30 Cdo 5794/2016 – Nejvyšší soud

30 Cdo 5794/2016-188 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. B., bytem XY, proti žalované České republice – Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6, Antonína Čermáka 2a, o zaplacení částky 105 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 137/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2016, č. j. 35 Co 24/2016-151, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2016, č. j. 35 Co 24/2016-151, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 5. 2015, č. j. 7 C 137/2012-114, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 105 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout v důsledku porušení povinnosti žalované vydat v přiměřené lhůtě rozhodnutí v řízení o přihlášce ochranné známky. 2. Podle žalobních tvrzení podal žalobce u Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) dne 14. 5. 2004 přihlášku ochranné známky „Staročeské TRDLO“, která byla vedena pod sp. zn. O-346552. K zápisu ochranné známky do rejstříku ochranných známek došlo dne 28. 3. 2012 a osvědčení o zápisu ochranné známky bylo žalobci doručeno dne 2. 4. 2012. Žalobce měl za to, že trvání řízení o registraci ochranné známky po dobu téměř 8 let je porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád; dále též jen „OdpŠk“). Podle žalobce věc nebyla nijak mimořádně složitá po stránce skutkové ani právní. Složitosti věci nenasvědčuje ani opakované rozkladové řízení ani řízení o správní žalobě vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ca 18/2009, která byla podána dne 16. 1. 2009. V tomto řízení soud rozhodl bez nařízení jednání dne 29. 11. 2011, po opakovaných urgencích žalobce. Rozsudek byl žalobci doručen dne 31. 1. 2012. Samostatné řízení o správní žalobě tedy trvalo tři roky, přičemž šlo o řízení v jednom stupni a bez nařízeného jednání. 3. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále též jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 5. 2015, č. j. 7 C 137/2012-114, rozhodl, že žaloba, aby žalovaný zaplatit částku ve výši 105 000 Kč, se zamítá a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Soud prvního stupně vzal mimo jiné za prokázané, že přihláška ochranné známky byla žalobcem (dále též „přihlašovatel“) podána dne 14. 5. 2004, dne 15. 12. 2004 byla přihláška zveřejněna a dne 14. 3. 2005 uplatnila společnost BAFF, s. r. o. (dále též „namítající“), námitky podle § 7 odst. 1 písm. g) a k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), jakož i připomínky podle § 4 písm. b), c), d) a m) zákona o ochranných známkách, včetně doložení důkazů. Námitky a připomínky byly přihlašovateli postoupeny, včetně stanovení lhůty k vyjádření, dne 22. 3. 2005 a tento se dne 28. 4. 2005 k námitkám a připomínkám vyjádřil, včetně doložení důkazů. Dne 21. 10. 2005 Úřad sdělil výsledek posouzení připomínek a rozhodl v prvním stupni o zamítnutí námitek. Dne 28. 11. 2005 podal namítající proti rozhodnutí rozklad, včetně doložení důkazů, který byl zaslán přihlašovateli k vyjádření, včetně stanovení lhůty k vyjádření. Přihlašovatel se vyjádřil k rozkladu dne 10. 1. 2006. Dne 11. 1. 2006 uplatnil namítající podle § 4 písm. b), c) a d) zákona o ochranných známkách k zápisu zveřejněného označení připomínky (včetně doložení důkazů), které byly dne 19. 1. 2006 zaslány, včetně stanovení lhůty, přihlašovateli k vyjádření. Vyjádření, včetně doložení důkazu, podal přihlašovatel dne 23. 2. 2006 a doplnil dne 3. 3. 2006. Dne 6. 10. 2006 namítající doplnil rozklad a připomínky a tyto byly dne 9. 10. 2006 zaslány přihlašovateli k vyjádření, včetně stanovení lhůty k vyjádření. Přihlašovatel podal vyjádření dne 19. 10. 2006. Dne 24. 11. 2006 podal přihlašovatel urgenci a dne 11. 12. 2006 rozhodl předseda Úřadu ve druhém stupni o zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci orgánu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Dne 14. 3. 2007 byl přihlašovateli k vyjádření, včetně stanovení lhůty, zaslán výsledek věcného průzkumu o posouzení zápisné způsobilosti označení ve smyslu § 4 písm. b), c) a d) zákona o ochranných známkách a s ohledem na § 5 zákona o ochranných známkách. Dne 16. 