení veřejného pořádku žalobkyní za dostatečně závažné a zrušení povolení k trvalému pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem do jejího rodinného a soukromého života. O zastavení řízení byla žalobkyně informována dne 22. 3. 2021. Dále odvolací soud zjistil, že rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 15. 3. 2022, č. j. OAM-123079-18/MC-2017, předloženým v odvolacím řízení, byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání průkazu k povolení k trvalému pobytu ze dne 1. 6. 2017, kterou odůvodnila soužitím s občanem České republiky, synem P. K. T. (ročník XY), který ale nebyl v bydlišti žalobkyně zastižen, řízení bylo přerušeno do skončení posuzovaného správního řízení a poté, co syn žalobkyně překročil hranici 21 let, byl návrh zamítnut. 7. Po tomto částečném zopakování a částečném doplnění dokazování se odvolací soud v zásadě ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Odvolací soud uzavřel, že př