32 Cdo 3040/2018 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3040/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2020 Spisová značka:32 Cdo 3040/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.3040.2018.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Splatnost pohledávky Dotčené předpisy:§ 548 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3040/2018-351 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně BVD PECE spol. s r. o., se sídlem v Sadově, Podlesí 57, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 25240340, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, proti žalované SIMUL trust a. s., se sídlem v Komorní Lhotce č. p. 27, PSČ 739 53, identifikační číslo osoby 27827259, zastoupené Mgr. Lenkou Hnilicovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 6/55, o zaplacení částky 94 867,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Cm 23/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2017, č. j. 7 Cmo 4/2017-306, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2016, č. j. 11 Cm 23/2012-244, se zastavuje. II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2017, č. j. 7 Cmo 4/2017-306, v té části prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2016, č. j. 11 Cm 23/2012-244, v části výroku pod bodem I přisuzující žalobkyni částku 109 500 Kč a ukládající žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 118 951 Kč, a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu pod bodem III, jakož i ve třetím a čtvrtém výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2016, č. j. 11 Cm 23/2012-244, v části výroku pod bodem I přisuzující žalobkyni částku 109 500 Kč a ukládající žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 118 951 Kč, a ve výroku pod bodem III, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. III. Ve zbytku se dovolání odmítá. Odůvodnění: Žalobkyně se v souzené věci po žalované domáhala zaplacení částky 823 867,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 600 000 Kč od 17. 8. 2011 do zaplacení, z částky 60 900 Kč od 10. 6. 2011 do zaplacení, z částky 94 867,20 Kč od 28. 3. 2012 do zaplacení a z částky 68 100 Kč od 10. 4. 2012 do zaplacení. Po změně žaloby, jejích částečných zpětvzetích a po vydání částečného rozsudku pro uznání zůstala předmětem sporu částka 94 867,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z této částky od 28. 3. 2012 do zaplacení a částka 109 500 Kč představující úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 600 000 Kč od 17. 8. 2011 do 17. 8. 2012. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o dílo pro žalovanou provedla repasi a úpravu elektrické vozo-komorové pece za cenu ve výši 750 000 Kč bez DPH, která nezahrnovala náklady na dopravu, cestovné techniků, montáž a zprovoznění pece. Po předání díla vystavila dne 2. 8. 2011 fakturu č. 1110339 na doplatek ceny díla ve výši 600 000 Kč, který byl uhrazen až v průběhu řízení, pročež požaduje příslušný smluvní úrok z prodlení, a dne 13. 3. 2012 vystavila fakturu č. 1120121 na částku 94 867,20 Kč za uvedené náklady. Ta zaplacena nebyla; vedle ní žalobkyně požaduje smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně. Žalovaná založila svou procesní obranu na argumentu, že faktura č. 1120121 znějící na částku 94 867,20 Kč byla vystavena předčasně, neboť montáž pece nebyla provedena bezchybně. Tvrdila, že poté, co žalobkyně pec dovezla a smontovala, se ukázalo, že pec není funkční, a to z důvodu vadného frekvenčního měniče. Po jeho výměně vyšlo najevo, že příčinnou nefunkčnosti pece byla vada na jednom ze čtyř motorů, což reklamovala a za montáž pece nezaplatila. Kromě toho žalobkyně chybně zapojila topná tělesa, v důsledku čehož došlo při zprovoznění a napojení přívodního kabelu ke zkratu a k jednorázovému „nadodběru“ elektrické energie, což provozovateli vnitřní distribuční sítě v areálu sídla žalované způsobilo škodu ve formě sankcí za překročení rezervované kapacity odběru elektrické energie ve výši 106 369,76 Kč včetně DPH. Provozovatel vůči žalované uplatnil právo na náhradu. Žalobkyně provedla opravu chybného zapojení v součinnosti se společností DASYS, spol. s r. o., která žalované následně vyúčtovala částky 28 536 Kč a 10 080 Kč. Všechny tři shora uvedené částky žalovaná v rámci procesní obrany uplatnila k započtení vůči žalovanému nároku. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 10. 2016, č. j. 11 Cm 23/2012-244, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 94 867,20 Kč s tam blíže specifikovaným zákonným úrokem z prodlení od 28. 3. 2012 a částku 109 500 Kč představující smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 600 000 Kč od 17. 8. 2011 do 17. 8. 2012 a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou (výrok pod bodem I), zamítl žalobu v rozsahu rozdílu mezi smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 94 867,20 Kč od 28. 3. 2012 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 3. 2012 do zaplacení (výrok pod bodem II), a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalovanou a státem (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely smlouvu o dílo, na základě které měla žalobkyně dodat žalované elektrickou vozo-komorovou pec a provést její repasi. Pec je řízena programovatelným PLC s operátorským panelem v elektrické řídící skříni, která je umístěna v blízkosti pece s tím, že kabelové propojení mezi řídící skříní a pecí bude provedeno na místě horem. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že objednatel ke dni zahájení montáže pece v rámci spoluúčasti a stavební připravenosti zajistí mj. pevný přívod elektrické energie s tam specifikovanými vlastnostmi (bod 10 obchodních podmínek) a že v případě, že nebude dílo možné zprovoznit z důvodů neležících na straně zhotovitele do dvou týdnů po jeho dodávce, je objednatel povinen hradit dílo stejně, jako by bylo splněno (bod 9 obchodních podmínek). Pec nebylo po montáži možno odzkoušet, neboť nebyl zajištěn přívod elektrické energie; bylo tak možné zkoušet pouze ovládací okruhy. Při předávání díla dne 15. 7. 2011 pracovník žalobkyně zjistil, že pec má chybný frekvenční měnič, což uvedl do předávacího protokolu s tím, že po odstranění nedostatků (chybný frekvenční měnič a aktualizovaný návod k obsluze) bude dílo považováno za předané. Žalovaná předávací protokol podepsala. Frekvenční měnič žalobkyně vyměnila dne 24. 8. 2011. Nebylo zjištěno, že by žalovaná zajistila přívod elektrické energie do dvou týdnů od 15. 7. 2011 ani od 24. 8. 2011, tedy od data, kdy došlo k výměně frekvenčního měniče a od kdy bylo dílo předané. Dne 29. 7. 2011 pracovník žalované sdělil telefonicky pracovníku žalobkyně, že došlo ke zkratu na přívodním kabelu, a ten viděl příčinu zkratu v tom, že dal špatné podklady pro zapojení pece, s tím však, že její odzkoušení a případné zjištění, že jsou podklady pro zapojení špatné, nebylo možno zjistit proto, že nebyl zajištěn přívod elektrické energie. Dne 1. 8. 2011 žalobkyně provedla opravu chybného zapojení topných spirál (na základě reklamace ze dne 29. 7. 2011), instalovala novou verzi SW a pec odzkoušela. Soud prvního stupně dovodil, že jestli žalobkyně předala žalované pec dne 15. 7. 2011 a žalovaná k tomuto datu nezajistila dohodnutou stavební připravenost, zejména pevný přívod elektrické energie, pročež nebylo možno provést dohodnuté zkoušky (kromě zkoušky ovládacích okruhů), a bylo-li při té příležitosti zjištěno, že pec má chybný frekvenční měnič, který žalobkyně vyměnila dne 24. 8. 2011 (a předtím dne 1. 8. 2011 opravila na základě reklamace ze dne 29. 7. 2011 chybné zapojení topných spirál pece, nainstalovala novou verzi SW a odzkoušela pec), a nebylo-li prokázáno, že by žalovaná pevný přívod elektrické energie zajistila alespoň do dvou týdnů od dodávky pece, pak žalobkyně nemohla pec řádně odzkoušet a uvést do provozu a žalované vznikla v souladu se smlouvou o dílo povinnost zaplatit dílo tak, jako by bylo splněné. Usoudil, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo dle § 536 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále též jen „obch. zák.“), obsahující dohodu o ceně díla dle § 536 odst. 3 obch. zák., o platebních podmínkách a o spoluúčasti objednatele dle § 539 odst. 1 obch. zák. spočívající mj. v zajištění pevného přívodu elektrické energie pro zprovoznění pece. Dovodil, že pr