32 Cdo 3734/2020 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3734/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 5. 2021 Spisová značka:32 Cdo 3734/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.3734.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Telekomunikace Dotčené předpisy:§ 34 odst. 1 předpisu č. 127/2005 Sb. § 250j o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3734/2020-272 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně O2 Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 60193336, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, za účasti 1) Aston com, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Rožmitálská 1797, identifikační číslo osoby 26915588, 2) MORA – INFO, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Rožmitálská 1797, identifikační číslo osoby 48393274, obou zastoupených Mgr. Janem Špačkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dobrovského 1303/13, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 23/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020, č. j. 29 Co 115/2020-231, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020, č. j. 29 Co 115/2020-231, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 12. 2019, č. j. 10 C 23/2018-192, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se návrhem podaným k Českému telekomunikačnímu úřadu domáhala toho, aby byla dalším dvěma účastnicím uložena povinnost zdržet se využívání konkrétních telefonních čísel při poskytování veřejně dostupné telefonní služby, zdržet se dalšího nakládání s konkrétními telefonními čísly včetně jejich převodů, přenášení a jakýchkoliv jiných dispozic, zdržet se při poskytování veřejně dostupné telefonní služby využívání veřejné mobilní komunikační sítě žalobkyně, zdržet se při poskytování veřejně dostupné telefonní služby využívání technických rozhraní veřejné mobilní komunikační sítě žalobkyně, ukončit využívání telefonních čísel poskytnutých žalobkyní a vrátit je žalobkyni prostřednictvím referenční databáze přenesených čísel; dále se žalobkyně domáhala určení, že mezi žalobkyní a dalšími dvěma účastnicemi nevznikla smlouva o přístupu ve smyslu § 80 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh byl rozhodnutím předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 28. 7. 2017, č. j. ČTÚ-74910/2014-606/XXVIII.vyř., zamítnut. Rozklad, který proti němu žalobkyně podala, pak byl zamítnut a uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 5. 12. 2017, č. j. ČTÚ-55407/2017-603. Nahrazení tohoto rozhodnutí tak, aby bylo původnímu návrhu vyhověno, se poté žalobkyně domáhala u soudu v řízení podle § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 2. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 5. 12. 2019, č. j. 10 C 23/2018-192, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). 3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č. j. 29 Co 115/2020-231, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). 4. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že další dvě účastnice byly (nejméně) do 5. 12. 2017 u Českého telekomunikačního úřadu registrovány jako poskytovatelé služeb elektronických komunikací. Žalobkyně a další dvě účastnice uzavřely dne 5. 2. 2013 účastnickou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a rámcovou dohodu o podmínkách poskytování mobilních služeb elektronických komunikací; žalobkyně poskytovala plnění dalším účastnicím za zvýhodněných podmínek a ty se zavázaly k odběru plnění ve sjednaném rozsahu. Další účastnice byly oprávněny umožnit užití služeb třetí osobě, za úplatu však pouze s předchozím souhlasem žalobkyně. Žalobkyně poskytovala plnění oběma dalším účastnicím na celkem cca 1 750 telefonních číslech, tyto účastnice plnění od žalobkyně „přeprodávaly“ (umožňovaly za úplatu v rámci své podnikatelské činnosti užívat služby žalobkyně) dalším osobám (jež nebyly zaměstnanci dalších účastnic, jejich statutárními orgány ani jejich členy). To vedlo dne 16. 12. 2014 k výpovědi účastnické smlouvy ze strany žalobkyně. Dne 11. 12. 2014 podala žalobkyně návrh k Českému telekomunikačnímu úřadu v nyní posuzované věci, dne 19. 12. 2014 další účastnice podaly u Českého telekomunikačního úřadu návrh, jímž se domáhaly nejprve plnění služeb podle smlouvy ze dne 5. 2. 2013, posléze určení neplatnosti výpovědi ze dne 16. 12. 2014. V tomto řízení vydal Český telekomunikační úřad předběžné opatření, podle něhož žalobkyně v lednu 2015 musela dalším účastnicím předat převodní kódy k telefonním číslům. Žalobkyně od ledna 2015 přestala telefonní služby na těchto číslech poskytovat, ta pak byla přenesena do sítí jiných operátorů. Ke dni 5. 12. 2017 (den rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu) nebyla žádná z těchto účastnic registrována jako poskytovatel služeb elektronických komunikací v sítích operátorů Vodafone Czech Republic, a. s. a T-Mobile Czech Republic, a. s., v síti operátora Vodafone Czech Republic, a. s. nebyla žádná z těchto účastnic registrována jako zákaznice a v síti operátora T-Mobile Czech Republic, a. s. byla jako zákaznice – na 40 telefonních číslech – registrována jen další účastnice 2). 5. Po právní stránce soudy nižších stupňů za podstatnou považovaly především skutečnost, že žalobkyně dalším dvěma účastnicím od ledna 2015 žádné telekomunikační služby v rámci smluvního vztahu založeného dne 5. 2. 2013 již neposkytuje, tyto účastnice tudíž nemohou služby dále přeprodávat, přičemž většina uplatněných zdržovacích nároků vychází právě z toho, že další dvě účastnice tyto služby přeprodávaly; to jim podle soudů nižších stupňů rámcová dohoda ze dne 5. 2. 2013, jejímž obsahem bylo cenové zvýhodnění dalších účastnic, „ekonomicky umožňovala“. Nemohou-li tak ovšem již nyní činit, nelze jim uložit, aby s touto činností přestaly, neexistuje přitom ani důvodná obava z obnovení takové činnosti, neboť to bez aktivního přispění žalobkyně není možné. Nelze vyhovět ani návrhu na uložení povinnosti zdržet se využívání konkrétních telefonních čísel při poskytování veřejně dostupné telefonní služby, zdržet se nakládání s telefonními čísly včetně jejich převodů, přenášení a jiných dispozic, ukončit jejich užívání a vrátit je žalobkyni, neboť ta telefonní čísla, která účastnicím [pouze účastnici 2)] zbyla, nemohou být využívána tak, aby při tom byla využita mobilní síť žalobkyně, jiné jejich využití k podnikání přitom zakázat nelze. Po ukončení smluvního vztahu se žalobkyní si další účastnice mohly konkrétní telefonní čísla „ponechat“ a přenést je k jinému operátorovi na základě § 34 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Na určení, že mezi žalobkyní a dalšími účastnicemi nevznikla smlouva o přístupu podle § 80 zákona o elektronických komunikacích, pak podle soudů nižších stupňů není naléhavý právní zájem (nemělo by žádný smysl). II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž závisí na vyřešení právních otázek, jež dovolacím soudem dosud řešeny nebyly, konkrétně 1) komu svědčí právo přenositelnosti telefonního čísla podle § 34 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, resp. zda může namísto účastníka toto právo svědčit poskytovateli služeb elektronických komunikací, který příslušná telefonní čísla neužívá jako účastník, nýbrž je využívá jako poskytovatel, který je naopak sám poskytuje účastníkům, a zda je z hlediska určení nositele takového práva rozhodné jeho formální či materiální postavení, 2) zda může ve vztahu k jednomu telefonnímu číslu existovat v jeden okamžik více účastníků, 3) zda jsou neoprávněným přenosem telefonního čísla od poskytovatele služeb elektronických komunikací dotčena práva příslušného poskytovatele služeb (když ten nadále takové číslo nemůže využívat), a 4) zda je poskytovatel, jemuž bylo telefonní číslo odejmuto, oprávněn domáhat se jeho navrácení. Kromě toho měl odvolací soud podle dovolatelky posoudit v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu otázku přípustnosti žaloby na určení a otázku, na jakém skutkovém základě má být soudy rozhodováno. V rozporu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího s