31 Cdo 1178/2023 — Nejvyšší soud

31 Cdo 1178/2023 citace  Právní věta:Je-li v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu předmětem řízení peněžité plnění převyšující 50.000 Kč, které se skládá z nároků, jež, ač mají původ v téže události, jsou obecně vzato pokládány za nároky se „samostatným skutkovým základem“, z nichž každý samostatně nepřevyšuje 50.000 Kč, omezení přípustnosti dovolání prostřednictvím hodnotového censu vyjádřeného v § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se neuplatní, jestliže se dovolání týká právních otázek, jejichž řešení je těmto nárokům společné (vychází ze skutkového základu těmto nárokům společného). Je-li v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu předmětem řízení peněžité plnění převyšující 50.000 Kč, které se skládá z nároků, jež, ač mají původ v téže události, jsou obecně vzato pokládány za nároky se „samostatným skutkovým základem“, z nichž každý samostatně nepřevyšuje 50.000 Kč, omezení přípustnosti dovolání prostřednictvím hodnotového censu vyjádřeného v § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se prosadí, jestliže se dovolání týká právních otázek, jejichž řešení není těmto nárokům společné (nevychází ze skutkového základu těmto nárokům společného). V pochybnostech o tom, zda dovoláním otevřená právní otázka vychází ze společného skutkového základu uplatněných nároků, nemůže dovolací soud dovolání odmítnout podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Předmětem řízení je (totiž) peněžité plnění, které v souhrnu převyšuje 50.000 Kč a výjimku z pravidla jdoucí nad rámec dikce § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zkoumáním samostatného skutkového základu jednotlivých nároků je nutno vykládat restriktivně (v hraničních případech ve prospěch přípustnosti dovolání co do hodnotového censu). Subjektivní prvky, jež mohou být vneseny do zkoumání přípustnosti dovolání prostřednictvím hodnotového censu tím, jak dovolatel v dovolání vymezí právní otázky, o jejichž řešení dovolací soud žádá, se logicky nemohou promítnout do podoby poučení o přípustnosti dovolání (§ 157 odst. 1 o. s. ř. a § 169 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.) v písemném vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu to bude obsahovat poučení o přípustností dovolání podle toho, zda v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu bylo předmětem řízení peněžité plnění, které v souhrnu převyšuje 50.000 Kč. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 11. 2023 Spisová značka:31 Cdo 1178/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:31.CDO.1178.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Poučovací povinnost soudu Spojení věcí ke společnému řízení Dotčené předpisy:§ 112 o. s. ř. § 157 odst. 1 o. s. ř. § 169 odst. 1 o. s. ř. § 202 odst. 2 o. s. ř. § 211 o. s. ř. § 236 odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 238 o. s. ř. § 239 o. s. ř. § 9 odst. 3 předpisu č. 13/1997 Sb. § 26 předpisu č. 13/1997 Sb. § 27 předpisu č. 13/1997 Sb. § 2895 o. z. § 2900 o. z. § 2901 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:21. 12. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:74 / 2024 Anotace:Soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 103 958 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce požadoval z titulu odpovědnosti za škodu na zdraví, která mu vznikla jako následek úrazu způsobeného pádem na komunikaci ve vlastnictví žalovaného. Částka se skládá z bolestného ve výši 57 794 Kč a z náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 46 164 Kč. Soud prvního stupně byl vázán právním názorem obsaženým ve zrušujícím usnesení odvolacího soudu, podle něhož žalovaný dle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích odpovídá objektivně za škodu, která žalobci vznikla, jelikož nedostál povinnosti umožnit chodcům bezpečný pohyb, jakkoli to mohlo být v daných podmínkách obtížné. K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka odvolací soud potvrdil rozsudek odvolacího soudu. Základ nároku tkví podle názoru odvolacího soudu v objektivní odpovědnosti za škodu podle § 26 odst. 7 a § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Výši nároku posuzoval správně soud prvního stupně podle zprávy žalobcova zaměstnavatele, obsahující klíčové informace pro stanovení náhrady za ztrátu na výdělku, přičemž rozhodující je výdělek poškozeného před vznikem újmy, kterou se rozumí ztráta na výdělku, nikoli úraz sám. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání k Nejvyššímu soudu. Tříčlenný senát, jenž měl ve věci rozhodovat, však dospěl při posuzování přípustnosti dovolání k závěru, že je nutné postoupit věc dle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Velký senát se tak zabýval výkladem hodnoty sporu (ratione valoris) coby kritéria omezujícího přípustnost dovolání. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.02.2024II.ÚS 417/24 Kateřina Ronovská odmítnuto pro nepřípustnost23. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 31 Cdo 1178/2023-315 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Doležílka a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Marka Doležala, JUDr. Jitky Dýškové, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Pavla Horňáka, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Zdeňka Krčmáře, Mgr. Milana Poláška, JUDr. Pavla Příhody, JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., JUDr. Pavla Simona, JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra, v právní věci žalobce P. S.,  zastoupeného Mgr. Petrem Novákem, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 241/20, PSČ 602 00, proti žalovanému statutárnímu městu Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 408/51, PSČ 502 00, identifikační číslo osoby 00268810, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného, o zaplacení částky 103.958 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 315/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2021, č. j. 21 Co 133/2021-268, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. srpna 2021, č. j. 21 Co 133/2021-273, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2021, č. j. 21 Co 133/2021-268, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. srpna 2021, č. j. 21 Co 133/2021-273, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. února 2021, č. j. 10 C 315/2017-228, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou 17. srpna 2017 se žalobce (P. S.) domáhal po žalovaném (statutárním městu Hradec Králové) zaplacení částky 103.958 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. února 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že předmětnou částku požaduje z titulu odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví, která vznikla žalobci jako následek úrazu způsobeného pádem na komunikaci ve vlastnictví žalovaného. Žalovaná částka sestává z bolestného ve výši 57.794 Kč a z náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v době od 2. prosince 2014 do 11. ledna 2015 a v době od 4. května 2015 do 3. července 2015 ve výši 46.164 Kč. 2. Rozsudkem ze dne 3. října 2019, č. j. 10 C 315/2017-164, ve znění (doplňujícího) usnesení ze dne 3. února 2020, č. j. 10 C 315/2017-182, Okresní soud v Hradci Králové: [1] Zamítl žalobu o zaplacení částky 103.958 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od „1. prosince 2016“ do zaplacení (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). [3] Určil, že vedlejší účastník řízení na straně žalovaného (Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group) nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). [4] Uložil žalobci zaplatit státu na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 300 Kč (bod IV. výroku). 3. Zamítavý výrok o věci samé odůvodnil okresní soud tím, že žalobce porušil prevenční povinnost dle § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, žalovaný učinil dostupná opatření k údržbě a k odstranění případných závad ve schůdnosti podle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, nejde o objektivní odpovědnost a žalovaný prokázal liberační důvody. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. května 2020, č. j. 21 Co 365/2019-197, zrušil rozsudek okresního soudu a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 26 odst. 7 a § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikací