30 Cdo 461/2015 — Nejvyšší soud

30 Cdo 461/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 12. 2015 Spisová značka:30 Cdo 461/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.461.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Přípustnost dovolání Vady řízení Podjatost Dotčené předpisy:§ 31a předpisu č. 82/1998Sb. § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 30.12.2013 § 242 odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 2. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30Cdo 461/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně H. H., zastoupené Mgr. Bc. Stanislavem Brunckem, advokátem se sídlem v Brně, Jeřábkova 5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a odškodnění nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 39/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2014, č. j. 17 Co 433/2013-244, takto: Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2014, č. j. 17 Co 433/2013-244, ve výroku I, v části výroku II, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, v části výroku III, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně částky 50 000 Kč s příslušenstvím, a ve výroku IV o náhradě nákladů řízení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 6. 2013, č. j. 15 C 39/2013-105, ve výroku I v rozsahu částky 50 000 Kč s příslušenstvím, ve výroku II v rozsahu částky 2 430 000 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích III a IV a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, č. j. 15 C 39/2013-105, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 69 080 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 5. 2. 2013 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 2 439 465 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 5. 2. 2013 do zaplacení (výrok II), ve výroku III uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tam vyčíslené náklady řízení k rukám jejího zástupce a výrokem IV zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalované domáhala uveřejnění omluvy v deníku Mladá fronta Dnes v tam uvedeném znění. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované náhrady škody a odškodnění nemajetkové újmy, jež jí měly vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí – sdělení podezření ze dne 15. 9. 2010, kterým bylo zahájeno její trestní stíhání pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, když posléze podaného návrhu na potrestání byla žalobkyně zproštěna podle § 226 písm. b) tr. řádu. Na odškodnění nemajetkové újmy žádala žalobkyně zaplacení částky 2 480 000 Kč s příslušenstvím a spolu s tím poskytnutí satisfakce uveřejněním omluvy žalované za nezákonné trestní stíhání v deníku Mladá fronta Dnes. Na náhradě škody se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 545 Kč, sestávající z částek 19 080 Kč požadované na vynaložených nákladech obhajoby v trestním řízení, 6 465 Kč požadované na cestovních nákladech a 3 000 Kč jakožto nákladů zastoupení advokátem při předběžném projednání nároku u žalované. Soud prvního stupně žalobě vyhověl v částce 50 000 Kč s příslušenstvím požadované žalobkyní na odškodnění nemajetkové újmy (poté, co žalovaná žalobkyni z tohoto titulu již před podáním žaloby zaplatila 20 000 Kč) a ohledně nákladů obhajoby ve výši 19 080 Kč s příslušenstvím; ve zbytku žalobu zamítl. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil zamítavý výrok IV rozsudku soudu prvního stupně a věc v tomto rozsahu postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu prvního stupně (výrok I), odmítl odvolání žalobkyně proti zamítavému výroku II rozsudku soudu prvního stupně co do částek 6 465 Kč a 3 000 Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil (výrok II), změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním žalované napadené části vyhovujícího výroku I tak, že žalobu ohledně zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím a ohledně úroku z prodlení požadovaného z částky 19 080 Kč za období od 5. 2. 2013 do 11. 4. 2013 zamítl (výrok III) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 16 921 Kč (výrok IV). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v právním hodnocení trestního stíhání žalobkyně jako nezákonného ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“). V rozsahu požadavku na uveřejnění omluvy dospěl odvolací soud k závěru, že hmotněprávní oporu takového nároku nutno hledat v ustanovení § 11 obč. zák. a v zákoně č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), s tím, že konstantní judikatura Nejvyššího soudu připouštějící zadostiučinění ve formě omluvy i v režimu zákona č. 82/1998 Sb. dopadá toliko na omluvu ve formě dopisu, podepsaného osobou oprávněnou jednat za organizační složku státu. Věcně příslušným k projednání tohoto nároku v prvním stupni shledal odvolací soud s poukazem na § 9 odst. 2 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, krajské soudy. Odvolání žalobkyně ohledně nároků na zaplacení částek 6 465 Kč s příslušenstvím a 3 000 Kč s příslušenstvím odmítl odvolací soud jako nepřípustné, neboť nepřevyšující hranici bagatelnosti podle § 202 odst. 2 o. s. ř. s tím, že se jedná o nároky se samostatným skutkovým základem. Měnící výrok ohledně úroku z prodlení požadovaného z částky 19 080 Kč za období od 5. 2. 2013 do 11. 4. 2013 odůvodnil odvolací soud poukazem na § 15 OdpŠk a tam stanovenou šestiměsíční lhůtu, jež měla v dané věci uplynout dne 11. 4. 2013, pročež se dle odvolacího soudu žalovaná ocitla v prodlení s plněním ohledně této částky až počínaje dnem 12. 4. 2013. Odvolací soud dále (rovněž ve shodě se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že žalobkyni v důsledku trestního stíhání vznikla nemajetková újma, za kterou jí podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk náleží přiměřené zadostiučinění v penězích. Na rozdíl od soudu prvního stupně však uzavřel, že s přihlédnutím k okolnostem případu je postačujícím peněžitým zadostiučiněním této nemajetkové újmy (právě) částka 20 000 Kč zaplacená žalobkyni žalovanou dobrovolně. Při hodnocení zmíněných okolností případu pak odvolací soud vyšel z toho, že délka trestního stíhání žalobkyně, trvajícího od 15. 9. 2010 do 3. 5. 2012 a poznamenaného obstrukcemi ze strany spoluobviněného A. H. (manžela žalobkyně), byla přiměřená, že žalobkyni byl kladen za vinu toliko přečin s nízkou trestní sazbou (odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest), pročež byla intenzita (její) újmy, související s hrozbou trestního postihu, relativně velmi nízká, a že ani dopad trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně nebyl příliš závažný. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na procesní úspěch žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně ohledně částky 19 080 Kč a neúspěch v řízení před soudem odvolacím, s tím, že výše plnění ve věci, jejíž tarifní hodnotu stanovil s odkazem na § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve znění pozdějších předpisů, závisela na úvaze soudu. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) dovoláním, majíc za to, že odvolací soud posoudil nesprávně řadu otázek hmotného a procesního práva, na nichž závisí jeho rozhodnutí, čímž je dán dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., a současně zatížil řízení vadou uvedenou v § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.., neboť členové senátu, který o věci rozhodl, byli pro podjatost z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni. Odvolací soud dle dovolatelky pochybil v řešení následujících otázek: a) v otázce hodnocení nároku na odškodnění nemajetkové újmy ve formě omluvy jako nároku podle § 11 obč. zák. a zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon, a z toho vycházejícího určení věcně příslušného soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání ve vztahu k této otázce dovo