30 Cdo 3503/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3503/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2022 Spisová značka:30 Cdo 3503/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3503.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za újmu Policie Náhrady při usmrcení [ Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení (o. z.) ] Dotčené předpisy:čl. 2 odst. 1 předpisu č. 209/1992 Sb. § 29 odst. 1 předpisu č. 273/1992 Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3503/2020-262 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobkyně V. K., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Prosserem, advokátem se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 15 153 450 Kč a peněžitý důchod, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 24/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, č. j. 62 Co 290/2019-184, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, č. j. 62 Co 290/2019-184, a dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2019, č. j. 18 C 24/2017-161, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 15 000 000 Kč jakožto odškodnění za nemajetkovou újmu a náhrady škody 153 450 Kč, která představuje výživné za období od 28. 1. 2016 do 27. 1. 2017 a dále vyplácení peněžitého důchodu za období od 27. 1. 2017 do 11. 1. 2021 ve výši 14 492,50 Kč měsíčně, od 12. 1. 2021 do 11. 1. 2026 ve výši 16 197,50 Kč měsíčně, od 12. 2. 2026 do 11. 1. 2029 ve výši 18 755 Kč měsíčně, od 12. 2. 2029 do 11. 1. 2030 ve výši 21 312,50 Kč měsíčně, od 12. 2. 2030 do 11. 1. 2038 ve výši 21 312,50 Kč měsíčně. Nemajetková újma a škoda žalobkyni vznikla úmrtím jejího otce P. K., ke kterému došlo v důsledku nesprávného úředního postupu policejního orgánu. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. 18 C 24/2017-161, zamítl žalobu o zaplacení 15 153 450 Kč (výrok I, představující nárok o odškodnění nemajetkové újmy a náhradu výživného), dále zamítl žalobu na výše vymezené vyplácení výživného (výrok II) a rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok III). 3. Soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru, podle něhož dne 28. 1. 2016 došlo při realizaci případu policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Obvodního ředitelství Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, k zadržení P. K., který byl umístěn v cele u tohoto policejního orgánu v Nádražní ulici v Praze 5. Téhož dne po 20:00 hodině došlo k úmrtí zadrženého. Tělo bylo nalezeno po 20:24 hodin bez známek života, zadržený byl oběšený na mříži policejní cely. Danou věcí se zabývala Generální inspekce bezpečnostních sborů, která prošetřovala podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti strážní služby dle § 389 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se mohl dopustit neustanovený policista porušením čl. 7 závazného pokynu policejního prezidenta č. 159/2009 ze dne 2. 12. 2009, o eskortách, střežení osob a o policejních celách. Žalobkyně byla blízkou osobou, dcerou, zemřelého P. K.. 4. V rovině právního posouzení soud prvního stupně na věc aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OdpŠk“ nebo „zák. č. 82/1998 Sb.“. Dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když vrchní inspektor nadpraporčík M. Š. a komisař nadporučík J. Z., byli v souvislosti s prošetřováním okolností úmrtí P. K. rozhodnutím ředitele Obvodního ředitelství policie Praha II uznáni vinnými ze spáchání kázeňského přestupku. 5. Nebylo však možné podle soudu prvního stupně uzavřít, že by prokázaný nesprávný úřední postup byl takovou příčinou, bez jejíž existence by nevznikl škodný následek, protože k úmrtí zadržené osoby vedlo rozhodnutí této osoby, které je zásadní příčinou, přičemž i při dodržení povinnosti zkontrolovat zadrženou osobu jednou za hodinu, by byl podezřelému poskytnut dostatek času na realizaci sebepoškozujícího záměru. Také uvedl, že není v silách policie zabránit jakémukoliv sebepoškozujícímu jednání. Umístění zadržené osoby do místnosti jiné, než je cela dle pokynu policejního prezidenta, avšak materiálně naplňující parametry cely (zamřížovaná uzamykatelná místnost, podlaha obložena dlažbou, vykachlíkované stěny, železná lavice s dřevěným povrchem pevně připevněná k podlaze, v nedávné minulosti sloužila jako policejní cela), pak nemohlo mít na úmrtí osoby žádný vliv. Soud má za to, že příčinná souvislost by nebyla dána ani v případě, že by soud shledal nesprávný úřední postup ve skutečnosti, že podezřelému byla ponechána mikina se všitou tkaničkou v kapuci. P. K. byl zadržen v souladu se zákonem, ze zákonných důvodů, z jeho chování popsaného v protokolech ze dne 28. 1. 2016 a z jeho vyšetření, nelze dovodit, že policie mohla vědět o riziku násilného chování vůči sobě samému. 6. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 7. Odvolací soud po zopakování a doplnění dokazování upřesnil soudem prvního stupně jinak správně a dostatečně zjištěný skutkový stav s následujícím relevantním skutkovým závěrem: dne 28. 1. 2016 v 10:52 hodin byl po předchozím písemném souhlasu státního zástupce policejním orgánem zadržen P. K., jako podezřelý ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Ve 13:50 hodin byl P. K. vyšetřen lékařem se závěrem, že je schopen policejních úkonů a umístění v cele. Od 15:02 hodin do 16:32 hodin P. K. ve věci vypovídal, ke spáchání trestné činnosti se doznal, uvedl, že celé věci lituje a chtěl by nahradit vzniklou škodu. Od 18:45 hodin do 19:10 hodin byl P. K. snímán policejním orgánem pachový vzorek. Po 20:00 hodině došlo v policejní cele k úmrtí P. K. oběšením na tkaničce od mikiny. Z. B., matka P. K., vypověděla, že syna viděla naposledy ráno dne 28. 1. 2016, byl psychicky zdráv, nikdy v minulosti se na psychiatrii neléčil, nebral žádné léky ani drogy, alkohol nepil, byl psychicky naprosto v pořádku, plánoval budoucnost. Komisař nadporučík J. Z., a vrchní inspektor nadpraporčík M. Š., příslušníci Policie ČR, byli dne 30. 8. 2016 uznáni vinnými ze spáchání kázeňského přestupku tím, že z nedbalosti v průběhu realizace trestní věci po zadržení podezřelého P. K. 1) při osobní prohlídce zadrženého před jeho umístěním do cely neodebrali zadrženému mikinu s tkaničkou na stahování v kapuci, 2) neurčili odpovědnou osobu za střežení zadrženého nejpozději v době od 19:15 hodin a 3) umístili zadrženého do cely označené jako „B209“. 8. Po právní stránce měl odvolací soud za správné hodnocení soudu prvního stupně, vycházel z toho, že příslušníci policejního orgánu J. Z.. a M. Š., se dopustili nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty první OdpŠk spočívajícího v porušení § 29 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, čl. 16 odst. 2 a 4 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 159/2009, o eskortách, střežení osob a o policejních celách (dále jen „závazný pokyn“), čl. 10 odst. 2 závazného pokynu a Pokynu ředitele Obvodního ředitelství policie Praha II č. 144/2012. Nesprávnost zvoleného úředního postupu vyplývá z rozhodnutí ředitele Obvodního ředitelství policie Praha II ve věcech kázeňských ze dne 30. 8. 2016 číslo 451, 452/2016. 9. Odvolací soud měl shodně se soudem prvního stupně za to, že nelze bez jakýchkoliv pochybností uzavřít, že nebýt nesprávného úředního postupu policistů, nedošlo by ke škodní události v podobě smrti zadržené osoby a tím ke vzniku újmy na straně žalobkyně. P. K. byl podezřelý ze spáchání ma