31 Cdo 1058/2010 – Nejvyšší soud

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 31 Cdo 1058/2010 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., JUDr. Romana Fialy, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Kateřiny Hornochové, doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Vladimíra Mikuška, JUDr. Blanky Moudré, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Mojmíra Putny, JUDr. Josefa Rakovského, JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a JUDr. Marty Škárové ve věci žalobkyně OSTROJ a. s. se sídlem v Opavě, Těšínská č. 1586/66, IČO 45193681, zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, ul. 28. října č. 1001/3, proti žalované Moravskoslezské průmyslové obchodní kanceláři, s. r. o. se sídlem v Ostravě - Svinově, Krůčkova č. 751, IČO 60320737, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 163/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2009, č. j. 8 Cmo 130/2009-716, takto: Rozsudek vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky nálezem ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. Rsp 1/03, uložil žalobkyni (v rozhodčím řízení žalované), aby zaplatila žalované (v rozhodčím řízení žalobkyni) 10.384.900,- Kč s úrokem z prodlení „16 % p. a.“ od 7. 3. 2000 do zaplacení (výrok 1), nahradila žalované poplatek za rozhodčí řízení 311.547,- Kč (výrok 2) a rozhodl, že „každá strana nese sama vlastní výlohy, které jí s rozhodčím řízení vznikly“ (výrok 3). Vyšel z toho, že Ostroj Opava měl za dodávku 18 kusů licenčního výrobku mechanizované výztuže Mels 17/37 v roce 1996 a 135 kusů téhož výrobku dodaného v roce 1997 zaplatit podle licenční smlouvy ze dne 5. 3. 1992 uzavřené mezi společností Ostroj Opava a společností Meco International licenční poplatky. Zaplatil však pouze za první vyrobený komplex licenční mechanizované výztuže v počtu 100 kusů v květnu 1993 částku 107.087,77 GBP; za další výrobky přes urgence Meco a jejich právních následovníků Longwall International a Joya licenční poplatky nezaplatil. Rozhodčí soud uzavřel, že na zahajovacím zasedání představenstva žalobkyně dne 7. 5. 1992 „došlo fakticky k naplnění § 16 zákona o velké privatizaci a byla tak uzavřena mezi nabyvatelem a podnikem smlouva týkající se práva z jiného duševního vlastnictví“, a to z licenční smlouvy ze dne 5. 3. 1992. Státní podnik si práva a závazky z uvedené licenční smlouvy nepodržel, ale předal je akciové společnosti (žalobkyni), která tato práva a závazky převzala. Žalobkyně se proto stala právním nástupcem smluvní strany z licenční smlouvy z 5. 3. 1992 a vstoupila do práv a závazků z této smlouvy na místo státního podniku Ostroj Opava. Je proto dána její pasivní legitimace. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 9. 2005 domáhala zrušení uvedeného rozhodčího nálezu z důvodů, které podřadila pod ustanovení § 31 písm. b), e) a f) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Žalobu odůvodnila zejména tím, že sice dne 5. 3. 1992 byla mezi firmou Meco International, se sídlem v Anglii na jedné straně a státním podnikem Ostroj Opava, na straně druhé, uzavřena 1icenční smlouva, ve které se státní podnik Ostroj Opava zavázal za poskytnutou licenci platit sjednané licenční poplatky, že však státní podnik Ostroj Opava byl privatizován podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (dále též jen „zákon“), a část privatizovaného státního podniku byla převedena na žalobkyni, která byla zapsána do obchodního rejstříku dne 30. dubna 1992, přičemž privatizační projekt byl aktualizován ke dni 31. 12. 1991. Je proto zřejmé, že v privatizačním projektu nemohla být zahrnuta licenční smlouva uzavřená až dne 5. 3. 1992. K uzavření smlouvy, kterou by se převáděla práva z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví mezi nabyvatelem privatizovaného majetku (žalobkyní) a privatizovaným státním podnikem ve smyslu ustanovení § 16 zákona, nedošlo. Podstatné náležitosti smlouvy o převodu práv průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví neobsahuje ani zápis z jednání představenstva žalobkyně ze dne 7. 5. 1992, kterého se žalovaná dovolává, neboť „především postrádá projev vůle účastníků předmětnou smlouvu uzavřít“. Žalobkyně tedy není právním nástupcem státního podniku Ostroj Opava z licenční smlouvy ze dne 5. 3. 1992 a není tak ani vázána rozhodčí doložkou sjednanou v licenční smlouvě ze dne 5. 3. l992; ani žalovaná není právním nástupcem původního účastníka rozhodčí smlouvy. Rozhodčí soud proto vůbec nebyl oprávněn věc projednat (neboť „trpí nedostatkem pravomoci“). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 10. 2008, č. j. 11 Cm 163/2005-659, zrušil podle ustanovení § 20 bodu 2 zákona č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, rozhodčí nález vydaný Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dne 16. 6. 2005, č. Rsp 1/03, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 9.627,50 Kč k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Jablonského. Vyšel z toho, že dne 5. 3. 1992 uzavřela společnost Meco International se sídlem v Anglii, jako poskytovatel licence, a Ostroj, státní podnik se sídlem v Opavě, jako nabyvatel licence, licenční smlouvu, podle které poskytovatel licence oprávnil nabyvatele licence ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území užívat know-how, které se týká konstrukce a výroby štítové mechanizované výztuže specifikované v příloze 1 licenční smlouvy a rovněž mu udělil souhlas k užívání tohoto know-how. Státní podnik Ostroj byl privatizován dle stavu majetku ke dni 31. 12. 1991. Dne 24. 4. 1992 založil Fond národního majetku České republiky akciovou společnost Ostroj Opava a. s. (žalobkyni), do které vložil majetek privatizovaného státního podniku Ostroj (tento majetek přešel na zakladatele v souvislosti s privatizačním projektem). Vlastnické právo k věcem z privatizovaného majetku přešlo na žalobkyni dnem jejího vzniku, tj. dne 30. 4. 1992, kdy byla žalobkyně zapsána do obchodního rejstříku. Státní podnik Ostroj byl vymazán z obchodního rejstříku dne 19. 10. 1992 po ukončení likvidace; na žalovanou tak nemohl přejít veškerý majetek privatizovaného státního podniku. Vzhledem k tomu, že část majetku státního podniku Ostroj byla privatizována „ke stavu ke dni 31. 12. 1991“ a že licenční smlouva mezi tímto státním podnikem a společností Meco International se sídlem v Anglii byla uzavřena až dne 5. 3. 1992, nemohla práva z této licenční smlouvy na žalobkyni přejít s vlastnickým právem k privatizovanému majetku ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 zákona. Protože tato smlouva není uvedena ani mezi licenčními smlouvami v privatizačním projektu a v řízení nebylo prokázáno, že by práva z jiného duševního vlastnictví byla převedena na žalobkyni ve smyslu ustanovení § 11 odst. 6 a § 16 zákona zvláštní smlouvou, práva a povinnosti z licenční smlouvy ze dne 5. 3. 1992, jejíž součástí je i rozhodčí smlouva, na žalobkyni nepřešla. Žalobkyně tak není právní nástupkyní strany rozhodčí smlouvy, a proto ji rozhodčí smlouva ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 98/1963 Sb. neváže. Soud prvního stupně tedy zrušil rozhodčí nález podle ustanovení § 20 bod 2 zákona č. 98/1963 Sb. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 8. 2009, č. j. 8 Cmo 130/2009-716, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.424,- Kč, „a to přímo“ advokátovi JUDr. Vladimíru Jablonskému. Stejně jako soud prvního stupně vyšel z toho, že licenční smlouva mezi státním podnikem Ostroj a anglickou společností Meco International byla uzavřena dne 5. 3. 1992, že státní podnik Ostroj byl privatizován dle stavu majetku ke dni 31. 12. 1991, že žalobkyně vznikla dnem 30. 4. 1992, že státní podnik Ostroj byl vymazán z obchodního rejstříku ke dni 19. 10. 1992 po ukončení likvidace a že existence zvláštní smlouvy mezi státním podnikem a žalobkyní o přechodu práv a povinností ve vztahu k licenční smlouvě ze dne 5. 3. 1991 nebyla v řízení prokázána. Uzavřel, že na zakladatele žalobkyně (Fond národního majetku ČR) nemohla s privatizovaným majetkem, vyjmutým z majetku státního podniku, přejít práva a povinnosti z licenční smlouvy, neboť majetek byl vyjímán podle aktualizovaného privatizačního projektu ke dni 31. 12. 2001; tato práva a povinnosti nemohly proto přejít na žalobkyni spolu s majetkem vloženým zakladatelem. Žalobkyně se tak nestala podle ustanovení § 15 zákona právní nástupkyní státního podniku ohledně práv a povinností z předmětné licenční smlouvy, neváže ji rozhodčí smlouva uzavřená mezi státním podnikem a anglickou společností Meco International a „Rozhodčí soud tedy nebyl k projednání věci pravomocný“. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaná namítá, že smlouvou ze dne 5. 3. 1992 udělila společnost Meco státnímu podniku Ostroj po