32 Cdo 4752/2014 — Nejvyšší soud

32 Cdo 4752/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2016 Spisová značka:32 Cdo 4752/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.4752.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bankovní záruka Dotčené předpisy:§ 313 obch. zák. § 316 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 11. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 4752/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně PRAGOINTER - OCEL s. r. o., se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou 3/2280, identifikační číslo osoby 25633333, zastoupené JUDr. Miroslavem Bartoněm, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská 577/33, proti žalované UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., se sídlem v Praze 4, Želetavská 1525/1, identifikační číslo osoby 64948242, o zaplacení částky 88 511,76 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 49/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2014, č. j. 8 Cmo 192/2013-76, takto: I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2014, č. j. 8 Cmo 192/2013-76, v části směřující proti výroku, jímž byl změněn rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2013, č. j. 46 Cm 49/2012-46, ve věci samé, se zamítá; ve zbytku se dovolání odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : V řízení zahájeném 25. 4. 2012 se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky z titulu plnění ze dvou bankovních záruk vystavených žalovanou ve prospěch žalobkyně. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 3. 2013, č. j. 46 Cm 49/2012-46, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 88 511,76 EUR se 7,75% úrokem z prodlení od 28. 12. 2011 do zaplacení (výrok I.) a na nákladech řízení částku 209 396,60 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná vystavila 21. 9. 2011 z příkazu svého klienta společnosti OKZ HOLDING a. s. (dále též jen „dlužník“ nebo „klient“) jako kupující ve prospěch žalobkyně jako prodávající ve vztahu z kupní smlouvy platební bankovní záruku č. 460291311861, v níž se zavázala zaplatit žalobkyni na jí uvedený účet částky až do celkové výše 68 087,38 EUR, a to bez zkoumání souvisejícího právního vztahu a bez jakýchkoliv námitek tohoto vztahu se týkajících, s tím, že výplatu provede bez zbytečného odkladu po obdržení první písemné výzvy, ve které žalobkyně prohlásí, že klientovi dodala zboží v souladu s objednávkou č. 72111393 a/nebo 72111394 ze dne 31. 8. 2011 a potvrzením objednávky č. 72111393 a/nebo 72111394 ze dne 6. 9. 2011 a že klient banky nesplnil své splatné platební závazky v souvislosti s dodávkou zboží, a to ve výši částky, kterou žalobkyně požaduje z bankovní záruky vyplatit (dále jen „první bankovní záruka“). Záruka byla vystavena do 25. 11. 2011 včetně, v tento den nejpozději musela být doručena výzva, a to způsobem a na adresy uvedené v záruční listině s písemným potvrzením banky žalobkyně, že výzvu podepsala osoba oprávněná jednat jménem žalobkyně a že její podpis je pravý. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění z první bankovní záruky výzvou z 25. 11. 2011, v níž uvedla, že v souladu s objednávkami klienta č. 72111393 a 72111394 z 31. 8. 2011 a potvrzením objednávek č. 72111393 a 72111394 žalobkyní z 6. 9. 2011 dodala dlužníkovi objednané nerezové plechy válcované za studena a nerezové tyče stříhané ze svitků s tím, že zboží bylo fakturováno fakturami č. 1109041 (na 63 465,36 EUR) a č. 1109042 (na 3 250,80 EUR), avšak dlužník oba výše uvedené platební závazky vůči žalobkyni nesplnil. Žádá proto o výplatu celkové částky odpovídající hodnotě obou dodávek, tj. 66 716,16 EUR. Výzvu podepsal Ing. F. D., jednatel žalobkyně, jeho podpis potvrdila banka žalobkyně. Dopisem z 28. 11. 2011 žalovaná pouze oznámila žalobkyni, že 25. 11. 2011 obdržela požadavek na výplatu bankovní záruky, aniž by dopis obsahoval výtku týkající se výzvy. Dopisem z 2. 12. 2011 sdělila žalovaná žalobkyni, že z příkazu klienta provádí změnu u této bankovní záruky prodloužením její platnosti do 20. 12. 2011. Výzvou z 20. 12. 2011, podanou osobně u žalované, vyzvala žalobkyně žalovanou opět k plnění z první bankovní záruky, text výzvy byl shodný s výzvou z 25. 11. 2011. Dopisem z 21. 12. 