30 Cdo 3751/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3751/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 1. 2022 Spisová značka:30 Cdo 3751/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3751.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Vady řízení Dotčené předpisy:§ 6 o. s. ř. § 101 o. s. ř. § 118a o. s. ř. § 120 o. s. ř. § 212a o. s. ř. § 26 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 4. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3751/2020-129 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce M. F., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Alfery Hrdinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 795/40, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, identifikační číslo osoby 00006947, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 688 402 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 140/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, č. j. 18 Co 301/2019-96, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, č. j. 18 Co 301/2019-96, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jako „OdpŠk“), a to zaplacení částky 688 402 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 8. 2017 do zaplacení. Žalovaná částka se skládá ze tří položek. Škoda ve výši 256 635 Kč vznikla v důsledku chybného výpočtu doměřené daně z příjmu a nesprávného úředního postupu Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu 5. Tento správní orgán v rozporu se zákonem řádně nedoručil žalobci dodatečný platební výměr ze dne 9. 9. 2014, č. j. 5485600/14/2005-24801-109438, vydaný na základě dodatečného daňového přiznání (v pořadí již druhého za rok 2009) k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 podaného žalobcem dne 1. 10. 2013 a znemožnil tak žalobci uplatnit opravný prostředek. Škoda ve výši 431 767 Kč vznikla v důsledku chybného výpočtu doměřené daně z příjmu a nesprávného úředního postupu Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu 5. Správní orgán v rozporu se zákonem nedoručil řádně žalobci dodatečný platební výměr ze dne 9. 9. 2014, č. j. 5488746/14/2005-24801-109438, vydaný na základě dodatečného daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 podaného žalobcem dne 27. 9. 2013 a znemožnil tak žalobci možnost uplatnit opravný prostředek. Podle tvrzení žalobce je z obou předmětných dodatečných daňových výměru zřejmé, že správce daně postupoval podle § 144 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, přičemž v poučení nepřipustil opravný prostředek o odvolání, výsledek doměření žalobci neoznámil a dodatečný platební výměr podle § 144 odst. 1 daňového řádu pouze založil do spisu. V obou případech však podmínky pro postup podle § 144 daňového řádu nebyly splněny, neboť doměřovaná daň se od daně dodatečně tvrzené daňovým subjektem, tedy žalobcem, odchylovala. Škoda ve výši 63 814 Kč spočívá v nesprávně předepsaném úroku z prodlení za zdaňovací období 1. 1. 2010 – 31. 12. 2010 stanoveném platebním výměrem Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu 5 ze dne 7. 9. 2015, č. j. 59177711/15/2005-51521-109438. Při jednání konaném dne 18. 6. 2019 vzal žalobce žalobu co do této částky částečně zpět, přičemž uvedl, že platební výměr na úrok z prodlení byl daňovou správou posléze zrušen a úrok nebyl nikdy žalobcem zaplacen. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 18. 6. 2019, č. j. 12 C 140/2017-68, rozhodl tak, že se řízení co do částky 63 814 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 8. 2017 do zaplacení zastavuje (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), že se zamítá žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 624 588 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně), a žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů částku 1 500 Kč (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně). 3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, č. j. 18 Co 301/2019-96, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (II.) a v nákladovém výroku (III.) potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. 4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, které rekapituloval následovně. Poslední známá daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 byla stanovena žalobci pravomocným platebním výměrem (dodatečným platebním výměrem ze dne 6. 2. 2012, č. j. 63969/12/005912109438, vydaný Finančním úřadem pro Prahu 5) ve výši 3 612 825 Kč. Žalobce v dodatečném daňovém přiznání tvrdil nově zjištěnou daň ve výši 3 381 645 Kč a jako poslední známou daňovou povinnost uvedl částku 3 869 460 Kč. Správce daně v dodatečném platebním výměru ze dne 9. 9. 2014 č. j. 54850600/14/2005-24801-109438, vycházel při stanovení nové daně zcela z výše daně dodatečně tvrzené žalobcem v částce 3 381 645 Kč. Při výpočtu rozdílu mezi nově vyměřenou daní a poslední známou daňovou povinností správce daně vycházel z poslední známé daně ve výši 3 612 825 Kč a v souladu s § 143 odst. 2 daňového řádu doměřil daň ve výši rozdílu poslední známé daně a částky nově zjištěné, tedy daň ve výši -231 180 Kč (poslední známá daň, tj. 3 612 825 Kč, mínus nově stanovená daň, tj. 3 381 645 Kč). Poslední známá daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 byla stanovena žalobci pravomocným platebním výměrem (platební výměr ze dne 21. 11. 2011, č. j. 664364/11/005912109438, ze dne 21. 11. 2011, vydaný Finančním úřadem pro Prahu 5) ve výši 2 545 010 Kč. Žalobce v dodatečném daňovém přiznání ze dne 27. 9. 2013 tvrdil nově zjištěnou daň ve výši 2 772 248 Kč a jako poslední známou daňovou povinnost uvedl částku 2 912 963 Kč. Správce daně v dodatečném platebním výměru ze dne 9. 9. 2014, č. j. 5488746/14/2005-24801-109438, vycházel při stanovení nové daně zcela z výše daně dodatečně tvrzené žalobcem v částce 2 772 248 Kč. Při výpočtu nově vyměřené daně správce daně vycházel z poslední známé daně ve výši 2 545 010 Kč a v souladu s § 143 odst. 2 daňového řádu doměřil daň ve výši rozdílu poslední známé daně a částky nově zjištěné, tedy daň ve výši 227 238 Kč (poslední známá daň, tj. 2 545 010 Kč, mínus nově stanovená daň, tj. 2 772 248 Kč). 5. Soud prvního stupně věc právně hodnotil tak, že postup správce daně podle § 144 odst. 1 daňového řádu byl v souladu se zákonem. Pokud by případně (navzdory uvedenému) postup správce daně byl shledán za nesprávný úřední postup, bylo by třeba zvážit vztah příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Přestože by nesprávné poučení účastníka o nepřípustnosti možnosti odvolání samo o sobě mohlo představovat nesprávný úřední postup, tvrzený nezákonný postup správce daně vyústil ve vydání rozhodnutí – dodatečného platebního výměru. Stejnopisy dodatečného platebního výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období za rok 2009 ze dne 9. 9. 2014 a dodatečného platebního výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období za rok 2010 ze dne 9. 9. 2014 byly žalobci doručeny dne 26. 9. 2016. Daňový řád v § 110 pamatuje na situaci, kdy v případě nesprávného poučení je možné se odvolat, a to ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení rozhodnutí. Pokud žalobce tvrdí, že mu nesprávným poučením byla odňata možnost uplatnit opravný prostředek, zákon na takové situace pamatuje, a žalobce měl možnost se v 3 měsíční lhůtě odvolat s odkazem na sporný výklad a aplikaci ustanovení § 144 daňového řádu. Pokud žalobce této možnosti nevyužil, i v případě, že by byl prokázán nesprávný úřední postup správce daně, zůstává otázkou, zda by nezákonný postup mohl být shledán jako jediná příčina případného vzniku škody. Vznik škody rovněž nebyl prokázán. Škodu chápeme jako majetkovou újmu vzniklou ve sféře poškozeného vyjádřitelnou v penězích, která je proto taky penězi nahraditelná. Takovou újmou se rozumí především majetková újma spočívající v konkrétním zmenšení již existujícího majetku poškozeného. Žalobce však nebyl přes poučení soudem scho