30 Cdo 428/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 428/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 4. 2021 Spisová značka:30 Cdo 428/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.428.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 31a předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 428/2020-278 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce L. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Milešovská 6, proti žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 529/7, o zaplacení 198 456 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 44/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. 18 Co 323, 324/2018-209, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. 18 Co 323,324/2018-209, jíž byla učena lhůta k plnění částky 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 27. 4. 2016 do zaplacení. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. 18 Co 323,324/2018-209, se zrušuje v části výroku I, jíž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2018, č. j. 24 C 44/2016-134, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 27. 4. 2018, č. j. 24 C 44/2016-143, a ze dne 21. 9. 2018, č. j. 24 C 44/2016-167, ve výroku I co do částky 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 27. 4. 2016 do zaplacení tak, že žaloba byla zamítnuta, a dále ve výrocích II, III a V a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení domáhal po žalované zaplacení částky 198 456 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o uznání jeho zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, které bylo vedeno u Západočeské univerzity v Plzni (dále jen „Západočeská univerzita“) pod sp. zn. PR-P 738/10 a u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „Ministerstvo“). Náhradu nemajetkové újmy požadoval za období řízení od 30. 11 2010 do 22. 7. 2015 s tím, že toto řízení stále trvá. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16. 3. 2018, č. j. 24 C 44/2016-134, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 27. 4. 2018, č. j. 24 C 44/2016-143, a ze dne 21. 9. 2018, č. j. 24 C 44/2016-167, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 27 500 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu co do požadavku na zaplacení částky 170 956 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení zamítl (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 12 495 Kč (výrok III). 3. Soud prvního stupně vyšel z těchto zjištění. Žalobce návrhem ze dne 30. 11. 2010 žádal Západočeskou univerzitu o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, které získal studiem na Zakarpatské státní univerzitě ve studijním oboru právo, právní věda. Návrh na základě výzvy doplnil ve dnech 28. 12. 2010 a 5. 1. 2011. Dne 23. 3.2011 podal Ministerstvu podnět k učinění opatření proti nečinnosti. Rozhodnutím ze dne 27. 4. 2011, č. j. PR-P 738/10, Západočeská univerzita žádost o uznání vzdělání zamítla. Na základě odvolání žalobce byl spis předložen dne 24. 6.2011, Ministerstvu, které dne 7. 12. 2011 rozhodnutí Západočeské univerzity ze dne 27. 4. 2011 zrušilo a věc vrátilo k novému projednání. Toto rozhodnutí bylo doručeno Západočeské univerzitě dne 2. 1. 2012. U Městského soudu v Praze bylo dne 2. 7. 2012 zahájeno řízení na ochranu žalobce proti nečinnosti a věc byla postoupena místně příslušnému Krajskému soudu v Plzni. Dopisem ze dne 4. 12. 2012 Ministerstvo přikázalo Západočeské univerzitě učinit potřebná opatření ke zjednání nápravy a ta dne 25. 3. 2013 vyzvala žalobce k doplnění podkladů a řízení přerušila. Na základě odvolání žalobce prorektor Západočeské univerzity dne 3. 5. 2013 zrušil rozhodnutí o přerušení řízení. Žalobce doplnil dokumenty dne 24. 5. 2013 a po výzvě k seznámení se s podklady pro rozhodnutí sdělil své stanovisko a namítl podjatost prorektora a všech pracovníků Západočeské univerzity. Tato námitka byla shledána nedůvodnou rozhodnutím Ministerstva ze dne 1. 11. 2013. Žalobce zaslal další podklady k rozhodnutí s návrhem na provedení dalších důkazů dne 23. 12. 2013. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy rozhodnutím ze dne 22. 4. 2014 zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva o nepodjatosti rektorky Západočeské univerzity. Žalobce byl vyzván k doplnění dalších podkladů s úředním překladem dne 20. 5. 2014. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 7. 2014, č. j. 30 A 45/2012-264, stanovil povinnost žalované rozhodnout ve věci samé o uznání vzdělání do třiceti dnů. Žalobce po výzvě k seznámení s podklady doplnil svou argumentaci a vyjádřil se k podkladům. Na základě stanovení nové lhůty pro seznámení s podklady žalobce dne 26. 10. 2014 požadoval úřední překlady komunikace mezi univerzitami. Po dalším seznámení se s podklady se k nim žalobce vyjádřil dne 15. 12. 2014. Téhož dne Západočeská univerzita zamítla žádost žalobce o uznání vzdělání. Spis byl předložen Ministerstvu k rozhodnutí o odvolání žalobce dne 27. 1. 2015. Rozhodnutím Ministerstva ze dne 20. 7. 2015, č. j. MSMT 5062/2015-4, které nabylo právní moci dne 22. 7. 2015, bylo odvolání žalobce zamítnuto. Řízení však dosud skončeno nebylo. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že žalobce od roku 2010 pracoval jako zaměstnanec své právní zástupkyně, v říjnu 2014 měl úspěšně dokončeny dva ročníky studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Podle zjištění soudu prvního stupně advokátní komora nepřijímá do svých stavů absolventy Zakarpatské univerzity, což mělo být žalobci známo, pokud měl zájem o profesi advokáta a sledoval informace příslušné profesní komory. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy dne 26. 10. 2015 u žalované, ta se k němu v šestiměsíční lhůtě nevyjádřila. 4. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobce podle § 13 odst. 1, § 31 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OdpŠk“). Uzavřel, že posuzované řízení spadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), neboť uznání úplného vysokoškolského vzdělání zakončeného titulem magistr je základním předpokladem pro výkon právnických profesí a rozhodnutí vysoké škody tak má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva, které má základ ve vnitrostátním právu. Proto na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikoval stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“), podle kterého se nemajetková újma presumuje. Délku posuzovaného řízení v žalobcem tvrzeném období považoval za nepřiměřenou s tím, že na celkové délce řízení se podílel pětiměsíční průtah v odvolacím řízení před Ministerstvem (od 24. 6. 2011 do 7. 12. 2011), pětiměsíční průtah před vyzváním žalobce k doplnění podkladů (od 23. 12. 2013 do 20. 5. 2014) a též nutnost opakovaných výzev k doplnění podkladů, nutnost úředních překladů dokumentů, přístup žalobce, který vznesl námitku podjatosti a též opakovaně po seznámení s podklady krátce před rozhodnutím zakládal do spisu další předem vyhotovená podání s poukazem na nutnost vyžádat další podklady. Vzhledem k celkové době trvání řízení bylo podle soudu prvního stupně namístě přiznat žalobci finanční odškodnění za dobu 4 let a 7 měsíců, tj. v rozsahu žalobcem uplatněném (za období od 30. 11. 2010 do 22. 7. 2015). Při stanovení výše odškodnění vycházel (podle opraveného znění odůvodnění rozsudku) ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, tj. 1 250 Kč za jeden měsíc trvání řízení, přičemž za dobu 44 měsíců (4 roky a 7 měsíců však tvoří celkem 55 měsíců – poznámka Nejvyššího soudu) dospěl k základní částce 55 000 Kč, z ní odečetl 20