32 Cdo 4267/2010 — Nejvyšší soud

32 Cdo 4267/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 2. 2012 Spisová značka:32 Cdo 4267/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.4267.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 365 obch. zák. § 373 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 2. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 4267/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně REMOPOL s.r.o., se sídlem v Kladně, Oldřichova 158, PSČ 272 03, identifikační číslo osoby 26327511, zastoupené Mgr. Ondřejem Šolcem, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova 105/6, proti žalované obci Vřesová, se sídlem ve Vřesové 3, PSČ 357 43, identifikační číslo osoby 00259667, zastoupené JUDr. Ivanem Kulhánkem, advokátem se sídlem v Sokolově, Jednoty 1931, o 269 876,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 16 C 385/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. června 2010, č. j. 25 Co 124/2010-156, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. června 2010, č. j. 25 Co 124/2010-156, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala žalované částky z titulu náhrady škody způsobené porušením povinností žalovanou ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi. Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 9. prosince 2009, č. j. 16 C 385/2007-123, uložil žalované zaplatit žalobkyni 269 876,60 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 6. srpna 2002 byla uzavřena mezi účastnicemi podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) smlouva o dílo, jejímž předmětem byla výroba a montáž ocelové konstrukce na zastřešení sportovního hřiště. Tuto montáž však nemohla žalobkyně provést pro absenci stavebního povolení, které měla zajistit žalovaná. Ta ho však neobstarala, přičemž sdělila žalobkyni, že nepožaduje splnění smlouvy o dílo. Žalobkyně na dokončení díla trvala a vyzvala žalovanou k plnění jejich povinností. Z potvrzení o převzetí věci do úschovy ze dne 7. října 2002 vyplynulo, že žalobkyně převzala od žalované část ocelové konstrukce, kterou nejprve uskladnila ve svých prostorách, a posléze marně opakovaně vyzývala žalovanou k jejímu převzetí s upozorněním, že pokud tak neučiní, uskladní ocelovou konstrukci na její náklady u třetí osoby. K tomu také došlo, a to na základě smlouvy o úschově ze dne 23. října 2003, kterou žalobkyně uzavřela se společností ARKIN s.r.o. (dále též jen „schovatelka“), jíž uhradila za úschovu ocelové konstrukce celkovou částku 245 160,50 Kč (za období od 23. října 2003 do 31. prosince 2003 částku 45 160,50 Kč a za leden 2004 a za duben až prosinec 2004 celkem 200 000 Kč). Další náklady vznikly žalobkyni ve výši 4 714,10 Kč a 2 520 Kč za přepravu ocelové konstrukce ke schovatelce a dále ve výši 17 482 Kč za vypracování smlouvy o úschově advokátem. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzované věci byly naplněny všechny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu podle § 373 obch. zák. Žalovaná neposkytnutím potřebné součinnosti žalobkyni porušila smluvní povinnosti a žalobkyně musela vynaložit náklady, které, nebýt nesplnění povinností žalované ze závazkového vztahu, by vynaložit nemusela. Za situace, kdy žalovaná neprokázala žádný z liberačních důvodů uvedených v § 374 obch. zák., soud prvního stupně žalobě vyhověl. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl o nákladech mezi účastnicemi za řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Odvolací soud opakoval dokazování dodacím listem ze dne 7. října 2002, potvrzením o převzetí věci do úschovy z téhož data, smlouvou o úschově ze dne 23. října 2003 a dalšími listinami specifikovanými v odůvodnění rozhodnutí, přičemž dokazování doplnil zápisem o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich ucelených částí ze dne 7. října 2002 sepsaným mezi účastnicemi. Odvolací soud vzal na základě opakovaného a doplněného dokazování ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že mezi účastnicemi byla dne 6. srpna 2002 uzavřena smlouva o dílo. Dne 7. října 2002 podepsaly strany zápis o předání a převzetí dokončených staveb nebo jejich dokončených částí; jeho součástí byl dodací list z téhož dne, obsahující výčet komponentů předávané ocelové konstrukce. Žalobkyně nemohla dílo dokončit (konstrukci smontovat v celém rozsahu tak, aby sportovní hřiště zastřešila), neboť nebylo vydáno stavební povolení, které měla obstarat žalovaná. Z dodacího listu ze dne 7. října 2002 vyplynulo, že téhož dne byla ocelová konstrukce předána a složena ve Vřesové u stávajícího tenisového kurtu. Z potvrzení o převzetí věci do úschovy ze dne 7. října 2002 odvolací soud zjistil, že žalobkyně převzala od žalované na její žádost do úschovy část věcí s tím, že je umístí ve svých objektech. Každá z obou stran byla oprávněna kdykoliv písemně vyzvat druhou stranu k vrácení věcí z úschovy s tím, že obec věc převezme tam, kde je uschována. Dopisem žalobkyně ze dne 15. října 2003 vzal odvolací soud za prokázané, že úschova věci – části ocelové konstrukce byla mezi účastnicemi sjednána bezplatně, a to na dobu neurčitou. Podle posouzení odvolacího soudu šlo o smlouvu o uložení věcí podle § 516 a násl. obch. zák. Odvolací soud vysvětlil, že náhradu za skladování věcí u třetí osoby by mohla žalobkyně požadovat po žalované pouze v situaci, že by od smlouvy odstoupila po marném uplynutí přiměřené lhůty, kterou by poskytla žalované k převzetí věci v souvislosti s výzvou podle § 525 obch. zák. Zdůraznil, že teprve odstoupením od smlouvy o uložení věci tato smlouva zaniká, žalované skončí právo na bezplatné uložení věci a žalobkyně může na náklady žalované věc uschovat u třetí osoby. Podle posouzení odvolacího soudu žalobkyně odstoupila od smlouvy o úschově ze dne 7. října 2002 dopisem ze dne 30. října 2003, jehož doručením žalované tato smlouva zanikla. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, aplikoval-li na zjištěný skutkový stav § 373 a násl. obch. zák., neztotožnil se však již s jeho závěry o výši škody a v určité míře i o příčinné souvislosti. Z dokladů předložených žalobkyní totiž není podle jeho názoru osvědčena účelnost vynaložených nákladů, jejichž úhrady se v řízení domáhá. Rovněž nepokládá za zcela zřejmé, zda cenu za úschovu sjednanou se společností ARKIN s.r.o. lze považovat za přiměřenou, navíc v situaci, kdy k uzavření smlouvy o úschově se společností ARKIN s.r.o. a k faktickému převzetí věcí do úschovy došlo ještě před zánikem smlouvy o úschově mezi účastnicemi. Odvolací soud neshledal důvodnými námitky odvolatelky o vadnosti zhotovené konstrukce, ani její výhrady týkající se množství věcí převzatých k úschově. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni nelze uplatněný nárok přiznat i v případě jeho oprávněnosti, a to pro rozpor výkonu jejího práva se zásadou poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák. Toto posouzení založil na výchozí úvaze o rozdílném postavení obou účastnic. Žalobkyně – zhotovitelka, která je na rozdíl od žalované podnikatelkou, by měla být podle jeho mínění profesionálně zdatnou osobou, která ve smyslu § 537 odst. 1 obch. zák. provádí dílo na svůj náklad a nebezpečí. Z toho dovozuje, že žalobkyně je po dobu provádění díla povinna předmět díla skladovat a případně nést náklady s tím spojené. Jestliže se jí pro nedostatek součinnosti ze strany žalované nepodařilo dílo dokončit ve sjednané době, měla podle názoru odvolacího soudu bezprostředně po jejím uplynutí, tedy do poloviny roku 2003, realizovat své oprávnění odstoupit od smlouvy s důsledky podle § 548 odst. 2 obch. zák. Žalobkyně však toto „standardní“ řešení v uvedeném období nevyužila, neboť odstoupila-li od smlouvy podle skutkových zjištění soudu prvního stupně až na počátku roku 2007, učinila tak po více než čtyřech letech nečinnosti. Odvolací soud vzal též podle svého vyjádření v úvahu, že zatímco žalobkyně na neuskutečněném obchodu s ohledem na § 548 odst. 2 obch. zák. nikterak neprodělala, žalovaná obec musí nést následky nekvalifikovaných rozhodnutí svých zastupitelů, za něž označuje jak rozhodnutí o uzavření smlouvy o dílo mezi účastnicemi, tak i jejich rozhodnutí o tom, že dílo nemá být dokončeno. Podle odvolacího soudu nelze při rozhodování pominout ani s tím související důsledky, mající dopad na život