30 Cdo 985/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 985/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 9. 2020 Spisová značka:30 Cdo 985/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.985.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Zadostiučinění (satisfakce) Přechodná (intertemporální) ustanovení Ochrana osobnosti Promlčení Dotčené předpisy:§ 440 obč. zák. § 2917 o. z. § 19 odst. 1 předpisu č. 58/1969Sb. § 24 odst. 1 předpisu č. 58/1969Sb. § 17 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 34 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 36 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 11. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 985/2020-109 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, proti žalovanému J. K., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, o zaplacení částky 886 267 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 18 C 38/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2020, č. j. 61 Co 367/2019-71, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce JUDr. Jaroslava Vovsíka na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 713,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud Plzeň-město jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 8. 2019, č. j. 18 C 38/2019-51, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 886 267 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Dovoláním napadeným rozsudkem Krajský soud v Plzni jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobkyně se po žalovaném v řízení domáhá zaplacení částky 886 267 Kč s příslušenstvím, jež představuje regresní náhradu za vyplacenou náhradu nemajetkové újmy poškozeným (manželce a dcerám, každé z nich po 240 000 Kč), dále celkovou náhradu nákladů v částce 162 783 Kč, která byla žalobkyni uložena k zaplacení za řízení před soudy, v nichž se poškozené domáhaly předmětné částky, a částku 3 484 Kč, jež byla zaplacena Krajskému soudu v Plzni na náklady řízení. Povinnost zaplatit předmětné částky byla žalobkyni uložena rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 4. 2015, jenž byl potvrzen Vrchním soudem v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2016, č. j. 3 Co 115/2015-286. Poškozené se náhrady nemajetkové újmy domáhaly z důvodu, že dne 27. 11. 1994 zemřel jejich manžel a otec při nepřiměřeném zásahu žalovaného, který se Z. P. jako příslušník policie způsobil smrt J. Š. Za své jednání byl žalovaný odsouzen podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2008, sp. zn. 8 To 417/2007, a protože došlo ke zneužití pravomoci veřejného činitele v rámci výkonu služby jako příslušníků Policie ČR, přímou odpovědnost za vzniklou újmu nese Česká republika. V době úmrtí poškozeného J. Š. mechanismus odpovědnosti státu za škodu upravoval zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon č. 58/1969 Sb.“). Nárok poškozených se pak řídil § 13 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 1994 (dále jen „obč. zák.“). Výši náhrady určoval soud s přihlédnutím k závažnosti újmy a okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. Jednání žalovaného nelze hodnotit jako exces, již v trestním řízení bylo zjištěno, že se jedná o nepřiměřený zásah žalovaného jako policisty, tedy o nesprávný úřední postup fyzické osoby. 4. Po právní stránce odvolací soud uvedl, že zákon č. 58/1969 Sb. byl nahrazen zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), jenž nabyl účinnosti dne 15. 5. 1998 (dále jen „OdpŠk“). Stejným právním předpisem se řídí i nárok žalobkyně, neboť podle § 17 odst. 1 nahradil-li stát škodu, ke které došlo při činnosti státního orgánu nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu od těch, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí, či na nesprávném úředním postupu. OdpŠk je lex specialis ve vztahu k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jenž nabyl účinností od 1. 1. 2014 a nahradil tak obč. zák. O tom svědčí ust. § 26 OdpŠk a pouze neobsahuje-li tento zvláštní zákon ustanovení na konkrétní situaci, lze postupovat podle obecné úpravy obsažené v občanském zákoníku. Ustanovení § 34 OdpŠk však obsahuje úpravu promlčení nároku státu na regresní úhradu, neboť v odst. 1 stanoví, že se tento nárok promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody. Promlčení se neváže tedy k úmrtí J. Š., nýbrž ke skutečnosti, kdy žalobkyně zaplatila nároky poškozených, a k tomu došlo dne 25. 1. 2017. Poslední den k podání žaloby tedy připadl na 25. 1. 2018. Pokud byla žaloba podána až 24. 1. 2019, byla podána v době, kdy nárok žalobkyně byl již promlčen. Protože žalovaný námitku promlčení vznesl před soudem prvního stupně, soud se tedy touto námitkou správně musel zabývat a nepochybil, když žalobu žalobkyně zamítl v celém rozsahu. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která dosud v judikatuře Nejvyššího soudu nebyla řešena. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že uplatnila svůj nárok na náhradu škody ve smyslu § 2917 o. z. Pozůstalá manželka a pozůstalé dcery po zemřelém J. Š. se domáhaly po České republice nároků na náhradu škody – nemajetkové újmy dle obecné právní úpravy, to je podle příslušných ustanovení obč. zák. V režimu uvedeného zákona (tj. dle ustanovení § 11 a § 13 obč. zák.) byly pak nároky ze strany soudů projednány. Z těchto rozhodnutí soudů byla výsledně realizována úhrada požadované náhrady nemajetkové újmy. Soudy aplikovaný zákon č. 82/1998 Sb. upravuje nárok státu na regresní úhradu vůči úředním osobám ve svém ustanovení § 16 odst. 1. Toto ustanovení na projednávanou věc nedopadá, neboť stát v dané věci nenahradil škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ani neposkytl ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, jak je v předmětném ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. uvedeno, nýbrž plnil svou povinnost podle ustanovení § 13 obč. zák. na základě pravomocného rozsudku soudu. Z tohoto důvodu je potřebné pro uplatnění nároku na regres užít zákon obecný, nikoliv zákon zvláštní. Dovolací soud by měl posoudit otázku, zda právo na regresní úhradu vůči škůdci v případě, v němž předcházející řízení nebylo vedeno v režimu zákona č. 82/1998 Sb., se posuzuje podle tohoto zákona, nebo podle obecného právního předpisu. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že dovolatelka směšuje nárok poškozených vůči dovolatelce, a k němu se vztahující promlčecí dobu, s nárokem regresním, jehož promlčecí doba je zvláště upravena. Žalovaný odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 19 C 87/2014, jenž byl vydán ve věci poškozených vůči nynější dovolatelce. V daném rozhodnutí Krajský soud v Plzni posuzoval otázku promlčení dle zákona č. 82/1998 Sb., dříve zákona č. 58/1969 Sb., přičemž právo poškozených promlčeným neshledal, neboť námitku promlčení považoval za rozpornou s dobrými mravy. Daného řízení se nynější žalovaný neúčastnil. O tomto řízení se dozvěděl až z uplatnění regresního nároku dovolatelkou, přičemž tento nárok dovolatelka výslovně uplatnila podle zákona č. 82/1998 Sb. Promlčení tak má být posouzeno podle § 34 OdpŠk. Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Přípustnost dovolání 7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ 8. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou