30 Cdo 499/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 499/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 2. 2018 Spisová značka:30 Cdo 499/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.499.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Správní řízení Správní soudnictví Dotčené předpisy:§ 8 předpisu č. 82/1998Sb. § 11 předpisu č. 367/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 4. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 3.5.2018II.ÚS 1534/18JUDr. Kateřina Šimáčkovázamítnuto13.6.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Města Blanska, se sídlem v Blansku, nám. Svobody 32/3, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 1 036 864,50 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 153/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, č. j. 20 Co 315/2015-49, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, č. j. 20 Co 315/2015-49, se mění ve výroku II tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé i ohledně částky 804 316,50 Kč s příslušenstvím potvrzuje, a ve výroku III tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody ve výši 1 036 864,50 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout z důvodu, že žalovaná se dopustila nesprávného úředního postupu při rozdělení Města Blansko a vzniku nové obce Spešov. 2. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně svým rozsudkem ze dne 15. 4. 2015, č. j. 52 C 153/2014-24, rozhodl, že se žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 1 036 864,50 Kč s příslušenstvím, zamítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 3. Soud prvního stupně vyšel z následujícího skutkového stavu. Návrh na rozdělení obce Blansko ze dne 19. 5. 1999, s přílohami č. 1, 2 a 3, byl podán na základě výsledků místního referenda a majetek měl být rozdělen tak, že nemovitosti i movité věci nacházející se v katastrálním území Spešov budou patřit nově vzniklé obci. Podáním ze dne 30. 9. 1999, č. j. SEKR/270/99, doplnil žalobce k výzvě žalovaného hodnotu koupaliště, návrh na rozdělení finančních prostředků podle počtu obyvatel se snížením o finanční prostředky získané z prodeje akcií a návrh na rozdělení závazků. Rozhodnutím ze dne 19. 10. 1999, č. j. VS/3-5615/99-733 (dále jen „podkladové rozhodnutí“), žalovaná rozdělila k 1. 1. 2000 obec Blansko tak, že k tomuto datu vzniká vedle původní obce nová obec Spešov, na níž bude převeden majetek podle přílohy tohoto rozdělení, finanční prostředky budou rozděleny podle stavu k 1. 1. 2000 a součástí finančního vypořádání bude i zajištění finančních prostředků na chod obecního úřadu v nově vzniklé obci Spešov. Proti tomuto rozhodnutí bylo možné podat do 15 dnů ode dne doručení rozklad k Ministerstvu vnitra dle § 53 a násl., ve spojení s § 61 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), platného v předmětné době (dále též „SpŘ 1967“). Podle příkazu k provedení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky Okresního úřadu Blansko ze dne 3. 5. 2002, č. j. RF/1279/02/JB, na základě přílohy vykonatelného podkladového rozhodnutí bylo nařízeno bankovní instituci odepsat pohledávku ve výši 804 316,50 Kč z účtu povinné obce Spešov a připsat ji na účet vymáhajícího orgánu. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2008, č. j. 29 Ca 312/2006-27, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2009, č. j. [7] As 12/2009-79, bylo na základě správní žaloby obce Spešov uvedené rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost s odůvodněním, že podkladové rozhodnutí neobsahuje povinnost obce Spešov zaplatit podíl na úvěrech a zadluženosti města Blansko, samotný exekuční titul neobsahuje ve výroku odkaz na konkrétní přílohu a pouze z přílohy č. 2 vyplývá, že podíl Městské části Spešov na úvěrech a úrocích je 804 316 Kč. Rozhodnutím Městského úřadu Blansko ze dne 15. 10. 2009, č. j. 43854/2008/Práv-27, bylo exekuční řízení s právní mocí dne 17. 11. 2009 zastaveno. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 5. 5. 2011, č. j. 77 C 420/2010-100, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2013, č. j. 37 Co 338/2011-122, byla žalobci uložena povinnost zaplatit obci Spešov částku 804 316,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5,5 % p. a. od 28. 2. 2010 do zaplacení a nahradit náklady řízení ve výši 45 630,65 Kč z důvodu, že předmětná částka byla připsána na účet žalobce plněním z právního důvodu, který odpadl. Uvedené částky žalobce obci Spešov následně zaplatil. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody, která jej přípisem ze dne 22. 11. 2013 odmítla. 4. Soud prvního stupně se po právní stránce zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, tj. nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí a vznik škody na straně žalobce v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutí, a na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že není splněna již první podmínka odpovědnosti, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí. Na základě návrhu žalobce vydala žalovaná postupem podle § 11 a § 12 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) (dále též „OZř 1990“), tj. dle soudu prvního stupně zcela zákonným způsobem, podkladové rozhodnutí, kterým byl ke dni 1. 1. 2000 žalobce rozdělen a k tomuto datu vznikla vedle původního žalobce nová obec Spešov. Ve výroku rozhodnutí byl zcela nekonkrétně s odkazem na přílohu bez bližšího označení převeden majetek, rozděleny bez bližšího určení finanční prostředky podle stavu k 1. 1. 2000 a bylo zde uvedeno, že součástí finančního vypořádání bude i zajištění finančních prostředků na chod obecního úřadu v nově vzniklé obci Spešov, aniž by toto bylo blíže odůvodněno nebo byly stanoveny konkrétní povinnosti pro obě obce s konkrétném termínem plnění. 5. Soud prvního stupně uzavřel, že podkladové rozhodnutí nemělo náležitosti správního rozhodnutí podle § 47 odst. 2 SpŘ 1967, a to řádné uložení povinností jednotlivým obcím v souvislosti s rozdělením žalobce na dvě obce, kdy v přesvědčení, že stačí odkázat na přílohy podané žalobcem spolu s návrhem, provedla žalovaná pouze neurčitý odkaz pravděpodobně na ně. Je tedy zřejmé, že rozhodnutí žalované vykazuje vady, nicméně proti tomuto rozhodnutí bylo možno podat rozklad k ministru vnitra, čehož žalobce nevyužil, přičemž toto rozhodnutí nebylo žádným rozhodnutím zrušeno ani změněno. Soud dovodil, že z judikatury vyplývá, že odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení, jestli měly za následek nesprávné rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97), tedy jediná možná odpovědnost státu by mohla vycházet z nezákonnosti rozhodnutí, ovšem tuto odpovědnost zakládá nezákonné rozhodnutí pouze tehdy, pokud bylo jako pravomocné ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též „OdpŠk“), pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, k čemuž v tomto případě nedošlo. Vzhledem k nedostatku základní podmínky odpovědnosti žalované za škodu, tj. neexistenci nesprávného úředního postupu i nezákonného rozhodnutí, soud žalobu zamítl. 6. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce napadeným rozsudkem ze dne 5. 11. 2015, č. j. 20 Co 315/2015-49, rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé ohledně 232 548 Kč s příslušenstvím potvrzuje (výrok I). Dále rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 804 316,50 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 26. 11. 2013 (výrok II), a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 3 900,63 Kč. 7. Odvolací soud konstatoval, že za popsaného skutkového stavu nelze soudu prvního stupně v aplikaci právních předpisů za použití přiléhavé judikatury ničeho vytknout. Z rozhodnutí správních soudů plyn