32 Cdo 1809/2010 – Nejvyšší soud

32 Cdo 1809/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2012 Spisová značka:32 Cdo 1809/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.1809.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Podnikání Přípustnost dovolání Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. § 261 odst. 1 obch. zák. § 1 odst. 2 obch. zák. § 345 odst. 3 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 6. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1809/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně I. V., zastoupené Mgr. Daliborem Šamanem, advokátem, se sídlem v Mělníku, Fibichova 218, proti žalované DIAMONDS INTERNATIONAL CORPORATION – D.I.C. a. s., se sídlem v Praze 1, Široká 124/15, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26399946, zastoupené Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jakubská 2, o zaplacení částky 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 28 C 215/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. prosince 2009, č. j. 18 Co 457/2009-159, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. prosince 2009, č. j. 18 Co 457/2009-159, jakož i rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 27. května 2009, č. j. 28 C 215/2008-116, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň - město k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 27. května 2009, č. j. 28 C 215/2008-116, v pořadí druhým, zamítl žalobu o zaplacení částky 80.000,- Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je zapsána v rejstříku ARES jako podnikající fyzická osoba s přiděleným identifikačním číslem. Dne 9. prosince 2006 mezi sebou účastníci uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě diamantových šperků dle vlastního výběru uskutečněného z aktuální nabídky žalované jako prodávající při podpisu smlouvy, a to za kupní cenu ve výši 80.000,- Kč, která bude cenou konečnou, bude-li zaplacena do dvou pracovních dnů od podpisu smlouvy. Žalobkyně jako kupující byla ve smlouvě označena jménem, příjmením, rodným číslem a adresou. V záhlaví smlouvy bylo uvedeno, že smlouva je uzavřena na základě zákona č. 513/1991 Sb. Žalobkyně převedla na účet žalované dne 11. prosince 2006 částku 80.000,- Kč. Dne 12. prosince 2006 byla mezi žalobkyní jako mandatářem a žalovanou jako mandantem uzavřena mandátní smlouva, jejímž předmětem byla zprostředkovatelská činnost, při níž žalovaná opravňuje žalobkyni, aby jejím jménem a na její účet prováděla činnosti v oblastech zprostředkování prodeje produktů žalované dle jejích pokynů a zprostředkování uzavírání nových mandátních smluv mezi žalovanou a třetími osobami. V této smlouvě je žalobkyně označena jménem, příjmením a identifikačním číslem, tedy jako podnikatelka. E-mailem ze dne 17. prosince 2006 si žalobkyně u žalované objednala pod uživatelským jménem CZ6390 sadu Exclusive – Grant Card o velikosti 56 a Tower o velikosti 54. Dopisem ze dne 16. ledna 2007 doručeným žalované dne 22. ledna 2007 žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy podle ustanovení § 57 odst. 3 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Žalovaná odstoupení neakceptovala s odůvodněním, že smlouva byla uzavřena „ve smyslu“ obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Soud prvního stupně konstatoval, že pro posouzení uplatněného nároku je rozhodující, zda žalobkyně do vztahu z kupní smlouvy vstupovala jako podnikatelka při své podnikatelské činnosti nebo jako spotřebitelka, neboť pouze v případě druhé z těchto možností se uplatní ustanovení § 52 a násl. obč. zák. Zdůraznil, že je vázán názorem vysloveným odvolacím soudem v jeho kasačním rozhodnutí ze dne 30. března 2009, č. j. 18 Co 141/2009-65, podle něhož se z dosud provedených důkazů naznačuje, že žalobkyně uzavřela kupní smlouvu jako podnikatelka, a že je na žalobkyni, aby prokázala, že smlouvu neuzavřela jako podnikatelka. Doplnil dokazování důkazy, které žalobkyně navrhla k prokázání svého tvrzení, tj. její výpovědí, v níž uvedla, že šperky si zakoupila pro své soukromé potřeby (k zabezpečení dětí při studiu a zabezpečení svého životního komfortu po odchodu do důchodu), a jejím daňovým přiznáním, proviznicí a výplatnicí, které nasvědčují jejímu tvrzení, že v roce 2007 byla vytížena prací pro Českou spořitelnu a. s. Soud prvního stupně dovodil, že oproti stavu, jenž hodnotil odvolací soud, nedoznala skutková zjištění výrazný posun, neboť výpověď žalobkyně může, ale nemusí být pravdivá, a skutečnost, že byla vytížena prací pro jiný subjekt, ještě neznamená, že by nemohla projevit vůli pracovat pro jinou osobu. Poukázal též na to, že z výpovědi žalobkyně spíše vyplývá, že byla ochotna se podílet na podnikatelských aktivitách žalované spočívajících v prodeji šperků, a zdůraznil, že v takovém případě by se žalobkyně chovala jako podnikatel. Z listiny ze dne 9. prosince 2006 dokumentující průběh prezentace, při níž byly žalobkyni poprvé nabídnuty šperky žalované, pak soud prvního stupně zjistil, že tato prezentace byla do značné míry též školením, jak je v této listině uvedeno, a na základě úvahy, že podnikatel školí jiné subjekty zpravidla tehdy, pokud od nich očekává určitou pomoc při svém podnikání, dospěl k závěru, že tato listina nasvědčuje tomu, že žalobkyně do vztahu s žalovanou skutečně mohla vstupovat jako podnikatelka, tedy jako osoba, která se chce podílet na podnikání žalované. K tvrzení žalobkyně, že zakoupení šperků se nepromítlo do jejího účetnictví, soud prvního stupně uvedl, že tato indicie sama o sobě nemůže zvrátit závěry odvolacího soudu, neboť odpověď na otázku, proč žalobkyně nákup šperků nezohlednila ve svém účetnictví, může být různá. S ohledem na tyto skutečnosti a při opětovném zdůraznění vázanosti kasačním rozhodnutím odvolacího soudu soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně do vztahu s žalovanou vstupovala jako podnikatelka, nikoliv jako spotřebitel, a proto neměla právo odstoupit právo od smlouvy ve smyslu ustanovení § 52 a násl. obč. zák. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. prosince 2009, č. j. 18 Co 457/2009-159, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, přičemž konstatoval, že soud prvního stupně se řídil jeho pokyny obsaženými v předchozím rozhodnutí a správně uzavřel, že žalobkyně vstupovala do vztahu se žalovanou jako podnikatelka. Odvolací soud zdůraznil, že tomuto závěru nasvědčuje i listina ze dne 9. prosince 2006, z níž vyplývá, že žalobkyně se tohoto dne zúčastnila školení zaměřeného na problematiku investic do drahých kamenů a mimo jiné se zavázala, že během školení a dalších obchodních jednání nebude používat žádnou reprodukční techniku a pořizovat zvukové nebo obrazové záznamy bez souhlasu žalované. Právní úkon, jímž žalobkyně dne 28. května 2009 (tedy po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) odstoupila od kupní smlouvy s odůvodněním, že jí nebyl dodán předmět koupě, odvolací soud posoudil podle ustanovení §§ 344 a 345 odst. 1 obch. zák. Dovodil, že nedodání zboží je podstatným porušením povinnosti, bylo proto na žalobkyni, aby od smlouvy odstoupila bez zbytečného odkladu. V souzené věci mělo být objednané zboží dodáno do 45 dnů od objednání konkrétního zboží, tj. od 17. února 2006. Odvolací soud k tomu uzavřel, že odstoupila-li žalobkyně od kupní smlouvy až dne 28. května 2009, nelze takové odstoupení považovat za odstoupení bez zbytečného odkladu a nemůže být tudíž platné. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka především polemizovala se závěrem odvolacího soudu, že kupní smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti. Zdůraznila, že ve smlouvě nebyla označena způsobem, z něhož by bylo možno usuzovat na uzavření smlouvy z její strany jako podnikatelky, ačkoliv povinnost identifikovat podnikatele ve smlouvě bylo možno již v té době dovodit výkladem ustanovení § 13a obch. zák., ve znění účinném do 29. února 2008. Namítla též, že z údaje obsaženého v kupní smlouvě, že vztah účastníků se řídí zákonem č. 513/1991 Sb