32 Cdo 1024/2013 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1024/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 3. 2015 Spisová značka:32 Cdo 1024/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.1024.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o půjčce Ručení Promlčení Dotčené předpisy:§ 657 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 548 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 101 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 110 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 86 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 5. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1024/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Ing. P. V., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Podzemným, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Masarykova 753, proti žalovaným 1) RSDr. L. M., zastoupenému Mgr. Petrou Faldynovou, advokátkou se sídlem v Lichnově 19 a 2) ZEJA spol. s r.o., se sídlem v Ostravě - Zábřehu, Svatoplukova 181/12, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 44 74 11 62, zastoupené Mgr. Pavlem Pěnkavou, advokátem se sídlem v Ostravě - Hrabové, Místecká 329/258, o zaplacení částky 1,808.450,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 49/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2012, č. j. 15 Co 185/2008-381, ve znění opravného usnesení ze dne 9. ledna 2014, č. j. 15 Co 185/2008-470, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : V řízení zahájeném 12. prosince 2003 se žalobce domáhal po žalovaných jako bývalých společnících veřejné obchodní společnosti ručících za závazky společnosti zaplacení částky 1,700.000,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 23. listopadu 1998 do zaplacení a částky 108.450,- Kč. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel se S. L. (dále jen „dlužník“) a společností LOMBARDIA v.o.s., identifikační číslo 47 98 66 54 (dále jen „společnost“) jako „garantem“ tři smlouvy o půjčce. Podle smlouvy o půjčce ze dne 18. srpna 1995 půjčil dlužníkovi 400.000,- Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit do 19. listopadu 1995, na základě smlouvy o půjčce uzavřené 24. srpna 1995 půjčil dlužníkovi 1,000.000,- Kč s termínem vrácení do 24. listopadu 1995 a podle smlouvy o půjčce z 5. října 1995 půjčil dlužníkovi 300.000,- Kč, které měly být vráceny do 25. října 1995. Dlužník ani společnost dlužnou částku v celkové výši 1,700.000,- Kč neuhradili. Žalobce se domáhal zaplacení této částky v řízeních vedených proti dlužníkovi i společnosti jako ručitelce u Obvodního soudu pro Prahu 8. Rozsudky tohoto soudu ze dne 16. listopadu 1999 ve věci sp. zn. 12 C 282/98, sp. zn. 12 C 260/98 a sp. zn. 12 C 287/98, byli dlužník i společnost zavázáni k úhradě celkové částky 1,700.000,- Kč s úroky z prodlení a k náhradě nákladů řízení ve výši 108.450,- Kč. Po právní moci rozsudků dlužník, jehož pobyt není znám, ani společnost přisouzenou částku a náhradu nákladů řízení neuhradili, žalobce proto požaduje zaplacení po společnících společnosti z titulu jejich ručení podle ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. října 2007, č. j. 57 C 49/2004-180, uložil žalovaným zaplatit žalobci částku 1,808.450,- Kč s 18% úrokem z prodlení z částky 1,700.000,- Kč od 23. listopadu 1998 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o povinnosti žalovaných zaplatit státu soudní poplatek (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že mezi žalobcem a dlužníkem byly uzavřeny tři smlouvy o půjčce ve dnech 18. srpna 1995, 24. srpna 1995 a 5. října 1995 podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), na jejichž základě žalobce půjčil dlužníkovi částku 400.000,- Kč, 1,000.000,- Kč a 300.000,- Kč a dlužník se zavázal půjčky a smluvní odměnu ve výši 10 % měsíčně z poskytnutých částek vrátit do doby uvedené ve smlouvách. V článcích 4 smluv o půjčce se společnost v souladu s ustanovením § 546 obč. zák. zavázala pro případ, že dlužník nebude schopen v termínu splatit dlužnou částku navýšenou o smluvní odměnu, splatit tuto částku tak, aby věřiteli nevznikla škoda s prodlením platby, to znamená v termínu uvedeném ve smlouvě o půjčce. O povinnosti dlužníka a společnosti zaplatit žalobci částku 1,700.000,- Kč již bylo rozhodnuto, a to třemi rozsudky Obvodního soudu v Prahu 8 ze dne 16. listopadu 1999, sp. zn. 12 C 260/98, sp. zn. 12 C 282/98 a sp. zn. 12 C 287/98, které shodně nabyly právní moci dne 6. května 2000. Těmito rozsudky byla dlužníkovi a společnosti jako ručitelce uložena i povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci v celkové výši 108.450,- Kč. Dlužník ani společnost povinnost uloženou rozsudky nesplnili. První žalovaný byl společníkem společnosti v době od 6. dubna 1995 do 15. dubna 1997 a druhá žalovaná v době od 18. března 1994 do 6. dubna 1999. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní jako společníci veřejné obchodní společnosti ručí solidárně podle ustanovení § 86 a § 87 obch. zák. za závazek společnosti veškerým svým majetkem. Žalovaní jako zákonní ručitelé byli vyzváni k úhradě dlužné částky nejpozději doručením žaloby. Oběma žalovaným byla žaloba doručena do vlastních rukou dne 25. srpna 2004. Námitku promlčení, vznesenou žalovanými, soud prvního stupně neshledal důvodnou s tím, že na vztah mezi věřitelem a společníky veřejné obchodní společnosti je nutno použít ustanovení obchodního zákoníku o promlčení. Splatnost půjček byla ve smlouvách dohodnuta na 25. října 1995, 19. listopadu 1995 a 24. listopadu 1995. Podle ustanovení § 310 obch. zák. se právo věřitele vůči ručiteli nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi, přičemž stavení a přerušení promlčecí doby má účinky i vůči ručiteli. K promlčení práva věřitele proti dlužníkovi nedošlo, když nabytím právní moci rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věcech vedených pod sp. zn. 12 C 260/98, 12 C 282/98 a 12 C 287/98 (žaloby byly podány v roce 1998) začala podle ustanovení § 110 odst. 1 obč. zák. běžet nová desetiletá promlčecí doba, poněvadž vztah mezi věřitelem a dlužníkem a věřitelem a společností jako ručitelkou je vztahem občanskoprávním, když jde o závazek ze smlouvy o půjčce uzavřené podle ustanovení § 657 obč. zák. Není tak promlčeno ani právo věřitele vůči ručitelům - společníkům veřejné obchodní společnosti, kteří ručí za závazky společnosti podle ustanovení § 86 a § 87 obch. zák. společně a nerozdílně. K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem (poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek ze dne 1. dubna 2009, č. j. 15 Co 185/2008-289, Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 14. prosince 2011, sp. zn. 32 Cdo 5089/2009, a věc mu vrátil k dalšímu řízení) opět změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. tak, že žalobu zamítl a žalobci uložil zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, předchozího odvolacího řízení a dovolacího řízení (první výrok), ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně zrušil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok). Odvolací soud považoval za stěžejní řešení otázky promlčení nároku žalobce. Společnost zajišťovala svým ručitelským prohlášením občanskoprávní závazek dlužníka ze smlouvy o půjčce uzavřené podle ustanovení § 657 obč. zák. Ručitelský závazek společnosti je proto třeba posuzovat podle ustanovení § 546 obč. zák., neboť vztah mezi věřitelem a dlužníkem není obchodním závazkovým vztahem. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 2631/2007 (jenž je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), uvedl, že ručení žalovaných jako společníků veřejné obchodní společnosti se řídí ustanovením § 86 věty druhé obch. zák., ovšem je-li závazek společnosti závazkem z občanskoprávního vztahu, řídí se i promlčení nároku ze zákonného ručení společníků veřejné obchodní společnosti občanským zákoníkem. Podle ustanovení § 101 obč. zák. je promlčecí lhůta tříletá, není-li v dalších ustanoveních uvedeno jinak, a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, a podle ustanovení § 548 odst. 1 obč. zák. je ručitel povinen dluh splnit, nesplní-li jej dlužník, ačkoliv byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Z rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 8 zmíněných soudem prvního stupně vyplývá, že splatnost ručitelského závazku nastala 10. června 1998, když k tomuto datu se společnost dostala do prodlení s plněním ručitelského závazku.