30 Cdo 344/2014 — Nejvyšší soud

30 Cdo 344/2014 citace  Právní věta:Závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, je dán, jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy. Jestliže správní orgán porušil ve správním řízení povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, jde sice o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších odpisů), avšak vyvratitelná domněnka vzniku újmy se neuplatní. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2015 Spisová značka:30 Cdo 344/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.344.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Průtahy v řízení Správní řízení Stavební řízení Věcná břemena Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:§ 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:20. 11. 2015 Publikováno ve sbírce pod číslem:113 / 2017 Anotace:Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení o stavební povolení na stavební úpravy a nástavbu rodinného domu sousedů žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že se řízení podepsalo na jejím psychickém a zdravotním stavu, nespavostí, vysokým očním tlakem, velkým úbytkem váhy apod. Soud prvního stupně uložil žalované povinnost písemně se žalobkyni omluvit za způsobenou nemajetkovou újmu (výrok I.) a uložil jí povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně zjistil, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 8. 1. 2002, přičemž rozhodnutí městského úřadu byla opakovaně rušena, řízení přerušováno, přičemž řízení není dosud skončeno a trvá tak necelých jedenáct let. Soud prvního stupně došel k závěru, že v řízení byla porušena povinnost orgánů územních samosprávných celků v přenesené působnosti vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny, přičemž pouhé konstatování porušení práva neshledal jako přiměřené, a proto přiznal žalobkyni peněžité zadostiučinění v základní výši 150 000 Kč. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žaloba se co do částky 90 000 Kč zamítá, ve zbytku rozsudek potvrdil. Odvolací soud uvedl, že v posuzovaném řízení byla porušena povinnost vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny, a že žalobkyni vznikla nemajetková újma. Na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval částku 150 000 Kč za přiměřenou a uzavřel, že jsou dány podmínky pro úpravu zadostiučinění dle kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Věc byla do určité míry složitá, typově, skutkově i právně, proto je, podle odvolacího soudu, odůvodněné snížení zadostiučinění o 20 %. Dále uvedl, že věc měla pro žalobkyni malý význam, protože nešlo o správní řízení, které by ohrožovalo zásadní existenční jistoty žalobkyně a nebyla ani vystavena negativním důsledkům, neboť změny vlastníky sousedního domu dosud provedeny nebyly. Dále žalobkyni svědčí pouze právo vyplývající z věcného břemene užívání nemovitosti, nikoli právo vlastnické, a tudíž její obavy z nepřiměřeně dlouhé doby řízení souvisí pouze z případného zhoršení kvality bydlení, což odůvodňuje další snížení o 40 %. Přiměřené zadostiučinění v tomto případě činí dle odvolacího soudu 60 000 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání a Nejvyšší soud se zabýval otázkou, zda se i na správní (stavební) řízení vztahuje čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a zda jsou pro posouzení újmy způsobené nepřiměřenou délkou správního řízení aplikovatelné závěry uvedené ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12. 11. 2015III.ÚS 3326/15Tomková Miladaodmítnuto pro nepříslušnost<br/>odmítnuto pro nepřípustnost12. 4. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 344/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobkyně E. M., zastoupené Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 2663/150, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 88/2010, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2013, č. j. 55 Co 172/2013-100, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2013, č. j. 55 Co 172/2013-100, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského úřadu ve Vsetíně. Předmětem řízení byla žádost E. a J. G. ze dne 8. 1. 2002 o stavební povolení na stavební úpravy a nástavbu rodinného domu č. p. 363 na pozemku stavební parcela č. 1063 v k. ú. J. (dále jen „posuzované řízení“ nebo „stavební řízení“). Žalobkyně uvedla, že nepřiměřená délka řízení se projevuje na jejím psychickém a zdravotním stavu, trpí bolestmi hlavy, očí (vysoký oční tlak), nespavostí, velkým úbytkem na váze (15 kg rozdíl), v noci ji stíhají noční můry, stres se stal pravidelným hlavně v období, kdy žalobkyně očekávala dopisy od úřadů státní správy. Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalované povinnost písemně se žalobkyni omluvit za způsobenou nemajetkovou újmu (výrok I.), zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč (výrok II.), žalobní návrh o zaplacení částky 850 000 Kč zamítl (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 40 080 Kč (výrok IV.). Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že se žaloba co do částky 90 000 Kč zamítá, ve zbylé části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem II. uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 9 196 Kč. Soud prvního stupně popsal průběh posuzovaného řízení. Uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 8. 1. 2002 u Městského úřadu ve Vsetíně. Rozhodnutí Městského úřadu ve Vsetíně byla opakovaně rušena Krajským úřadem ve Zlíně. Řízení bylo několikrát přerušeno. Ve věci rovněž rozhodoval krajský soud, a to na základě žaloby E. M., přičemž žalobu shledal důvodnou. Posuzované řízení doposud nebylo skončeno. Dosavadní řízení již trvá necelých jedenáct let. Soud prvního stupně dále uvedl, že nešlo o správní řízení, které by nějak ohrožovalo základní existenční jistoty žalobkyně a nadto žalobkyně nikdy nebyla vystavena negativním důsledkům (z jejího pohledu) pravomocného stavebního povolení ke stavebním úpravám domu sousedícího s domem, který žalobkyně obývá. Soud nepovažoval za prokázané, že by se na současném zdravotním stavu žalobkyně významným způsobem podepsala právě a jen délka posuzovaného řízení. Soud nezjistil, že by jen délka posuzovaného řízení způsobila nemajetkovou újmu mimořádné intenzity a byla stěžejním důvodem pro ty útrapy, které žalobkyně popisuje. Soud prvního stupně rovněž zohlednil vyšší věk žalobkyně, přičemž odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení byla porušena povinnost orgánů územních samosprávných celků v přenesené působnosti vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a to především rozhodnout v předmětném stavebním řízení v přiměřené lhůtě. Konstatování porušení práva a žalobkyní požadovaná omluva se nejeví jako dostačující zadostiučinění. Žalobkyni náleží zadostiučinění v penězích. Základní výše zadostiučinění činí 150 000 Kč, přičemž není dán důvod k úpravě (snížení či zvýšení) základního odškodnění s přihlédnutím ke zvláštním okolnostem případu dle ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Průběh předmětného řízení byl a je složitější již proto, že rozhodnutí prvostupňového stavebního úřadu bylo třikrát zrušeno odvolacím orgánem a počtvrté správním soudem a jelikož s