4. 2007 požádal přihlašovatel o prodloužení lhůty k vyjádření, které k výsledku věcného průzkumu podal dne 16. 5. 2007, včetně doplnění dalších důkazů. Dne 11. 7. 2007 rozhodl Úřad v prvním stupni o zamítnutí přihlášky podle § 4 písm. b), c) a d) zákona o ochranných známkách. Dne 10. 8. 2007 podal přihlašovatel proti rozhodnutí rozklad, který byl dne 30. 8. 2007 postoupen namítajícímu k vyjádření, včetně stanovení lhůty. Dne 27. 9. 2007 doplnil přihlašovatel rozklad, včetně doručení dalších důkazů. Dne 13. 11. 2008 rozhodl předseda Úřadu v druhém stupni o zamítnutí rozkladu a potvrzení rozhodnutí o zamítnutí přihlášky ochranné známky z důvodu vyloučení označení ze zápisu podle § 4 písm. b), c) a d) zákona o ochranných známkách. Dne 16. 1. 2009 podal žalobce proti předsedovi Úřadu u Městského soudu v Praze správní žalobu, vedenou pod sp. zn. 9 Ca 18/2009, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 13. 11. 2008, přičemž namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť z něj není patrno, na základě jakých skutečností byl učiněn závěr, že přihlašované označení výrobku postrádá rozlišovací způsobilost. Dne 2. 3. 2009 soud vyzval žalobce ke sdělení osob, které připadají v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, na což žalobce reagoval podáním došlým soudu dne 17. 3. 2009. Dne 6. 3. 2009 byla žalovanému zaslána správní žaloba spolu se žádostí o zaslání správního spisu a vyjádření k žalobě, včetně stanovení lhůty. Dne 6. 5. 2009 bylo žalovaným zasláno vyjádření ke správní žalobě a správní spis. K tomuto vyjádření sdělil žalobce stanovisko dne 2. 6. 2009 (doručeno žalovanému dne 24. 7. 2009). Dne 25. 10. 2010 žalobce urgoval soud o rozhodnutí ve věci. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2011 zrušil rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 9. 2008 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 1. 2012 a nebyla proti němu podána kasační stížnost. Dne 2. 2. 2012 byl soudem vrácen správní spis. Dne 16. 3. 2012 rozhodl Úřad o postoupení přihlášky ochranné známky k zápisu a dne 28. 3. 2012 byla zapsána ochranná známka sp. zn. O-346552 ve znění „STAROČESKÉ TRDLO“. 5. Podle soudu prvního stupně postup v řízení o přihlášce ochranné známky je dán zákonem o ochranných známkách, zejména ustanoveními § 21 až § 28, z nichž vyplývá, že Úřad zapíše ochrannou známku do rejstříku a vydá vlastníku ochranné známky osvědčení o zápisu, když přihláška vyhovuje požadavkům tohoto zákona a nebyly podány ve stanovených lhůtách námitky nebo byly-li námitky pravomocným rozhodnutím zamítnuty či řízení o nich zastaveno. Řízení o přihlášce ochranné známky je specifickým typem řízení, pro které platí správní řád, avšak podle § 45 zákona o ochranných známkách mimo jiné i s výjimkou ustanovení o lhůtách pro vydání rozhodnutí. Během doby, kdy řízení probíhalo u žalovaného, činil tento průběžně úkony ve věci a postupoval způsobem vyplývajícím ze zákona o ochranných známkách. Dobu trvání řízení před správním soudem v délce 3 let pak nemohl žalovaný ovlivnit. Průběh řízení u žalovaného byl bez dlouhodobých průtahů a nelze přisvědčit žalobci, že věc nebyla nijak mimořádně složitá. Posouzení předpokladů pro zápis žalobcem přihlášené ochranné známky nebylo jednoznačné a bylo třeba se rovněž zabývat uplatněnými připomínkami v rámci námitkového řízení, podanými třetí osobou. S ohledem na specifikum řízení o přihlášce ochranné známky měl soud prvního stupně za to, že doba projednání přihlášky žalobce odpovídá složitosti věci. Soud vzal dále v úvahu otázku významu řízení pro žalobce podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk, přičemž probíhající řízení o přihlášce ochranné známky nebránilo žalobci v užívání označení výrobku na trhu a žalobce dál vyvíjel podnikatelskou činnost. S odkazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“), uzavřel, že v posuzované věci nešlo o výjimečný zásah do osobnostních práv žalobce jako v případě trestního stíhání, zejména je-li omezena osobní svoboda jednotliv