2011 sdělila žalovaná žalobkyni, že obdržela další požadavek na výplatu z první bankovní záruky a že vzhledem k formálním nedostatkům obou požadavků na výplatu tato uplatnění odmítá. Následně přípisem z 24. 1. 2012 žalovaná sdělila, že na první výzvu z 25. 11. 2011 neplnila, neboť bylo telefonicky dohodnuto, že s ohledem na prodloužení záruky výplata není požadována a že zároveň tato výzva měla nedostatky, pro které by výplata byla odmítnuta. Ke druhé výzvě žalovaná sdělila, že byla odmítnuta pro formální nedostatky spočívající v tom, že prohlášení není v souladu s textem záruční listiny a podpisy na prohlášení nebyly ověřeny v souladu s textem záruční listiny, přičemž není povinností banky důvod odmítnutí sdělovat. Z příkazu svého klienta žalovaná vystavila 2. 12. 2011 platební bankovní záruku č. 460291312293, v níž se zavázala zaplatit žalobkyni na jí uvedený účet částky až do celkové výše 21 795,60 EUR, a to bez zkoumání souvisejícího právního vztahu a bez jakýchkoliv námitek tohoto vztahu se týkajících, s tím, že výplatu provede bez zbytečného odkladu po obdržení první písemné výzvy, ve které žalobkyně prohlásí, že klientovi dodala zboží v souladu s objednávkou č. 72111526 ze dne 29. 9. 2011 a potvrzením objednávky č. 72111526 ze dne 30. 9. 2011 a že klient nesplnil své splatné platební závazky v souvislosti s dodávkou zboží, a to ve výši částky, kterou žalobkyně požaduje vyplatit z bankovní záruky (dále jen „druhá bankovní záruka“). Záruka byla vystavena do 20. 12. 2011 včetně, podmínky doručení výzvy k plnění a podepsání osobou oprávněnou jednat jménem žalobkyně byly dohodnuty shodně jako u první bankovní záruky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění z druhé bankovní záruky výzvou z 20. 12. 2011, v níž uvedla, že v souladu s objednávkou klienta č. 72111526 z 29. 9. 2011 a potvrzením objednávky č. 72111526 z 30. 9. 2011 dodala klientovi objednané nerezové plechy válcované za tepla, zboží bylo fakturováno fakturou č. 1110009 (na 21 795,60 EUR), avšak klient svůj výše uvedený platební závazek vůči žalobkyni nesplnil. Žádá proto o výplatu částky odpovídající hodnotě dodávky, tj. 21 795,60 EUR. Výzvu podepsal Ing. F. D., jednatel žalobkyně, jeho podpis ověřila banka žalobkyně. Přípisem z 9. 1. 2012 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z této záruky, v dopise žalobkyně zmínila odmítnutí plnění z druhé bankovní záruky z 21. 12. 2011, které však soudu předloženo nebylo, a uvedla, že považuje námitky žalované za nedůvodné, nekonkrétní a trvá na plnění. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná převzala podle ustanovení § 313 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), písemnými prohlášeními z 21. 9. 2011 a z 2. 12. 2011 bankovní záruky, v nichž se zavázala, že uspokojí žalobkyni jako věřitelku ze závazkového vztahu z kupní smlouvy uzavřené se společností OKZ HOLDING a. s. na dodávku nerezových plechů a tyčí až do celkové výše 68 087,38 EUR a 21 795,60 EUR, bez zkoumání souvisejícího právního vztahu a bez jakýchkoliv námitek tohoto vztahu se týkajících, s tím, že výplatu provede bez zbytečného odkladu po obdržení první písemné výzvy. Žalovaná byla povinna plnit z první bankovní záruky již na základě výzvy z 25. 11. 2011, protože šlo o řádnou výzvu k plnění. Žalovaná neplnila a ani v obvyklé lhůtě 7 dnů podle mezinárodních standardů nesdělila, že plnění odmítá a z jakých důvodů. Reagovala-li na první výzvu k plnění prodloužením první bankovní záruky do 20. 12. 2011, nemá prodloužení žádný důsledek na povinnost plnit, pokud plnění formálně, v předepsané písemné formě, neodmítla. První sdělení stále ještě nedostatečně specifikovaných nedostatků výzev uvedla žalovaná v přípise z 24. 1. 2012 a skutečnost, že vada výzev měla spočívat v chybějícím slově „splatný“, uvedla až v průběhu řízení. I kdyby žalovaná odmítla plnění na první výzvu včas, bylo by odmítnutí „neoprávněné“, protože obě výzvy k plnění z první bankovní záruky a výzva k plnění z druhé bankovní záruky byly řádné, neuvedení slova „splatný“ v jejich textu není důvodem pro odmítnutí, není-li v záručních listinách uvedeno, že text výzev k plnění musí být identický s textem uvedeným v záručních listinách. Soud prvního stupně citoval ustanovení § 316 odst. 1 a § 317 obch. zák. a k nim uved