31 Cdo 1157/2010 — Nejvyšší soud

31 Cdo 1157/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 3. 2013 Spisová značka:31 Cdo 1157/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:31.CDO.1157.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost za vady Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 642 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 3. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 31 Cdo 1157/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Ivy Brožové, JUDr. Ludvíka Davida, CSc., JUDr. Ljubomíra Drápala, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Kateřiny Hornochové, doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., JUDr. Pavla Krbka, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Olgy Puškinové, JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a JUDr. Marty Škárové ve věci žalobce M. S., zastoupeného JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, proti žalovaným 1) P. K. a 2) P. K., zastoupeným JUDr. Irenou Tůmovou, advokátkou se sídlem v Chotěboři, Družstevní 196, o 70.000,- Kč s příslušenstvím proti vydání movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 118/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2009, č.j. 17 Co 316/2009-280, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.276,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Ireny Tůmové, advokátky. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 14. 5. 2009, č.j. 8 C 118/2005-227, kterým Okresní soud v Havlíčkově Brodě zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu – proti vrácení kotle na spalování tuhých paliv DAKON DOR 24, otopných těles, chladící smyčky osazené havarijním termostatickým ventilem Watts STS 20, ocelových vývodů DN 70, pojistného ventilu G½", teplovodního čerpadla s filtrem a uzavíracími armaturami, hlavních rozvodů od kotle pod stropem k jednotlivým tělesům v suterénu a v patrech, radiátoru Koralux s elektrickou topnou vložkou a rohových šroubení – žalovaní společně a nerozdílně zaplatili 70.000,- Kč s 2% úroky z prodlení od 25. 4. 2005 do zaplacení, a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 88.018,- Kč; v návaznosti na věcné rozhodnutí odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a uzavřel, že žalobce neodstoupil od smlouvy o dílo důvodně a smluvní vztah účastníků nadále trvá, neboť jako objednatel neposkytl zhotovitelům po 8. 6. 2004 přiměřenou lhůtu k nápravě dalších tvrzených vad a nedodělků (§ 642 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž uplatnil všechny dovolací důvody. Za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů), považuje neprovedení důkazu listinou (návodem k instalaci, obsluze a údržbě kotle na pevná paliva DOR 24). Obecným nesouhlasem se závěrem, že k „řádnému“ odstoupení od smlouvy nedošlo, neboť neposkytl přiměřenou lhůtu k nápravě vytčených vad, zpochybnil právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Ostatní výtky jsou podřaditelné důvodu, jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Podle dovolatele se z důkazů podává, že dopisem z 6. 6. 2004 vytknul zhotovitelům umístění kabelů mezi trubky, resp. jejich křížení, což znemožňuje bezpečné užívání ústředního topení; žalovaní měli lhůtu k nápravě do 8. 6. 2004, kdy odmítli potrubí předělat, resp. do 13. 6. 2004, kdy prohlásili, že budou řešeny již jen reklamační nároky. Připomíná, že montáž pojistného ventilu odporuje návodu na instalaci kotle, že projektová dokumentace neodpovídá situaci v domě ani tomu, co bylo nainstalováno, že předimenzovaný kotel nevyhovuje komínu, který je podle zprávy revizního technika z 12. 5. 2009 o tři metry kratší, že přetrvává nebezpečí vyplývající z pájení potrubí, při kterém nebyl chráněn svazek pěti kabelů, že čerpadlo nelze připojit k síti (neodpovídá státní normě) a že topná zkouška ve smyslu technické normy nebyla provedena. Závěrem shrnuje stávající závady, které brání v užívání ústředního topení a „dělají dílo nefunkčním a nebezpečným.“ Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že postupovali při provádění díla v souladu s platnými předpisy, dílo bylo dokončeno v kvalitě sjednané smlouvou a předáno v místě zhotovení objednateli. Drobné vady, které žalobce požadoval odstranit, byly 8. 6. 2004 odstraněny. Žalobce se dostavil do prodejny žalovaných za účelem doplacení ceny díla nejprve 2. 6. 2004, pro nepřipravenost faktury opětovně 14. 6. 2004, kdy cenu doplatil, čímž jednoznačně potvrdil, že považuje dílo za dokončené a předané. Podstata problému je v tom, že žalobce nebyl ochoten pochopit, že elektroinstalace nebyla předmětem zhotovení díla, a pouze proto nepodepsal předávací protokol bez uvedení povinnosti žalovaných k výměně elektrických kabelů. Navrhli zamítnutí dovolání jako nedůvodného. Tříčlenný senát č. 23, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, učinil závěr, že zjištěný skutkový stav nelze podřadit ustanovení § 642 odst. 2 obč. zák., neboť předpokladem jeho aplikace je, že se zhotovitel nedostal do prodlení s provedením díla, tj. že dílo nebylo objednatelem převzato. Uvedený závěr neodpovídá tomu, co dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1043/2009. Senát č. 23 proto rozhodl podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia pak věc projednal a rozhodl o ní v souladu s § 19 a § 20 odst. 1 uvedeného zákona. Dovolání žalobce není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). V rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak, než ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nelze uplatňovat výhrady proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně námitkami, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Uvedené platí i v případě, kdy právní závěr odvolacího soudu je prostřednictvím důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybněn způsobem procesně neregulérním, tedy tak, že jiné právní závěry dovolatel buduje na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž v souladu s procesními pravidly dospěl odvolací soud. Stručně řečeno, výhrady proti skutkovým zjištěním – uplatněným regulérně či nikoliv – nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu. Skutkový závěr, který odvolací soud převzal z řízení před soudem prvního stupně a který – jak vyplývá z výkladu podaného výše – nelze přezkoumat, je založen na tom, že smlouvou z 22. 5. 2004 se žalovaní (zhotovitelé) zavázali žalobci (objednateli) za předběžnou cenu ve výši 80.000,- Kč včetně daně z přidané hodnoty dodat a zhotovit ústřední topení v domě; dílo mělo být dokončeno do 30. 5. 2004. V článku V bodech 1/ a 2/ smlouvy se strany dohodly na tom, že „zhotovitel splní svoji povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním … v místě jeho zhotovení“ a že „předmět díla bude po jeho ukončení předán zhotovitelem objednateli na základě předávacího protokolu, který bude oboustranně podepsán.“ Žalobce zapla