30 Cdo 4924/2007 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4924/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 11. 2009 Spisová značka:30 Cdo 4924/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4924.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4924/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce H. P. a.s. (dříve H. S., a.s.), zastoupeného advokátem, proti žalované K. k. p., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 6,353.871,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 94/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2007, č.j. 13 Co 90/2007-194, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2007, č.j. 13 Co 90/2007-194, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. listopadu 2006, č.j. 24 C 94/2001-169, se zrušují, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 9. listopadu 2006, č.j. 24 C 94/2001-169, uložil žalované zaplatit žalobci částku 6.353.871,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 27. března 2001 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení placených státem (výroky II. a III.). Věc samu posoudil s odkazem na ustanovení § 451 in fine občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) s tím, že žalobce prokázal smlouvami o dílo, uzavřenými jeho zakladatelem (obchodní firma U. H. I. B., s.r.o. – dále jen „U. B.“) se společností H., a.s., že tato společnost na objednávku první z uvedených společností vytvořila dílo (projektovou dokumentaci, podrobný inženýrsko-geologický a hydrogeologický průzkum lokality, digitalizaci a reambulanci polohopisného a výškopisného zaměření lokality, zpracování zadávací studie rekonstrukce a dostavby hotelu S., zpracování projektu a rekonstrukce dostavby téhož hotelu a přípravy podkladů pro výběrové řízení dodavatele stavby – dále jen „projektová dokumentace“), nutné pro vydání stavebního povolení za dohodnutou a přitom přiměřenou cenu, přičemž společnost U. B. založila podle § 172 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) obchodní společnost H. S., a.s. (t.j. žalobce) s tím, že sama splatí základní jmění zakládané společnosti formou nepeněžitého vkladu (představovaného zmíněnou projektovou dokumentací) oceněného znaleckým posudkem. Toto dílo však bylo plně využito žalovanou, která se tak bez právního důvodu obohatila na úkor žalobce ve smyslu ustanovení § 451 odst. 2 o.z., a je tak povinna bezdůvodné obohacení vydat ve smyslu ustanovení § 451 odst. 1 o.z. s § 456 téhož zákona. O odvolání žalované rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. června 2007, č.j. 13 Co 90/2007-194, kterým rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 6.353.871,- Kč s příslušenstvím zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, včetně náhrady státem placených nákladů tohoto řízení. Odvolací soud konstatoval, že na základě důkazů, které byly provedeny soudem prvního stupně a současně s přihlédnutím k důkazu výslechem svědka T. Š., který byl proveden v odvolacím řízení, dospěl k opačnému závěru pokud se týče otázky důvodnosti žaloby, než soud prvního stupně. Poukázal na to, že společnost U. B. na základě smlouvy o dílo uzavřené se společností H., a.s. dne 8. února 1995 získala projektovou dokumentaci přestavby a dostavby části S. k. na hotel, na základě níž bylo také dne 11. července 1995 vydáno Obvodním úřadem pro P stavební povolení na stavbu. Součástí projektové dokumentace byla i architektonická studie vypracovaná ve spoluautorství autory T. Š., B. S. a V. H. Ta je nepochybně výsledkem tvůrčí činnosti autora, resp. spoluautorů, je tedy dílem ve smyslu § 2 násl. tehdy platného autorského zákona č. 35/1965 Sb., kdy dílo i jeho autor, resp. spoluautoři, požívají ochrany podle tohoto zákona. Odkázal na ustanovení § 7, § 12 odst. 1 písm. b) a § 14 odst. 1 autorského zákona a připomněl, že k jakýmkoliv dispozicím s autorským dílem je třeba souhlasu autora, případně autorů, přičemž tento souhlas musí být realizován formou smlouvy. Žádný takový souhlas nikdo ze spoluautorů architektonické studie neudělil. Pokud tato studie byla vytvářena v rámci pracovního poměru, bylo by bývalo třeba též souhlasu zaměstnavatelů ve smyslu § 17 odst. 3 autorského zákona, který však též nebyl doložen. Společnost U. B. nebyla oprávněna architektonickou studii, jako předmět chráněný podle autorského zákona užívat, natož s ním dále disponovat. Jestliže tedy dne 20. listopadu 1995 při založení společnosti H. S., a.s. vložila jako zakladatel do základního jmění této nově založené společnosti v rámci nepeněžitého vkladu také projektovou dokumentaci, jejíž nedílnou stěžejní součástí byla uvedená architektonická studie, když projektová dokumentace z architektonické studie vychází a rozpracovává ji, a učinila tak bez souhlasu autorů, pak je tento právní úkon vkladu v rozporu s citovanými ustanoveními autorského zákona, a proto neplatný. Žalobce nemohl z neplatného úkonu nabýt žádných práv k architektonické studii, resp. ani k celé projektové dokumentaci, jež byla na základě této studie vypracována. Nemůže se proto úspěšně domoci jakýchkoli práv z titulu, který s touto studií souvisí. Žalobce proto není k vymáhání bezdůvodného obohacení aktivně legitimován. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 24. července 2007 a téhož dne nabyl právní moci. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2007, č.j. 13 Co 90/2007-194, podal žalobce dne 19. září 2007 včasné dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvody ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., kdy má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje na to, že aktivní legitimace žalobce vznikla na základě sukcese k nepeněžitému vkladu, který obsahoval projektovou dokumentaci vytvořenou na základě objednávky, resp. smlouvy o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku s právním předchůdcem žalobce a vytvořenou třetí osobou, která byla následně užita žalovanou bez právního důvodu. Z toho je podle dovolatele zřejmé, že základní kapitál žalobce je tvořen (nejen) hodnotou předmětné projektové dokumentace, která jakožto dílo byla zhotovena pro zakladatele žalobce. Pokud odvolací soud dochází k závěru, že tento vklad byl učiněn neplatně, je pak otázkou, zda se tak stalo plně nebo (jen) zčásti. Nesprávná je argumentace odvolacího soudu i v souvislosti s otázkou udělení, resp. neudělení souhlasu autora s užitím díla. V daném případě nešlo o dílo dle autorského zákona, kdy projektovou dokumentaci vytvořila právnická osoba pro jinou právnickou osobu na základě smlouvy o dílo podle obchodního zákoníku. Nepeněžitý vklad do základního jmění žalobce byl učiněn v souladu s aktuálně platnými právními předpisy, a tedy platně. Dovolatel je pak přesvědčen, že projektová dokumentace je pojmově určena k tomu, aby podle ní vzniklo nějaké (v tomto případě stavební) dílo, a teprve vytvoření stavby by bylo možno považovat za užití projektové dokumentace. Dovolatel pak projektovou dokumentaci k vytvoření stavebního díla neužil. Dovolatel dále namítá, že v odvolacím řízení lze doplnit dokazování o dosud neprovedené důkazy, které byly navrženy za řízení před soudem prvního stupně nebo které byly navrženy před soudem odvolacím a jsou přípustné z pohledu ustanovení § 205a o.s.ř. Podle dovolatele předmětná skutečnost ani výslech Ing. Š. o takovou skutečností, resp. takovým důkazem nebyly, takže k nim neměl přihlížet při zjišťování skutkového stavu. Dovolatel proto navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl dovolacím soudem zrušen, a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení K dovolání se písemně vyjádřila žalovaná a navrhla jeho odmítnutí, resp. zamítnutí. Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony a konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Poté roz