30 Cdo 4572/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4572/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2020 Spisová značka:30 Cdo 4572/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.4572.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Promlčení Dotčené předpisy:§ 31a odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 32 odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb. § 159a odst. 1 předpisu č. 141/1961Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4572/2018-164 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce J. U., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360/47, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 289/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2018, č. j. 15 Co 20/2018-120, takto: I. Dovolání se ohledně nároku na zaplacení částky 1 889 500 Kč zamítá; ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se svou žalobou podanou dne 6. 11. 2015 domáhal zaplacení celkové částky ve výši 2 000 000 Kč coby náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem v trestním řízení vedeném Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje – územního odboru Karviná, pod sp. zn. ORKA-6270/TČ-2008, a dozorovaném Okresním státním zastupitelstvím v Karviné pod sp. zn. 2 ZN 5201/2008, dále jen „posuzované trestní řízení“. V posuzovaném trestním řízení žalobce vystupoval v procesním postavení poškozeného a předmětem řízení bylo prověřování okolností plavební nehody, v jejímž důsledku zemřel syn žalobce. Konkrétně se žalobce domáhal peněžitého zadostiučinění ve výši 110 500 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného trestního řízení a ve výši 1 889 500 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem orgánů činných v posuzovaném trestním řízení, který podle dovolatele vedl k tomu, že za smrtelné zranění jeho syna nebyl nikdo potrestán. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 6. 2017, č. j. 42 C 289/2015-75, uložil žalované zaplatit žalobci částku 50 875 Kč (výrok I), zamítl žalobu ve zbývajícím rozsahu ohledně požadavku na zaplacení částky 1 949 125 Kč (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce i žalované napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I tak, že se žaloba co do částky 50 875 Kč zamítá, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Soud prvního stupně vyšel při posouzení věci z následujícího závěru o skutkovém stavu. Posuzované trestní řízení bylo zahájeno prvním úkonem v trestním řízení dne 21. 7. 2008, kdy na podkladě zjištěných skutečností byl učiněn závěr, že neznámý pachatel mohl spáchat trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 224 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, tím, že na Vrbickém jezeře v Bohumíně během výcviku členů Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje dne 21. 7. 2008 způsobil svým nedbalostním jednáním pád hasiče (syna žalobce) z motorového člunu, přičemž syn žalobce dne 14. 8. 2008 na následky zranění lodním šroubem zemřel. Policie České republiky, územní odbor Karviná – obvodní oddělení Bohumín, však věc dne 26. 8. 2008 odložila podle § 159a odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), neboť nebyly naplněny formální znaky žádného z trestných činů. Žalobce se proti výsledku trestního řízení bránil podáváním podnětů vůči postupu orgánů činných v trestním řízení a věc tak byla opakovaně přezkoumávána orgány Policie České republiky, Okresním státním zastupitelstvím v Karviné a Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě. Trestní řízení bylo pravomocně skončeno usnesením Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 10. 8. 2012, č. j. 2 ZN 5201/2008-155 (dále jen „rozhodnutí o odložení věci“), kterým byla zamítnuta stížnost žalobce proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Karviná – obvodního oddělení Bohumín, ze dne 6. 6. 2012, č. j. ORKA-6270/TČ-2008-72. Žalobce se proti rozhodnutí o odložení věci ze dne 10. 8. 2012 bránil podáním žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu, nicméně přípisem Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 13. 8. 2013 mu bylo sděleno, že neuvádí žádné nové skutečnosti a důvod k přezkoumání věci tak není dán. K podnětu žalobce k prověření předmětné věci mu Nejvyšší státní zastupitelství bylo přípisem ze dne 12. 12. 2013 sděleno, že důvod k mimořádné kontrole skončené věci není dán. Žalobce se účinky rozhodnutí o odložení věci ze dne 10. 8. 2012 snažil odvrátit i podáním podnětu k využití oprávnění státního zástupce podle § 157 odst. 2 trestního řádu, nicméně přípisem Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 11. 9. 2014 byl žalobce vyrozuměn o tom, že v prověřování předmětné trestní věci již nelze pokračovat, neboť trestnost činu zanikla uplynutím promlčecí doby dne 21. 7. 2013, dále jen „přípis státního zastupitelství ze dne 11. 9. 2014“. Žalobce u žalované uplatnil v rámci předběžného projednání nárok na přiměřené zadostiučinění dne 21. 10. 2014. 5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil následovně. Co se týče nároku žalobce na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku posuzovaného trestního řízení, soud prvního stupně dovodil, že nárok žalobce je důvodný, neboť celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, jelikož posuzované trestní řízení trvalo 4 roky a 1 měsíc, a ve věci tak lze konstatovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“, spočívající v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci je nutné poskytnout přiměřené peněžité zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a OdpŠk, a to ve výši odpovídající stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jako základní částku odškodnění soud prvního stupně určil částku 15 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že první dva roky řízení ohodnotil částkou o polovinu nižší. Soud prvního stupně dále přistoupil ke zvýšení základní částky odškodnění o 10 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce a dospěl tak k závěru, že přiměřeným peněžitým odškodněním je částka 50 875 Kč. Co se týče nároku žalobce na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v pochybení orgánů činných v posuzovaném trestním řízení, dospěl soud prvního stupně k závěru, že odpovědnost žalované za tuto nemajetkovou újmu není dána, neboť nelze shledat na straně orgánů činných v trestním řízení nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 OdpŠk. Námitky žalobce proti postupu orgánů činných v posuzovaném trestním řízení, jenž měl spočívat v nedostatečném provedení ohledání místa činu, pozdním výslechu svědků a nedůsledném prověřování předmětné trestné věci, nelze hodnotit z hlediska nesprávného úředního postupu, nýbrž toliko z hlediska odpovědnosti za případné nezákonné rozhodnutí, neboť postup orgánů činných v trestním řízení spočívající v zajišťování a hodnocení důkazů v přípravném řízení trestním je postupem, který se následně odrazil (musel odrazit) ve vydaném rozhodnutí o odložení věci. Vzhledem k tomu, že dané rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno, nelze shledat odpovědnost žalované, jelikož odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí ani nesprávný úřední postup) není dán. 6. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu prokázaného před soudem prvního stupně. 7. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou a dovodil, že její uplatnění (až) v průběhu odvolacího řízení v daném případě neodporuje podle jud