31 Cdo 488/2010 — Nejvyšší soud

31 Cdo 488/2010 citace  Právní věta:Dopravce podle článku 3 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (uveřejněné vyhláškou č. 11/1975 Sb.), který je nutno vykládat ve spojení s článkem 29 této Úmluvy, odpovídá za jednání a opomenutí svých zástupců, pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije při provádění přepravy, stejně tak jako za jednání a opomenutí zástupců, pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije jeho poddopravce i případný poddopravce tohoto poddopravce. Předpokladem je, že taková osoba jedná v rámci svých pracovních úkolů, přičemž za takové jednání je třeba považovat i její úmyslné jednání, jestliže jednala v rámci uložených pracovních úkolů, i když nejednala v zájmu dopravce, ale svým jednáním, které bylo kvalifikováno jako úmyslný trestný čin, výlučně sledovala vlastní zájmy nebo zájmy třetí osoby. Údaje v nákladním listu zakládají vyvratitelnou právní domněnku o existenci přepravní smlouvy, popřípadě o jejím obsahu tato skutečnost však neznamená, že by tím byla vyloučena aplikace ustanovení § 610 obch. zák. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 10. 2012 Spisová značka:31 Cdo 488/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:31.CDO.488.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva mezinárodní Smlouva o přepravě nákladu Dotčené předpisy:§ 610 obch. zák. § 601 obch. zák. předpisu č. 11/1975Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:25. 10. 2012 Publikováno ve sbírce pod číslem:20 / 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 31 Cdo 488/2010ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Ivy Brožové, JUDr. Ludvíka Davida, CSc., JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Ljubomíra Drápala, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Petra Gemmela, doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Blanky Moudré, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Olgy Puškinové, JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Classic Invest a. s., se sídlem v Praze 1 - Nové Město, Spálená 96/27, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26418789, zastoupené JUDr. Romanem Premusem, advokátem, se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 18, proti žalovaným 1. JOSA s. r. o., se sídlem v Jílovém u Prahy, Masarykovo nám. 18, PSČ 254 01, identifikační číslo osoby 48201634, zastoupené JUDr. Zdeňkem Polankou, advokátem, se sídlem v Plzni, Borská 13, 2. M. Č., zastoupenému JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 23, 3. A. V. SPED s. r. o., se sídlem v Pelhřimově, Okružní 1891, PSČ 393 01, identifikační číslo osoby 48207586, zastoupené JUDr. Josefem Doudou, advokátem, se sídlem v Pelhřimově, Tylova 242, za účasti vedlejšího účastníka na straně první žalované ČSOB Pojišťovny, a. s., člen holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Zelené předměstí, Masarykovo nám. 1458, PSČ 532 18, identifikační číslo osoby 45534306, a vedlejšího účastníka na straně druhého žalovaného České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení částky 11 808 023 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 89/2004, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2009, č. j. 12 Cmo 71/2009-212, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 75 846 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Romana Premuse, advokáta, se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 18. Odůvodnění: Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. října 2008, č. j. 47 Cm 89/2004-142, zamítl žalobu vůči všem žalovaným v plném rozsahu (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II, III, IV a V). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 2. ledna 2001 byla mezi žalobkyní a druhým žalovaným uzavřena smlouva, kterou se druhý žalovaný zavázal provádět pro žalobkyni jako odesílatele přepravu věcí dle jejích požadavků a dispozic a žalobkyně se zavázala platit druhému žalovanému sjednanou odměnu. Přeprava měla být prováděna z Hamburku (SRN) z „firmy“ Gebrüder Heinemann do Vimperku (ČR) areálu ČSAD – celního skladu Global, s. r. o., případně do prodejny Duty Tax Free na hraničním přechodu Nové Údolí. Dne 3. listopadu 2003 si žalobkyně objednala přepravu zboží ze svobodného celního pásma Hamburk do skladu v areálu ČSAD Vimperk, a to „přes Fa. Autoprogres Vpk“. Téhož dne byla mezi druhým žalovaným a třetí žalovanou uzavřena písemnou formou přepravní smlouva, jejímž předmětem byla přeprava alkoholu a cigaret o hmotnosti 22 tun z místa nakládky Gebrüder Heinemann, Magdeburgerstrasse 3, Hamburg-Freihaven, do místa vykládky CLASSIC INVEST, a. s. , Špidrova – areál ČSAD, Vimperk, v době od 6. listopadu 2003 do 7. listopadu 2003. Zboží mělo být přepraveno vozidlem s přívěsem, jehož osádku tvořil řidič P. H. Mezi účastníky bylo nesporné, že zboží, které bylo předmětem přepravy, nebylo doručeno příjemci. Dne 8. listopadu 2003 oznámil řidič P. H. obvodnímu oddělení Policie ČR ztrátu vozidla i s nákladem. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. března 2007, č. j. 1 T 2/2005-1585, soud prvního stupně zjistil, že obžalovaný P. H., který byl vyslán svým zaměstnavatelem společností JOSA s. r. o. pro náklad zboží do Hamburku, které měl dopravit do Vimperku společnosti Classic Invest a. s., po vzájemné domluvě v přesně nezjištěnou dobu od 3. listopadu 2003 do 7. listopadu 2003 s obžalovaným V. L., který mu nabídl nejméně 200 000 Kč za to, že umožní při zpáteční cestě na území České republiky odcizit jiným osobám nejméně část zboží, přijel dne 7. listopadu 2003 v 19.20 hod., poté co od obžalovaného L. obdržel telefonní kontakt na obžalovaného M. F. a po předchozí dohodě se jmenovanými ohledně trasy a doby jízdy i místa a času odstavení kamionu, do Plzně na parkoviště TIR v Domažlické ulici u motorestu Zátiší, kde odstavil kamion Iveco Stralis s návěsem společnosti JOSA s. r. o. ; následně podle předchozí domluvy s obžalovaným F. zde počkal na jeho příjezd a předal mu doklady od nákladu s vědomím, že část či celý náklad cigaret, alkoholu, kosmetiky a cukrovinek, podle faktur v celkové hodnotě 4 425 310 Kč, který mu byl svěřen a který převážel, bude odcizen. Obžalovaní F. a N. následně náklad cigaret, alkoholu, kosmetiky a cukrovinek prodali nezjištěné osobě a kamion s návěsem poté odstavili na parkovišti společnosti CAC Leasing v Praze, ul. Poděbradská. O takto získanou blíže nezjištěnou částku se obžalovaní měli rozdělit. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že důkazy provedenými v řízení nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření přepravní smlouvy mezi žalobkyní a druhým žalovaným, jelikož rámcová smlouva o přepravě ani objednávka neobsahují podstatnou náležitost přepravní smlouvy podle § 610 obch. zák., jíž je určení zásilky, tedy údaj o tom, jaké konkrétní věci jakého druhu, v jakém množství, případně též v jaké hodnotě měly být druhým žalovaným přepraveny. Z toho důvodu nelze žalobkyni přiznat práva z odpovědnosti za vady ve smyslu čl. 17 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva CMR“). Kromě toho byla prokázána existence liberačního důvodu ve smyslu čl. 17 odst. 2 Úmluvy CMR, neboť ztráta zásilky byla způsobena okolnostmi (úmyslným trestným činem), které žádný z žalovaných nemohl odvrátit a jejichž následky odstranit nebylo v jejich moci. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. září 2009, č. j. 12 Cmo 71/2009-212, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k třetí žalované, řízení zastavil a uložil žalobkyni nahradit třetí žalované náklady řízení (výrok pod bodem I), rozsudek ve výroku pod bodem I v části o zaplacení částky 7 382 713 Kč ve vztahu k první žalované zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok pod bodem II), rozsudek ve výroku pod bodem I v části o zaplacení částky 4 397 278 Kč ve vztahu k druhému žalovanému zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok pod bodem III), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I v rozsahu, ve kterém byla žaloba o zaplacení částky 4 425 310 Kč ve vztahu k první žalované zamítnuta (výrok pod bodem IV), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II (výrok pod bodem V), změnil rozsudek ve výroku pod bodem I ve vztahu k druhému žalovanému, vůči kterému byla žaloba o zaplacení částky 4 425 310 Kč zamítnuta, tak, že druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 425 310 Kč (výrok pod bodem VI), změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvníh