31 Cdo 1178/2023 – Nejvyšší soud

31 Cdo 1178/2023-315 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Doležílka a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Marka Doležala, JUDr. Jitky Dýškové, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Pavla Horňáka, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Zdeňka Krčmáře, Mgr. Milana Poláška, JUDr. Pavla Příhody, JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., JUDr. Pavla Simona, JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra, v právní věci žalobce P. S.,  zastoupeného Mgr. Petrem Novákem, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 241/20, PSČ 602 00, proti žalovanému statutárnímu městu Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 408/51, PSČ 502 00, identifikační číslo osoby 00268810, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného, o zaplacení částky 103.958 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 315/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2021, č. j. 21 Co 133/2021-268, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. srpna 2021, č. j. 21 Co 133/2021-273, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2021, č. j. 21 Co 133/2021-268, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. srpna 2021, č. j. 21 Co 133/2021-273, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. února 2021, č. j. 10 C 315/2017-228, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou 17. srpna 2017 se žalobce (P. S.) domáhal po žalovaném (statutárním městu Hradec Králové) zaplacení částky 103.958 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. února 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že předmětnou částku požaduje z titulu odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví, která vznikla žalobci jako následek úrazu způsobeného pádem na komunikaci ve vlastnictví žalovaného. Žalovaná částka sestává z bolestného ve výši 57.794 Kč a z náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v době od 2. prosince 2014 do 11. ledna 2015 a v době od 4. května 2015 do 3. července 2015 ve výši 46.164 Kč. 2. Rozsudkem ze dne 3. října 2019, č. j. 10 C 315/2017-164, ve znění (doplňujícího) usnesení ze dne 3. února 2020, č. j. 10 C 315/2017-182, Okresní soud v Hradci Králové: [1] Zamítl žalobu o zaplacení částky 103.958 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od „1. prosince 2016“ do zaplacení (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). [3] Určil, že vedlejší účastník řízení na straně žalovaného (Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group) nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). [4] Uložil žalobci zaplatit státu na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 300 Kč (bod IV. výroku). 3. Zamítavý výrok o věci samé odůvodnil okresní soud tím, že žalobce porušil prevenční povinnost dle § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, žalovaný učinil dostupná opatření k údržbě a k odstranění případných závad ve schůdnosti podle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, nejde o objektivní odpovědnost a žalovaný prokázal liberační důvody. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. května 2020, č. j. 21 Co 365/2019-197, zrušil rozsudek okresního soudu a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 26 odst. 7 a § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích a ze závěrů obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15 [jde o nález uveřejněný pod číslem 64/2016 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, který je (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu] – dospěl k následujícím závěrům: 6. Výklad § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích okresním soudem odporuje závěrům, formulovaným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2315/15. Porušení prevenční povinnosti je třeba prokázat na základě konkrétního chování při chůzi. Šlo o závadu ve schůdnosti, komunikace nebyla ošetřena posypem, nebylo prokázáno, že žalobce porušil prevenční povinnost a žalovaným prokázané skutečnosti (ledovka v důsledku namrzajícího deště, na kterou byly vydávány výstrahy v den úrazu i v den předcházející úrazu, a dodržení plánu zimní údržby dané komunikace) nejsou liberačními důvody. Odtud plyne, že žalovaný objektivně odpovídá za škodu, jelikož nedostál povinnosti umožnit chodcům bezpečný pohyb, jakkoli to mohlo být v daných podmínkách obtížné. Smyslu právní úpravy za daných okolností odpovídá poskytnout odškodnění. 7. Okresní soud rozsudkem ze dne 18. února 2021, č. j. 10 C 315/2017-228: [1] Uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 103.958 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od „1. prosince 2016“ do zaplacení (bod I. výroku). [2] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 106.398 Kč (bod II. výroku). [3] Určil, že žalobce a vedlejší účastník vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). [4] Uložil žalovanému zaplatit státu na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 300 Kč (bod IV. výroku). 8. Okresní soud – vycházeje z ustanovení § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, z ustanovení § 2894, § 2895 a § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), z ustanovení § 352, § 353 odst. 1 a 2 a § 354 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále též jen „zák. práce“), a z ustanovení § 226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 9. Podle závazného právního názoru obsaženého ve zrušujícím usnesení odvolacího soudu žalovaný dle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích odpovídá (objektivně) za škodu, která žalobci vznikla dne 1. prosince 2014, jelikož nedostál povinnosti umožnit chodcům bezpečný pohyb, jakkoli to mohlo být v daných podmínkách obtížné. Okresní soud se proto dále zabýval pouze výší žalobcova nároku. 10. Výše bolestného je stanovena na základě znaleckého posudku zpracovaného podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví 230 body. V roce 2014 činila hodnota 1 bodu 251,28 Kč, čemuž odpovídá částka 57.794 Kč. 11. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti činila 46.582 Kč v době od 2. prosince 2014 do 11. ledna 2015 a 97.839 Kč v době od 4. května 2015 do 3. července 2015. Potud vyšel okresní soud z údajů o průměrném hrubém výdělku žalobce (za předchozí kalendářní čtvrtletí), z počtu zameškaných pracovních dnů, z výše vyplacených náhrad mzdy zaměstnavatelem a z výše nemocenských dávek. Celkem šlo o částku 144.421 Kč, soud však mohl přiznat pouze požadovaných 46.164 Kč. 12. K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka odvolací soud rozsudkem ze dne 28. června 2021, č. j. 21 Co 133/2021-268, ve znění (opravného) usnesení ze dne 3. srpna 2021, č. j. 21 Co 133/2021-273: [1] Potvrdil rozsudek okresního soudu v bodech I., III. a IV. výroku (první výrok). [2] Změnil rozsudek okresního soudu v bodu II. výroku tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 97.041 Kč (druhý výrok). [3] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 13.455,20 Kč (třetí výrok). [4] Uložil žalovanému zaplatit státu do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na soudních poplatcích částku 9.357 Kč (čtvrtý výrok). [5] Určil, že žalobce a vedlejší účastník vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (pátý výrok). 13. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 26 odst. 7 a § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, z ustanovení § 205a, § 211a a § 213 odst. 5 o. s. ř., z ustanovení § 2962 o. z. a z ustanovení § 351 a násl. zák. práce – dospěl po doplnění dokazování a po přezkoumání napadeného rozhodnutí co do výroku o věci samé k následujícím závěrům: 14. Základ nároku vyřešilo zrušující usnesení tak, že se zřetelem k účelu právní úpravy obsažené v ustanoveních § 26 odst. 7 a § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích odpovídá žalovaný (podle onoho zákona) za škodu objektivně. Jelikož později nedošlo ke změnám skutkového stavu, v jejichž důsledku by tento právní názor nebyl nadále použitelný, odvolací soud z něj vychází. 15. Výši nároku posuzoval okresní soud podle zprávy žalobcova zaměstnavatele obsahující rozhodující informace pro stanovení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu obou pracovních neschopností. Námitka žalovaného, že výše průměrného hrubého výdělku (před vznikem úra