32 Cdo 2810/2013 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2810/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 5. 2015 Spisová značka:32 Cdo 2810/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2810.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 548 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 7. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2810/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně JUDr. Dagmar Mixové, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 93/231, insolvenční správkyně dlužnice Stavitelství KRRO, s.r.o., identifikační číslo osoby 25259971, zastoupené Mgr. Michalem Sobotou, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 104/14, proti žalovaným 1) Domovu ,,Na Terasách" Rataje, poskytovateli sociálních služeb, se sídlem v Ratajích nad Sázavou, Malovidská 125, PSČ 285 07, identifikační číslo osoby 48677744, zastoupenému JUDr. Karlem Zíkou, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Benešova 610 a 2) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, o zaplacení 6 972 493 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 188/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2013, č. j. 29 Co 387/2012-745, 29 Co 122/2013, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2013, č. j. 29 Co 387/2012-745, 29 Co 122/2013, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem (v pořadí druhým ve věci) ze dne 17. května 2011, č. j. 5 C 188/2003-673, ve znění opravných usnesení ze dne 1. prosince 2011, č. j. 5 C 188/2003-705, a ze dne 24. května 2012, č. j. 5 C 188/2003-721, a ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 8. listopadu 2012, č. j. 5 C 188/2003-728, uložil žalovanému 1) zaplatit Stavitelství KRRO, s.r.o., se sídlem v Praze 4 - Krči, U Habrovky 247/11, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25259971 (dále jen „původní žalobkyně“), částku 6 972 493 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, dále uložil žalovanému 1) zaplatit České republice státem zálohované znalečné ve výši 239 242 Kč, zamítl žalobu proti žalované 2) a rozhodl, že žalobkyně a žalovaná 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně tak vyhověl žalobě na zaplacení doplatku ceny díla vyúčtovaného fakturami číslo 1000063, 1000064 a 1000065 proti žalovanému 1) na základě závěru, že fakturované práce byly provedeny a že žalovaný 1) nevyvrátil právní domněnku existence dluhu založenou jeho uznáním. Důvodem zamítnutí žaloby proti žalované 2), vůči níž se žalobkyně domáhala žalobního nároku z titulu jejího zákonného ručení za závazek žalovaného 1), byl závěr o nedostatku její pasivní věcné legitimace. K odvolání žalobkyně a žalovaného 1) Krajský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba proti žalované 2) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) [výrok I.]. Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu proti žalovanému 1) a že náklady na státem zálohované svědečné a znalečné v celkové výši 239 027 Kč nese Česká republika [výroky II. a III.]. Odvolací soud rovněž rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů odvolacího řízení [výrok IV.] a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů [výrok V.]. Při posuzování důvodnosti odvolací námitky žalobkyně proti závěru soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované 2) odvolací soud setrval na svých závěrech, které vyjádřil již v usnesení ze dne 25. května 2009, č. j. 29 Co 176/2009-493. Zrekapituloval, že žaloba byla původně podána jak proti žalovanému 1), tak i proti „České republice, za niž jedná Okresní úřad v Kutné Hoře“. Žalovanou 2) tedy byla Česká republika, za kterou jednala její organizační složka. Pakliže nabytím účinnosti zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů (dále jen „zák. č. 320/2002 Sb.“), tj. k 1. lednu 2003 došlo k ukončení činnosti okresních úřadů, přešla tímto dnem příslušnost hospodařit s majetkem České republiky, včetně práv, se kterými byly příslušné hospodařit okresní úřady (až na vymezené výjimky) na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, nebylo-li upraveno příslušným zákonem nebo zvláštním právním předpisem jinak. Tento úřad je organizační složkou státu a podle § 21a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako orgán státu vystupuje za stát mimo jiné v řízeních před soudy ve věcech týkajících se majetku státu. K důsledkům zákona č. 320/2002 Sb. ve vztahu k žalované 2) odvolací soud odkázal na závěry vyjádřené Nejvyšším soudem v rozhodnutích ze dne 23. června 2004, sp. zn. 29 Odo 1174/2003, ze dne 9. listopadu 2006, sp. zn. 32 Odo 1104/2005, ze dne 6. února 2008, sp. zn. 32 Cdo 1757/2007 a ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 32 Odo 1273/2006, s nimiž se zcela ztotožnil, a uvedl, že při posuzování otázky ručitelského závazku státu je třeba vyjít z právní úpravy ručení obsažené v soukromém právu (v souzené věci v obchodním zákoníku – dále jen „obch. zák.“), když vysvětlil i důvody, které ho k této úvaze vedly. Za situace, kdy jak obchodní zákoník jako norma soukromého práva, tak ani žádný veřejnoprávní předpis nespojuje zánik ručitelského závazku se skutečností, že se státní příspěvková organizace stala příspěvkovou organizací kraje, uzavřel, že ručení státu podle ustanovení § 74 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), za závazky žalovaného 1), jakožto dlužníka, nezaniklo a žalovaná 2) je proto v souzené věci věcně pasivně legitimována. K otázce vlastního sporu odvolací soud považuje za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že je nutné vždy vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na konkrétních skutkových zjištěních s tím, že individuální okolnosti daného případu je nutné posuzovat též z pohledu § 3 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb. v platném znění – dále jen „obč. zák.“), tedy z pohledu souladu výkonu práv a povinností s dobrými mravy. Odvolací soud zopakoval dokazování rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2010, sp. zn. 5 To 9/2010, uznáním dluhu ze dne 31. července 2001 a dohodou o ukončení smluvního vztahu ze dne 8. listopadu 2001. Uvedeným rozsudkem vzal odvolací soud mimo jiné za prokázané, že Vrchní soud v Praze uznal vinnými obžalované R. K., ředitele původní žalobkyně a Mgr. B. S., bývalého ředitele žalovaného 1), že na základě smlouvy o dílo číslo 990824 ve znění jejich dodatků, uzavřené mezi původní žalobkyní a žalovaným 1) Mgr. B. S. na podnět a podle pokynů R. K. nechal z předmětných účtů proplatit faktury číslo 2000044, 2000067, 2000081, 2000084, 2000101, 1000033 a 1000045 na celkovou částku 96 653 194 Kč, ačkoli oba věděli, že jsou hrazeny ve skutečnosti i neprovedené práce a neexistující materiál. Tímto jednáním, které soud kvalifikoval jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku u Mgr. B. S. a účastenství na trestném činu porušování povinnosti při správě cizího majetku ve formě organizátorství u R. K., jmenovaní způsobili České republice škodu nejméně 32 299 964 Kč, za což byli oba pravomocně odsouzeni. Z listiny ze dne 31. července 2001, označené jako uznání dluhu, odvolací soud zjistil, že tehdejší ředitel žalovaného 1) Mgr. B. S. uznal dluh co do důvodu a výše prací a služeb, které byly vyúčtovány fakturou číslo 1000063 vystavenou na částku 865 959 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), fakturou číslo 1000064 znějící na částku 5 248 172 Kč včetně DPH a fakturou číslo 1000065 znějící na částku 858 362 Kč včetně DPH s tím, že tyto řádně provedené a zjištěné práce a služby byly realizovány ve smyslu předmětné smlouvy a jejich platných dodatků. Z dohody ze dne 8. listopadu 2011 (správně ze dne 8. listopadu 2001) o ukončení smluvního vztahu ze smlouvy o dílo číslo 990824 podepsané Mgr. B. S. za žalovaného 1) a R. K. za žalobkyni (resp. původní žalobkyni) odvolací soud zjistil shodné prohlášení obou smluvních stran o tom, že omezený předmět díla byl ke dni uzavření této dohody ze strany zhotovitele zcela splněn a předán žalovanému 1) bez vad a nedodělků, cena touto dohodou omezeného díl