30 Cdo 848/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 848/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2025 Spisová značka:30 Cdo 848/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.848.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada nemajetkové újmy (o. z.) Odpovědnost státu za újmu Dotčené předpisy:§ 79 odst. 1 o. s. ř. § 8 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 848/2025-262 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, v právní věci žalobkyně ALIVIO s.r.o., identifikační číslo osoby 62503898, se sídlem v Českých Budějovicích, Mánesova 345/13, zastoupené Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované M. F., zastoupeného Mgr. Jiřím Žákem, advokátem, se sídlem v Praze 1 – Nové Město, Národní 28/60, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 2/2022, o dovolaní žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2024, č. j. 13 Co 260/2024-236, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2024, č. j. 13 Co 260/2024-236, ve výroku II a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 2. 2024, č. j. 19 C 2/2022-170, ve výroku I (ve spojení s opravným usnesením ze dne 24. 5. 2024, č. j. 19 C 2/2022-177), pokud jimi byla žaloba zamítnuta ohledně zaplacení částky 2 133 333 Kč s příslušenstvím a 500 000 Kč s příslušenstvím se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (původně šlo o tři žalobce – právnická osoba ALIVIO s.r.o., J. F. a J. F., věci ostatních dvou žalobců se po jejich vyloučení projednávají v samostatném řízení) se domáhala dílčích nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“, nebo „zák. č. 82/1998 sb.“], která jí měla být způsobena vydáním nezákonných rozhodnutí. Žalobkyně se dne 24. 2. 2014 zúčastnila exekuční dražby nemovitostí (statku a souvisejících pozemků) v katastrálním území XY, obec XY, konané vedlejším účastníkem na straně žalované (tehdy soudním exekutorem exekutorského úřadu Český Krumlov; při popisu historických skutkových okolností dále jen „soudní exekutor“) v rámci exekuce jím vedené pod sp. zn. 125 EX 427/12 proti povinnému M. K. Usnesením ze dne 24. 2. 2014, č. j. 125 EX 427/12-323, byl žalobkyni udělen příklep na nejvyšší podání 3 866 667 Kč. K odvolání povinného bylo toto rozhodnutí potvrzeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 22 Co 541/2014. Žalobkyně následně nejvyšší podání zaplatila, usnesením ze dne 12. 12. 2014, č. j. 125 EX 427/12-469, soudní exekutor rozhodl o rozvrhu. Povinný napadl usnesení krajského soudu dovoláním, k němuž Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 26 Cdo 587/2015, změnil napadené usnesení tak, že se žalobkyni příklep neuděluje s tím, že soudní exekutor nedodržel alespoň třicetidenní lhůtu při nařízení opakovaného dražebního jednání podle § 336d odst. 2 o. s. ř. Povinný podal obratem žalobu na určení, že je vlastníkem nemovitostí a že žalobkyně (tj. ALIVIO, s. r. o.) je povinna nemovitosti vyklidit. Řízení o této žalobě bylo vedeno u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 153/2015. Okresní soud rozsudkem ze dne 22. 9. 2015 žalobu zamítl, Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací tento rozsudek k odvolání žalobce M. K. potvrdil rozsudkem ze dne 12. 1. 2016, č. j. 8 Co 2363/2015-164. Žalobce M. K. napadl rozsudek krajského soudu dovoláním, k němuž Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3513/2016, napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm Krajský soud v Českých Budějovicích následně v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu rozsudkem ze dne 5. 9. 2017, č. j. 8 Co 2363/2015-258, změnil napadený rozsudek okresního soudu tak, že vlastníkem nemovitostí je žalobce M. K. Na podkladě tohoto pravomocného soudního rozhodnutí žalobkyně nemovitosti vyklidila a předala povinnému M. K. Žalobkyně konkrétně požadovala na žalované zaplacení částky 6 692 358,40 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody (ve výši 6 192 358,40 Kč s příslušenstvím) z titulu marně vynaložených investic do výše označených nemovitých věcí, z titulu ušlého zisku, resp. z titulu skutečné škody a dále odškodnění nemajetkových újem (částkami 200 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezákonnosti rozhodnutí o příklepu a 300 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí o určení vlastnického práva). 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 19 C 2/2022-170, ve spojení s opravným usnesením ze dne 24. 5. 2024, č. j. 19 C 2/2022-177, zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 6 692 358,40 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II a výrok III). 3. Soud prvního stupně vycházel po provedeném dokazování z tvrzení žalobkyně o průběhu soudních i exekučních řízení. K požadavku na náhradu škody a nemajetkové újmy žalovaná stanoviskem ze dne 23. 3. 2018 toliko konstatovala vydání nezákonných rozhodnutí, zadostiučinění v penězích ani náhradu škody však neposkytla. Zhodnotil taktéž průběh řízení o žalobě žalobkyně proti M. K. (jako žalovanému) o zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím, požadované z titulu bezdůvodného obohacení zhodnocením nemovitostí žalobkyní, vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích posléze pod sp. zn. 25 C 62/2020 (původně 25 C 54/2018). Vzal za prokázané, že žalobkyně hospodařila v letech 2015 až 2017 se srovnatelnými výsledky a že nemovité věci (statek a pozemky) koupila se záměrem je využít k podnikání, pročež bylo nutné statek rekonstruovat, za účelem koupě a rekonstrukce zde byly alokovány firemní zisky. K rekonstrukci žalobkyně přistoupila mj. a zejm. s osobním nasazením jejího společníka a jednatele Jindřicha Faltýna, a to bezprostředně po potvrzení rozhodnutí o příklepu odvolacím soudem. Po měnícím rozhodnutí Nejvyššího soudu žalobkyně práce pozastavila, aby v nich pokračovala po pravomocném zamítnutí žaloby M. K. o určení (jeho) vlastnictví k nemovitostem. „Konečné rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž žalobkyně přišla o vlastnictví k nemovitostem“, manžele F. poznamenalo, přestali být společensky aktivní, dostali se do těžké psychické situace i v souvislosti s tím, že důvěřovali pravomocným soudním rozhodnutím, na jejich podkladě investovali, rekonstruovali, přestavovali, nato byli konfrontováni s faktem jejich nezákonnosti, byli kontaktováni novináři, natáčeni, celá „kauza“ byla medializována mj. v jihočeské regionální televizi. 4. Tato skutková tvrzení následně soud prvního stupně právně posoudil podle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Předně konstatoval, že usnesení krajského soudu a rozsudek krajského soudu ze dne 12. 1. 2016 jsou nezákonnými rozhodnutími podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk. Dále se soud zabýval splněním dalších kumulativních kritérii pro odpovědnost žalované za škodu (nemajetkovou újmu). Ve vztahu k jednotlivým nárokům došel z následujícím závěrům. Nárok na náhradu škody ve výši 1 616 603,90 Kč, představující náklady vynaložené v letech 2014 až 2017 na rekonstrukci nemovitých věcí, je předčasný, neboť stát je v odškodňovacích poměrech až poslední instancí a v době rozhodování nebylo skončeno řízení, v němž se žalobkyně domáhá téhož po M. K. Ze stejných důvodů pak zamítl soud nárok na úrok z prodlení z této částky ve výši 182 050,33 Kč. Jako předčasný označil soud prvního stupně i nárok náhradu škody ve výši 154 668 Kč představující žalobkyní zaplacenou daň z nabytí nemovitosti, kterou může požadovat po příslušných daňových orgánech. Nedůvodným shledal i nárok na náhradu škody ve výši 985 273,78 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky ve výši 89 402,74 Kč, vynaložený v letech 2014 až 2017 jako vedlejší investice, kdy podle soudu se jednalo o náklady spojené s nemovitostí v době, kdy ji žalobkyně používala jako vlastník a dále o náklady na pořízení movit