30 Cdo 3417/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3417/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2018 Spisová značka:30 Cdo 3417/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3417.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Znalci Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 36/1967Sb. § 21 předpisu č. 36/1967Sb. § 22 předpisu č. 36/1967Sb. § 13 předpisu č. 37/1967Sb. § 120 o. s. ř. § 127 o. s. ř. § 6 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 12. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3417/2016-463 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně I. P., zastoupené Mgr. Ivem Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 5 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 243/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2015, č. j. 55 Co 178/2015-389, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2015, č. j. 55 Co 178/2015-389, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 9. 2014, č. j. 18 C 243/2007-359, se ve všech výrocích zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky ve výši 5 000 000 Kč z titulu náhrady škody na zdraví, která jí měla vzniknout v důsledku nedbalosti a nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení, orgánů justice a Vězeňské služby České republiky (dále jen „VS ČR“), jež podle žalobkyně včas nerozpoznaly začínající symptomy jejího duševního onemocnění, nepropustily žalobkyni včas na svobodu, popřípadě jí neposkytly náležitou zdravotní péči. Žalobkyně tvrdí, že v důsledku tíživé situace v podmínkách vyšetřovací vazby trpí paranoidní schizofrenií a epilepsií a její zdravotní stav se i nadále zhoršuje. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 9. 2014, č. j. 18 C 243/2007-359, zamítl žalobu na zaplacení částky 5 000 000 Kč (výrok I), „ve vztahu mezi Českou republikou zastoupenou Ministerstvem spravedlnosti České republiky a žalobkyní“ rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), „ve vztahu mezi Českou republikou zastoupenou Vězeňskou službou České republiky a žalobkyní“ rozhodl, že se „žalované“ právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III) a dále rozhodl, že se „státu“ nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 3. Soud prvního stupně dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně byla v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 53 T 9/2004 trestně stíhaná pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Dnem 9. 8. 2003 byla žalobkyně vzata do vazby. Při vzetí do vazby byla podrobena lékařské vstupní prohlídce, při které uvedla, že trpí bolestmi krční a bederní páteře, hlavy a užívá léky Surgam a Paralen. Žalobkyně opakovaně podepsala revers, kterým odmítla gynekologické vyšetření a rovněž odmítla navržené neurologické vyšetření. V průběhu vazby byla žalobkyně od 4. 11. 2003 do 30. 12. 2003 hospitalizována ve „Vazební nemocnici Brno“ – psychiatrické oddělení. V průběhu hospitalizace byla u žalobkyně diagnostikována adaptační porucha chování s rysy vazbové reakce. Ze zprávy o zdravotním stavu žalobkyně dále vyplynulo, že zdravotní stav žalobkyně byl stabilizovaný, že dosud nebylo prokázáno žádné závažné psychiatrické onemocnění a že se u žalobkyně jedná o adaptační poruchu, která se často projevuje při vzetí do vazby. Z posudkového hlediska byla žalobkyně zdravotně způsobilá k výkonu vazby, pobyt ve vazbě ji závažným způsobem neohrožoval na životě či zdraví a zdravotnická služba VS ČR jí poskytla odpovídající odbornou zdravotní péči. Po ukončení hospitalizace v lednu 2004 bylo u žalobkyně provedeno kontrolní psychiatrické vyšetření s tím, že jí byly předepsány léky a celkový zdravotní stav žalobkyně se stabilizoval. V dubnu 2004 žalobkyně odmítla provedení psychiatrického vyšetření. Dne 9. 4. 2004 byla žalobkyně propuštěna z vazby. Rozhodnutím ze dne 10. 2. 2005 bylo trestní řízení proti žalobkyni přerušeno podle § 173 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Trestní stíhání žalobkyně bylo posléze na základě rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 2. 3. 2010, který žalobkyni udělil milost, zastaveno. 4. Ze znaleckého posudku Fakultní nemocnice Olomouc vypracovaného dne 5. 6. 2007, na základě opatření Krajského soudu v Ostravě, soud prvního stupně dále zjistil, že žalobkyně trpí závažnou neurologickou a psychickou chorobou (epilepsie typu velkých záchvatů, paranoidní schizofrenie), kdy neurologickým onemocněním – epilepsií žalobkyně trpí od srpna 2005, závažným duševním onemocněním – psychózou trpí od dubna 2004, přičemž v říjnu 2003 jí byla během pobytu ve vazbě diagnostikována vazbová reakce. Znalecký ústav – Psychiatrická nemocnice Bohnice vypracoval dne 14. 1. 2014 ústavní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, a uzavřel, že u žalobkyně byla a je správně diagnostikována paranoidní schizofrenie. Psychiatrické vyšetření ve vazbě diagnostikovalo poruchu přizpůsobení a chování s rysy vazební reakce. Žalobkyně nejevila v průběhu pobytu ve vazbě potřebu akutní psychiatrické péče. Léčba byla adekvátní zdravotnímu stavu žalobkyně, když příznaky duševní poruchy byly léčeny Haloperidolem, nespavost hypnotiky, bolest analgetiky a parkinsonský syndrom antiparkinsoniky. Příčiny paranoidní schizofrenie jsou endogenní (tedy vrozené), pobyt ve vazbě nemohl vyvolat vznik paranoidní schizofrenie. Manifestace schizofrenie ve stresové situaci představuje časovou koincidenci s dobou vazby, nikoliv příčinnou souvislost. Znalec MUDr. Jiří Švarc, Ph.D., jež mohl posudek za ústav dosvědčit, byl soudem prvního stupně při jednání vyslechnut. Soud vyslechl další svědky, přičemž žádný z nich nepotvrdil tvrzení žalobkyně o příčinné souvislosti mezi vznikem paranoidní schizofrenie a pobytem ve vazbě, případně příčinnou souvislost mezi léčbou indikovanou žalobkyni v průběhu pobytu ve vazbě a jejím zdravotním stavem, respektive jeho zhoršením. 5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, a uzavřel, že v posuzované věci nedošlo na straně orgánů veřejné moci k nesprávnému úřednímu postupu, v jehož důsledku by žalobkyni měla vzniknout tvrzená škoda na zdraví. Ačkoliv provedené dokazování výslechem svědků neprokázalo, že je zde jakákoliv souvislost mezi pobytem žalobkyně ve vazbě v širším slova smyslu a vznikem či zhoršením onemocnění žalobkyně, soud prvního stupně při posouzení odborné otázky, zda postupem orgánů veřejné moci v době, kdy byla žalobkyně ve vazbě, mohlo dojít k poškození jejího zdraví tak, jak žalobkyně namítala, přistoupil k ustanovení znalce z oboru zdravotnictví. Soud prvního stupně uvedl, že závěry znaleckého posudku vypracovaného Psychiatrickou nemocnicí Bohnice ze dne 14. 1. 2014 vylučují, že by byl vznik onemocnění paranoidní schizofrenií v příčinné souvislosti s pobytem žalobkyně ve vazbě. Soud prvního stupně dále doplnil, že byť znalec ve svém posudku uvedl, že zdravotní stav žalobkyně před vzetím do vazby nelze objektivizovat, neboť není dostupná zdravotní dokumentace před vzetím žalobkyně do vazby, je tato okolnost podle názoru soudu nepodstatná, neboť ze strany žalované nebylo nijak zpochybňováno tvrzení žalobkyně, že před vzetím do vazby netrpěla, respektive se neléčila pro závažnější onemocnění (tato okolnost však nijak nepodporuje tvrzení žalobkyně o příčinné souvislosti mezi jejím pobytem ve vazbě a vznikem onemocnění paranoidní schizofrenií či epilepsií). Znalecký posudek ze dne 14. 1. 2014 vypracovaný ve věci Psychiatrickou nemocnicí Bohnice zhodnotil soud prvního stupně jako ucelený, logický a objektivní, když v jeho závěrech neshledal žádné nesrovnalosti, respektive rozpor mezi podklady, z nichž znalec vycházel, a skutečnostmi, které znalec zjistil na základě vlastního vyšetření žalobkyně na straně jedné a závěry, ke kterým znalec dospěl na straně druhé. Soud prvního stupně uzavřel, že pobyt žalobkyně ve vazbě nebyl příčinou vzniku onemocnění paranoidní sch