32 Cdo 2640/2011 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2640/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2013 Spisová značka:32 Cdo 2640/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.2640.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Privatizace Promlčení Výklad projevu vůle Vyklizení nemovitosti Zdravotnictví Dotčené předpisy:§ 35 odst. 2 obč. zák. § 266 obch. zák. § 391 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:9. 8. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2640/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, PSČ 118 10, identifikační číslo osoby 00006947, zastoupené JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) MUDr. T. M., 2) Mgr. M. H., a 3) PhDr. V. H., všem zastoupeným JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem, se sídlem v Týništi nad Orlicí, Mírové náměstí 274, PSČ 517 21, o určení vlastnictví k podniku, jeho vyklizení a předání, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 21/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2011, č. j. 1 Cmo 95/2010-211, ve znění opravného usnesení ze dne 2. května 2011, č. j. 1 Cmo 95/2010-228, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2011, č. j. 1 Cmo 95/2010-211, ve znění opravného usnesení ze dne 2. května 2011, č. j. 1 Cmo 95/2010-228, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 34 Cm 21/2009-172, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Vrchní soud v Praze rozhodnutím označeným v záhlaví potvrdil rozsudek ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 34 Cm 21/2009-172, jímž Krajský soud v Hradci Králové určil, že žalobkyně je vlastníkem podniku Městské zdravotnické zařízení Kostelec nad Orlicí, objekt polikliniky, včetně movitého zařízení a včetně budovy na parc. č. 274, budovy na parc. č. 275 a pozemků parc. č. 274 a parc. č. 275, vše k. ú. Kostelec nad Orlicí, obec Kostelec nad Orlicí (výrok pod bodem I), uložil žalovaným do 30 dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně vyklidit budovu na parc. č. 274, budovu na parc. č. 275 a pozemky parc. č. 274 a parc. č. 275 (výrok pod bodem II) a v téže lhůtě společně a nerozdílně předat žalobkyni podnik Městské zdravotnické zařízení Kostelec nad Orlicí, objekt polikliniky a včetně movitého zařízení a včetně budovy na parc. č. 274, budovy na parc. č. 275 a pozemků parc. č. 274 a parc. č. 275 (výrok pod bodem III), a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení včetně nákladů na zastoupení advokátem (výrok pod bodem IV). Odvolací soud poté, co zopakoval zčásti dokazování, vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního, že město Kostelec nad Orlicí rozhodlo dne 30. září 1998 pod č. j. 3786 o převodu části privatizovaného majetku vyjmutého z Městského zdravotnického zařízení Kostelec nad Orlicí a popsaného v privatizačním projektu č. 32321 na právního předchůdce žalobkyně, Fond národního majetku České republiky (dále též jen „FNM“). Ten pak dne 1. října 1998 uzavřel s žalovanými 1) a 2) smlouvu, jíž se zavázal převést na tyto žalované podnik, včetně movitého zařízení a pozemků, podle privatizačního projektu č. 32321, v aktuálním znění k 31. srpnu 1997, a dále podle rozhodnutí vlády ČR o privatizaci – usnesení č. 746 a 527 z 21. prosince 1994 a 27. srpna 1997 a podle rozhodnutí zakladatele Městského úřadu Kostelec nad Orlicí č. j. 3786 ze dne 30. září 1998. Kupní cena dohodnutá ve smlouvě v částce 991.340,- Kč byla zaplacena. V kupní smlouvě bylo sjednáno, že jejím účelem je zajistit poskytování zdravotní péče žalovanými 1) a 2) ve stanoveném spádovém území po dobu nejméně 10 let od účinnosti smlouvy s tím, že privatizovaný majetek bude sloužit jako zdravotnické zařízení, byl zařazen jako vázaně privatizovatelné zdravotnické zařízení kategorie B a bude užíván k poskytování zdravotní péče v rozsahu a ve struktuře, jak je uvedeno v příloze 1 kupní smlouvy. Pro případ, že žalovaní 1) a 2) zmaří účel kupní smlouvy, zejména tím, že majetek nebudou užívat k poskytování lékařské péče či nezajistí takovéto jeho využití, měl FNM po dobu 10 let od uzavření kupní smlouvy právo od smlouvy odstoupit. Pro případ porušení či zmaření účelu smlouvy či jiných smluvních a zákonných povinností žalovaných 1) a 2) byla sjednána smluvní pokuta ve výši 616.500,- Kč. „Věcným břemenem“, které mělo být „dodrženo“ po dobu 10 let, mělo být zřízení a provoz dvou ordinací praktického lékaře pro dospělé, tří ordinací stomatologa, jedné ordinace gynekologa, jedné ordinace oftalmologa a dermatologa a stomatologické laboratoře. Kontrolou plnění závazků poskytování zdravotní péče, provedenou Ministerstvem zdravotnictví dne 7. března 2005, bylo zjištěno, že žalovaní provozují pouze jednu ordinaci praktického lékaře, dvě ordinace stomatologa a stomatologickou laboratoř a že ostatní nebytové prostory pronajímají komerčně. Poté, co byli dopisem z 18. května 2005 vyzváni k nápravě do 31. července 2005, žalovaní výsledky kontroly odmítli a bránili se tvrzením, že ordinace jsou v dohodnutém počtu a struktuře provozovány. Dne 23. srpna 2005 provedl FNM další kontrolu, při níž byly zjištěny shodné skutečnosti, a dne 1. února 2007 provedlo kontrolu Ministerstvo zdravotnictví, s týmž výsledkem. Žalobkyně dopisy ze dne 4. dubna 2007 vyzvala žalované 1) a 2) k zaplacení smluvní pokuty pro naplnění článku XVII kupní smlouvy, a to každého z nich ve výši 616.500,- Kč, ve lhůtě do 31. května 2007, a dopisem z 22. února 2008, doručeným prvnímu žalovanému 28. února 2008 a druhé žalované 26. března 2008, odstoupila od kupní smlouvy pro neplnění jejích podmínek, zejména proto, že prostory polikliniky jsou užívány především ke komerčním účelům, nikoliv k poskytování zdravotní péče dle kupní smlouvy. Třetí žalovaný je v katastru nemovitostí veden jako spoluvlastník uvedených nemovitostí z důvodu společného jmění manželů. Žalobkyně provedla dopisy z 27. března 2009 započtení vzájemných závazků a pohledávek, a to své pohledávky z titulu smluvní pokuty ve výši 1,233.000,- Kč proti pohledávce žalovaných 1) a 2) z titulu práva na vrácení kupní ceny ve výši 991.340,- Kč. Žalovaní nemovitosti nevyklidili a nepředali a všichni je dosud užívají. Ve zdravotnickém zařízení byla od 28. března 1995 do 31. března 1999 provozována jedna ordinace praktického lékaře. Od 1. ledna 1995 do 31. října 1999 zde byla provozována ordinace dermatologa, následně do 21. února 2007 provozována nebyla. Od 11. března 1993 do 31. ledna 2001 byla provozována ordinace gynekologa a od 22. února 1995 do 31. května 2001 ordinace oftalmologa. V době kontroly byly zjištěny v provozu dvě ordinace stomatologa, tři nebyly provozovány nikdy. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil splnění podmínky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení; argumentoval, že pouze určovací výrok je podkladem pro změnu zápisu vlastnického práva k nemovitostem v katastru nemovitostí. Vypořádal se s námitkami žalovaných, podle nichž dohodnutý závazek neplnili proto, že jim nebyly předány movité věci tvořící prodávaný podnik a namísto toho převzali pouze nájemní smlouvy se stávajícími lékaři, a že nemohli zajistit provozování celkem tří stomatologických ordinací, když v době nabytí podniku byly zřízeny pouze dvě. V otázce promlčení práva žalobkyně na odstoupení od smlouvy shledal důvodnou námitku žalovaných, že běh promlčecí doby má objektivní charakter, neodvislý od doby zjištění nedostatků provedenou kontrolou. Ujednání v článku VI kupní smlouvy, podle něhož v případě, že kupující zmaří účel této smlouvy zejména tím, že majetek nebude užívat k poskytování lékařské péče či nezajistí takovéto jeho využití, má FNM podle § 356 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) právo od kupní smlouvy po dobu 10 let odstoupit, však posoudil jako dohodu o prodloužení promlčecí doby podle ustanovení § 401 obch. zák. I kdyby však takové dohody nebylo, lze podle jeho názoru z výkladu článku VI smlouvy usuzovat na povinnost žalovaných k zajištění zdravotní péče ve stanoveném spádovém území nepřetržitě, po celou dobu nejméně deseti let od účinnosti smlouvy. V případě takového trvání povinnosti po stanovenou dobu by pak obecná čtyřletá promlčecí doba (§ 397 obch. zák.) k odstoupení od smlouvy (§ 391 odst. 2 obch. zák.) počala žalobkyni běžet vždy dnem, ve kterém trvalo porušení povinností žalovanými k zajištění poskytování zdravotní péče. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalov