32 Cdo 1745/2013 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1745/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 5. 2015 Spisová značka:32 Cdo 1745/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.1745.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Bankovní záruka Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 321 odst. 2 obch. zák. § 321 odst. 4 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 8. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1745/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce JUDr. Pavla Novického, advokáta se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 635/6, jako insolvenčního správce úpadkyně AST - Česká stavební, s.r.o., identifikační číslo osoby 48 02 74 81, proti žalované Quantum Prague, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Lazarská 3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25 65 32 70, zastoupené prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 741/13, o zaplacení částky 1 535 046 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 22/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2012, č. j. 1 Cmo 309/2008-253, ve znění opravného usnesení ze dne 1. března 2013, č. j. 1 Cmo 309/2008-299, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2012, č. j. 1 Cmo 309/2008-253, ve znění opravného usnesení ze dne 1. března 2013, č. j. 1 Cmo 309/2008-299, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Původní žalobkyně společnost AST - Česká stavební, s.r.o. se v řízení domáhala zaplacení částky 1 950 000 Kč s 10% úrokem z prodlení, kterou žalovaná neoprávněně čerpala z titulu bankovní záruky poskytnuté bankou Creditanstalt a.s. k zajištění splnění závazků žalobkyně ze dvou smluv o dílo uzavřených mezi žalobkyní a žalovanou. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. května 2007, č. j. 31 Cm 22/2001-174 (v pořadí druhým), žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel z toho, že původní žalobkyně, nyní úpadkyně AST - Česká stavební, s.r.o. (dále též jen „úpadkyně“) uzavřela jako zhotovitelka 11. července 1996 se společností Pro Quality International, spol. s r.o., právní předchůdkyní žalované, jako objednatelkou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla komplexní dodávka stavebních a jiných prací za účelem rekonstrukce domu „DOMÁCNOST“ v Praze, v souladu s projektovou dokumentací a stavebním povolením (dále jen „první smlouva“), a 17. července 1997 uzavřela se žalovanou smlouvu o dílo na dokončení rekonstrukce podle dodatečné projektové dokumentace (dále jen „druhá smlouva“). Podle druhé smlouvy mělo být dílo dokončeno a předáno do 10. října 1997. Záruka za jakost díla byla poskytnuta na dobu tří let od předání díla. K zajištění závazků úpadkyně ze smluv o dílo uzavřela úpadkyně s bankou Creditanstalt a.s. (dále jen „banka“) 17. listopadu 1997 smlouvu o poskytnutí bankovní záruky reg. č. L/G-560/97. Na základě této smlouvy vystavila banka ve prospěch společnosti Pro Quality International, spol. s r.o. záruční listinu datovanou 14. listopadu 1997 zajišťující splnění závazků úpadkyně ze smluv o dílo po dobu záruční lhůty (dále jen „bankovní záruka“). Bankovní záruka byla poskytnuta původně ve výši 10 655 646 Kč, následně byla na základě dohody účastníků změnou č. 1 z 10. října 2000 snížena na 1 950 000 Kč a prodloužena do 31. března 2001. Ze shodných tvrzení účastníků soud prvního stupně zjistil, že dílo bylo provedeno a žalovanou převzato 13. října 1997 s tím, že vady a nedodělky zřejmé při převzetí budou odstraněny do 30. října 1997. Dopisem ze 17. dubna 2000, jehož přílohou byl soupis vad z 13. dubna 2000, žalovaná reklamovala vady u úpadkyně, tedy v záruční době. Stejně tomu bylo i u reklamace na základě soupisu vad z 22. září 2000. Podle tvrzení žalované vady díla úpadkyně neodstranila, žalovaná proto vyzvala banku 22. ledna 2001 k plnění z bankovní záruky a banka celou částku ve výši 1 950 000 Kč převedla na účet žalované. Spornou zůstala otázka, zda reklamované vady díla byly řádně a včas odstraněny a zda žalovaná byla oprávněna bankovní záruku čerpat. Vady reklamované žalovanou lze rozdělit do tří skupin, a to vady podhledů v halách a kancelářích, vady truhlářských výrobků (oken) a vady sanačních omítek v suterénu budovy. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování listinami a výpověďmi svědků, z něhož ohledně vad podhledů uzavřel, že úpadkyní tvrzená dohoda o „vyřízení věci“ slevou z ceny díla nebyla prokázána. K vadám oken zjistil, že úpadkyně sdělila žalované přípisem z 11. ledna 2001, že tyto vady budou odstraněny do 31. ledna 2001. Odstranění vad úpadkyně doložila zápisy z 15. ledna a 22. ledna 2001. Ze zápisu o odevzdání a převzetí stavby z 15. ledna 2001 vyplývá, že měla být „převzata“ oprava netěsnosti oken v 6. podlaží budovy, jakost prací byla zhodnocena jako dobrá a bylo uvedeno, že vady a nedodělky nejsou. Za žalovanou jako objednatele nebyl však „při přejímce“ odstraněných vad nikdo přítomen a ke „konečnému převzetí nedošlo“. Totéž platí o zápisu z 22. ledna 2001 o odstraňování vad - netěsnosti oken - v 1. až 3. podlaží budovy. Provedení sanačních omítek bylo předmětem první smlouvy o dílo a bylo provedeno vadně. Při posouzení těchto vad soud prvního stupně vyšel ze závěru obsaženého ve zprávě ČVUT v Praze, že sanační omítky nesplňují určité požadavky podle směrnice WTA 2-2-91 a že byly prováděny jako jediné opatření k odstranění vlhkosti s tím, že nevhodný nátěr sanačních omítek nebyl jedinou příčinou „selhání“ omítek a též, že nebylo prokázáno, že nátěr prováděl stavebník sám. Vedle toho zdůraznil povinnost zhotovitele vyplývající z ustanovení § 551 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vady díla rozdělené do těchto tří skupin nebyly úpadkyní odstraněny a v době výzvy k plnění z bankovní záruky stále existovaly. Žalovaná bankovní záruku čerpala v souladu s ustanovením § 313 a § 314 obch. zák., přičemž výše čerpané bankovní záruky je „více než přiměřená“ s ohledem na výši nákladů potřebných na odstranění vad díla. Žaloba o její vrácení je proto nedůvodná. Vrchní soud v Praze o odvolání žalobce rozhodl poprvé rozsudkem ze dne 9. července 2009, č. j. 1 Cmo 309/2008-213, tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé a žalované uložil zaplatit žalobci částku 1 535 046 Kč s příslušenstvím, co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky 414 954 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech řízení. Tento rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 31. ledna 2012, sp. zn. 32 Cdo 4610/2009, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze poté v záhlaví označeným rozsudkem opět změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku ve věci samé ohledně částky 1 535 046 Kč s příslušenstvím a žalované uložil zaplatit žalobci tuto částku spolu s 10% úrokem z prodlení od 8. února 2001 do zaplacení, a výrok o nákladech řízení změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. Odvolací soud opakoval dokazování listinami týkajícími se bankovní záruky a listinami k plnění závazků úpadkyně vyplývajících ze smluv o dílo. Skutková zjištění soudu prvního stupně považoval za správná a dostatečná. Obě části prováděného díla dotčené uplatněním nároku žalované z odpovědnosti za záruční vady - truhlářské výrobky (okna) a sanační omítky - jsou součástí externích dokumentů vymezujících blíže dílo dohodnuté ve smlouvě, současně jsou tyto položky promítnuty v položkovém rozpočtu ceny díla. Truhlářské prvky jsou popsány v technické zprávě stavební části projektu a povinnost úpadkyně provést sanaci cihelného zdiva v suterénu budovy zmiňuje průvodní zpráva projektu. Podmínkou uplatnění práv z odpovědnosti za vady je ukončení díla zhotovitelem a jeho předání objednateli podle ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák., což bylo v řízení prokázáno zápisem o odevzdání a převzetí budovy nebo stavby, sepsaným účastníky 13. října 1997. Vady truhlářských prvků i sanačních omítek žalovaná úpadkyni v záruční lhůtě řádně notifikovala s výzvou k jejich odstranění. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neodstranění vad. Uvedl, že v případě truhlářských prvků nelze souhlasit s názorem, že přetrvávající existence v