32 Cdo 4661/2007 — Nejvyšší soud

32 Cdo 4661/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2008 Spisová značka:32 Cdo 4661/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.4661.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 46 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb. § 48 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb. § 44 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb. § 47 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 4661/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr.Ing. Jana Huška v právní věci žalobce B. B., n.p., , zastoupeného JUDr. K. Č. jr., Ph.D., advokátem, proti žalované B. m. p., a.s., , zastoupené JUDr. R. Š., advokátem, o ochraně práv z ochranných známek a práv z nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn.. 13 Cm 1053/2001, k dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2007 č.j. 3 Cmo 48/2007-719, takto: I. Dovolání v rozsahu, ve kterém směřuji proti části výroku v prvním odstavci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2007 č. j. 3 Cmo 48/2007-19, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 250 000 Kč, se zamítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 25.079,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. K.Č. jr., Ph.D, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Podle obsahu spisu se žalobce domáhal ochrany proti neoprávněnému zásahu žalované do svých práv z ochranných známek a ochrany v hospodářské soutěži podanou žalobou, v níž požadoval, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se distribuce a prodeje jí vyráběného piva pod značkou „B. B.“, a to na hlavní (břišní) etiketě a na krčkové etiketě, dále povinnost zdržet se distribuce a prodeje jí vyráběného piva pod značkou „B. B.“ na zadní etiketě, na víčku nebo jinde na pivních lahvích, dále povinnost zdržet se distribuce a užívání reklamních a marketingových předmětů se značkou „B. B.“, a to pivních tácků, účtenek, ubrusů, sklenic, vývěsních štítů, světelných tabulí, slunečníků, markýz a přepravek, dále povinnost zničit všechny výrobky se značkou „B. B.“, zejména etikety a jiné materiály, které jsou v jejím vlastnictví, a to pivní tácky, účtenky, ubrusy, sklenice, vývěsní štíty, světelné tabule, slunečníky, markýzy a přepravky, dále povinnost zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění 1 mil. Kč. Podle žalobního tvrzení se žalovaná dopustila porušení práv žalobce k proslulým ochranným známkám - slovní č. 154251 „B.“ s prioritou od 31.3.1960 a slovní grafické č. 159506 „B. .B“ s prioritou od 7.1.1970, porušení práv žalobce z dalších ochranných známek uvedených v žalobě, podle zákona o ochranných známkách, a dále jednání nekalé soutěže podle § 46 a 47 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.). Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem, v pořadí již druhým, ze dne 26. října 2006 č.j. 13 Cm 1053/2001-696 u l o ž i l žalované povinnost zaplatit žalobci 100.000,- Kč (výrok I.), z a m í t l žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění 900.000,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. června 2007 č.j. 3 Cmo 48/2007-719 z m ě n i l rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci dalších 250.000,- Kč, jinak výrok II. v rozsahu povinnosti zaplatit 650. 000,- Kč p o t v r d i l, a rozhodl o nákladech řízení. Podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně pro své rozhodnutí učiněna veškerá skutková zjištění v potřebném rozsahu, žádný z účastníků ani doplnění dokazování v odvolacím řízení nenavrhoval. Odvolací soud proto zjištění soudu prvního stupně, na něž ve svém rozsudku pro stručnost odkazuje, pro své rozhodnutí převzal a plně z nich vycházel, rovněž převzal jejich hodnocení a zčásti se ztotožnil s právními závěry, které soud prvního stupně z nich učinil, o důsledcích jednání nekalé soutěže žalované. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce se po právu (podle § 15 odst. 3 tehdy platného zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách – dále jen zák. o ochr. zn.) domáhá ochrany svého výlučného práva užívat ochranné známky ve spojení s výrobky, pro něž jsou zapsány, proti jednání žalované a že projev nekalé soutěže lze spatřovat v užití označení „.B B“ jako značky (názvu) piva žalovanou distribuovaného v rozhodném období let 2001 - 2002 a dále užívaného stejným způsobem na reklamních panelech, propagačních a dalších předmětech ve smylu § 44 odst. 1 a § 47 obch. zák. Odvolací soud vedle toho však považoval jednání žalované za klamavé označení zboží podle § 46 odst. 1 obch. zák. a parazitování na pověsti podle § 48 obch. zák. Pokud žalobce dlouhodobě užívá k označení svého piva název „B. B.“ s doplněním o označení „B.“ (podle slovní ochranné známky), pak žalovaným přijatý název piva „B. B.“ (jako dominantní prvek hlavní etikety na pivní lahvi či jako jediné označení v reklamních a dalších předmětech), podle názoru odvolacího soudu zcela jednoznačně navozuje mylnou domněnku, že jde o pivo žalobce a reklamní předměty, jímž je takto propagována nově zaváděná značka jeho piva. Žalovaná tak pro sebe, pro odbyt svého výrobku totožného druhu a s určením pro shodný okruh spotřebitelů (jako je dodáván konkurenční výrobek žalobce) užila označení žalobcem dlouhodobě prosazované a spotřebiteli i spojované s podnikem žalobce; ve svůj prospěch tak využila pověst svého konkurenta a jeho produkce. Újma na goodwillu žalobce a jeho produkce, jenž je mj. determinován i šíří zákaznické veřejnosti upřednostňující v konkurenčním boji žalobce a jeho výrobky, je tak podle názoru odvolacího soudu podstatně rozsáhlejší, než s ní uvažoval (pro jednání podle generální klauzule a vyvolání nebezpečí záměny) soud prvního stupně. Dále odvolací soud považoval za oprávněnou námitku odvolatele, že soud prvního stupně zcela pominul známkoprávní rozměr újmy žalobce. Poukázal na vymezení povahy práv z ochranné známky a práv k označení původu a na speciální zákonnou úpravu (§ 16 odst. 1 zák. o ochr. zn.), podle níž platí, že vlastník ochranné známky (zde např. slovní ochranné známky „B.“) je povinen strpět užívání údajů o původu výrobků (zde „B. B.“), a to přesto, že tyto údaje jsou shodné či zaměnitelné s ochrannou známkou, popř. tvoří její součást, avšak jen za předpokladu, že tyto údaje jsou používány v souladu s obchodními zvyklostmi a dobrými mravy soutěže. Podle názoru odvolacího soudu je jednoznačné (viz též tímto soudem vydané rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 29.3.2002 č.j. 3 Cmo 21/2002-130), že uvedením údaje, jež je zapsaným označením původu výrobku, na etiketě piva a dalších předmětech jako názvu či značky piva, jednala žalovaná v rozporu s dobrými mravy soutěže, obchodními zvyklostmi a své právo v konkurenčním boji zneužila. Stav, kdy byly vedle sebe na trhu výrobky žalobce, jenž používá při jejich označování na etiketě znění své ochranné známky, a žalované, která jako název výrobku (jeho značku), a proto jako dominantní prvek na etiketě, užívala zapsané označení původu, byl stavem závadným, jenž mohl vést k matení spotřebitelské veřejnosti o výrobci i povaze výrobku. Z vymezení obou průmyslových práv plyne, že označení původu výrobku slouží jako informace spotřebitelům o tom, z jakého zeměpisného místa výrobek pochází, neslouží tedy jako u ochranných známek k rozlišení výrobců. Není tedy na místě, aby označení původu bylo užíváno jako název výrobku, neboť by došlo k popření zákonného smyslu vlastní úpravy označení původu jako údaje o oblasti, z níž výrobek pochází. Jednání žalované, která užila označení původu jako název svého výrobku, nelze podřadit pod přípustné jednání dle § 16 odst. 1 zák. o ochr. zn., které by žalobce jako vlastník ochranných známek byl povinen strpět. Žalovaná zasáhla užitím označení „B. B.“ do práv žalobce z ochranných známek, jež ve svém znění mají slovo „B.“ (zejména jde o zásah do slovní ochranné známky č. 154251 „B.“ a slovní grafické známky č. 159506 „B. B.“), tedy známek prohlášených podle předchozí právní úpravy za známky proslulé s účinností od 23.9.1991, z čehož plyne i význam a také vlastní hodnota těchto ochranných známek. Odvolací soud proto nehmotnou újmu žalobce, spočívající v rozmělňování a tedy ve snižování rozlišovací způsobilosti a dobrého jména obou ochranných známek, ve sní