32 Cdo 2066/2007 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2066/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2008 Spisová značka:32 Cdo 2066/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2066.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2066/2007 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Mgr. V. N., zastoupeného advokátem , proti žalované Č. L., a.s., o zaplacení 63 297 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu   Plzeň-město pod sp. zn. 16 C 214/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. února 2007, č.j. 18 Co 446/2006-231, takto:  I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 24. května 2006,                                č.j. 16 C 214/2005-202, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci částku 63 297 Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 3. 8. 2005 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu co do částky 9 846 Kč s příslušenstvím, zastavil řízení co do částky 907 Kč s příslušenstvím a výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce, jako leasingový nájemce a žalovaná, jako leasingový pronajímatel, uzavřeli dne 24. 4. 2001 leasingovou smlouvu, že žalobce zjistil na předmětu leasingu (motorovém vozidle) vadu – chybějící a nefunkční airbagy, jíž podle Všeobecných smluvních podmínek, které jsou součástí leasingové smlouvy, uplatnil u dodavatele předmětu leasingu, ale když neuspěl, uplatnil nárok slevy předmětu leasingu u žalované. Soud dovodil, že i za této situace je žalovaná v dané věci pasivně legitimována, jedná-li se o vady, které existovaly ještě před uvedením vozidla žalobcem do provozu, za něž odpovídá žalovaná a je proto povinna žalobci zaplatit částku odpovídající ceně jejich opravy ve výši 62 247 Kč, jak určil soudní znalec, a rovněž úhradu ve výši 1 050 Kč za vypracování znaleckého posudku, vynaloženou žalobcem na uplatnění svého práva, tedy celkem částku 63 297 Kč. Vyhověl i uplatněnému nároku na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu § 517 občanského zákoníku, když přiznanou částku žalovaná žalobci nezaplatila včas. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. února 2007, č.j. 18 Co 446/2006-231, změnil napadený vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu na zaplacení 63 297 Kč s příslušenstvím zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně považoval odvolací soud účastníky uzavřenou leasingovou smlouvu za smlouvu nepojmenovanou podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), když si účastníci dohodli, že jejich vztah se řídí obchodním zákoníkem. Vyšel z obsahu předmětné smlouvy a Všeobecných smluvních podmínek, jež tvoří součást smlouvy, neboť v nepojmenované smlouvě je potřeba dohodnout všechny práva a povinnosti stran. Účastníci si sjednali, že leasingový nájemce, tedy žalobce, je povinen jménem (v zastoupení) leasingové společnosti uplatnit na své náklady všechna práva vyplývající ze záručních a servisních podmínek přímo u dodavatele leasingu, přičemž ve smlouvě byl zároveň žalobce na základě plné moci zmocněn i k zastupování leasingové společnosti při uplatňování nároků z vad předmětu leasingu, včetně zastupování před soudy a rozhodčími orgány. Z uvedeného odvolací soud dovodil, že pokud mohl žalobce uplatnit vady předmětu leasingu jen u dodavatele leasingu, kterým není žalovaná, pak žalované pasivní legitimace v dané věci nesvědčí. Odvolací soud dále konstatoval, že i v případě, že by smlouva byla posouzena jako smlouva o koupi najaté věci podle § 489 a násl. obch. zák., nemohl by být ani při tomto právním posouzení žalobce úspěšný, protože ve smyslu souvisejícího ustanovení § 428 odst. 1 obch. zák., právo z vad zboží nemůže být přiznáno v soudním řízení, jestliže nájemce převzal předmět leasingu 24. 4. 2001 a nepodal žalované zprávu o vadách zboží nejpozději do dvou let od doby dodání zboží, ale učinil tak až v listopadu 2004. Za této situace žalovaná úspěšně vznesla námitku promlčení. Dodal, že žalobce se stal vlastníkem vozidla 26. 4. 2004, kdy předmět leasingu byl koupen, tak jak věc stojí a leží, tedy bez možnosti uplatňovat proti žalované, jako prodávající, práva z vad. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení pasivní legitimace žalované ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatel připouští, že uzavřel s žalovanou nepojmenovanou smlouvu, ale má za to, že daná smlouva je podobná smlouvě o koupi najaté věci, a proto mělo být podle jeho názoru uplatnění nároku vad předmětu leasingu posuzováno přiměřeně analogicky podle § 495 obch. zák., podle něhož žalovaná odpovídá žalobci, jako leasingovému nájemci, za vady, které měl předmět leasingu v době jeho předání, jako je to v daném případě. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil naposledy reklamaci osobně dne 20. 4. 2004 a následně ji z opatrnosti specifikoval ještě písemně dne 21. 4. 2004, je přesvědčen, že uplatnil svůj nárok včas ve sjednané záruční době a rovněž včasnou žalobou se domáhal slevy z ceny předmětu leasingu. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce navrhla jeho zamítnutí jako bezdůvodného. Nesouhlasí s názorem dovolatele, že v dané věci bylo třeba aplikovat § 495 obch. zák., neboť se jedná v daném případě o nepojmenovanou smlouvu a i kdyby se připustila aplikace ustanovení o smlouvě o koupi najaté věci, upravovala smlouva mezi účastníky odpovědnost za vady předmětu leasingu odlišně od tohoto ustanovení a to tak, že žalovaná za vady neodpovídá. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady nenamítá. Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy). Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, jestliže posuzoval mezi účastníky uzavřenou lesingovou smlouvu jako smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák., když leasingová smlouva není v českém právním řádu upravena jako typ smlouvy a účastníci se dohodli, že jejich právní vztahy se řídí obchodním zákoníkem (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2000 sp. zn. 32 Cdo 2299/98, ze dne 15. 3. 2006 sp. zn. 32 Odo 579/2004, ze dne 27. 11. 2003 sp. zn. 30 Cdo 2033/2002, v nichž leasingové smlouvy jsou posuzovány jako smlouvy nepojmenované). Odvolací soud správně dovodil, že v takové smlouvě je potřeba dohodnout všechna práva a povinnosti stran, přičemž úpravu nároků žalobce z vadného plnění žalované leasingová smlouva neobsahovala. Odvolací soud vycházeje ze zjištění obsahu leasingové smlouvy, v níž byl žalobce udělenou plnou mocí zmocněn k zastupování leasingové společnosti při uplatňování nároků z vad předmětu leasingu, včetně zastupování před soudy a rozhodčími orgány, správně toto ustanovení vyložil ve smyslu § 266 odst. 1 obch. zák. (projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám) tak, že jed