32 Cdo 57/2013 — Nejvyšší soud

32 Cdo 57/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 2. 2013 Spisová značka:32 Cdo 57/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.57.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 373 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 57/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně VÝTAHY OSTRAVA spol. s r.o., se sídlem v Ostravě - Přívoze, Teslova 873/2, identifikační číslo osoby 43965865, zastoupené JUDr. Irenou Hučkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, 28. října 434/211, proti žalované JUDr. D. M., jako insolvenční správkyni dlužnice Stavitelství KRRO, s.r.o., identifikační číslo osoby 25259971, zastoupené Mgr. Michalem Sobotou, advokátem se sídlem v Praze – Vinohradech, Římská 104/14, o 1 593 205 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 15/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2010, č. j. 1 Cmo 319/2009-189, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2010, č. j. 1 Cmo 319/2009-189, v prvním a ve třetím výroku, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2008, č. j. 2 Cm 15/2005-120, ve znění opravného usnesení ze dne 13. srpna 2009, č. j. 2 Cm 15/2005-142, v bodech I. a III. výroku, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2009, č. j. 2 Cm 15/2005-151, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala podanou žalobou žalované částky z titulu náhrady škody, která jí vznikla porušením povinností dlužnicí Stavitelství KRRO, s.r.o., identifikační číslo osoby 25259971 (dále též jen „žalovaná“), ze smlouvy o dílo uzavřené na zpracování projektové dokumentace a dodání čtyř výtahů. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. září 2008, č. j. 2 Cm 15/2005-120, ve znění opravného usnesení ze dne 13. srpna 2009, č. j. 2 Cm 15/2005-142, uložil žalované Stavitelství KRRO, s.r.o., identifikační číslo osoby 25259971, zaplatit žalobkyni 1 418 091 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl žalobu v rozsahu částky 175 114 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi navzájem (bod III. výroku). Usnesením ze dne 15. října 2009, č. j. 2 Cm 15/2005-151, rozhodl Městský soud v Praze o náhradě nákladů státu. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených bodech I. a III. výroku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastnicemi navzájem (výrok III.). Odvolací soud vyšel ve shodě se soudem prvního stupně ze zjištění, že na základě smlouvy o dílo č. 03052001 ze dne 11. června 2001 ve znění jejího dodatku č. 1 z téhož data se žalobkyně jako zhotovitelka zavázala provést pro žalovanou jako objednatelku dodávku, montáž a uvedení do provozu čtyř výtahů včetně zpracování projektové dokumentace pro stavbu „Dům důchodců v U. J.“. V dodatku č. 1 bylo dohodnuto zahájení montážních prací po předání staveniště k 10. září 2001 a ukončení díla do 30. října 2001. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zápisem o převzetí montážního pracoviště ze dne 31. srpna 2001 a výpovědí svědka M. B. bylo v řízení prokázáno, že žalovaná nedodržela své smluvní povinnosti předat žalobkyni pracoviště k montáži a následně převzít žalobkyní vyrobené výtahy. Podle posudku znalce Ing. M.Ch. vynaložila žalobkyně na výrobu výtahů částku 1 380 847 Kč bez daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“). Odvolací soud neshledal důvodnou obranu žalované, že existují okolnosti vylučující její odpovědnost za vymáhanou škodu ve smyslu § 374 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a že nárokovaná náhrada škody převyšuje předvídatelnou škodu ve smyslu § 379 obch. zák. Učinil tak na základě závěru, že zatímco žalobkyně v souladu se smlouvou vyrobila čtyři výtahy, žalovaná nedodržela svou povinnost ve smyslu § 377 odst. 1 obch. zák., tj. oznámit druhé straně včas existenci překážky, která jí brání nebo bude bránit v plnění povinností, včetně jejich důsledků. Dopis žalované ze dne 2. července 2001 tuto informaci neobsahuje a následný dopis ze dne 30. července 2001 je datován až po té, co byly předmětné výtahy žalobkyní vyrobeny. Na základě těchto skutečností nelze podle odvolacího soudu dovodit, že by žalobkyně nesplnila povinnost k odvracení škody ve smyslu § 384 odst. 1 obch. zák. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně v řízení prokázala existenci zákonných předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované za škodu způsobenou porušením smluvních povinností ze závazkového vztahu ve smyslu § 373 obch. zák., když výše škody byla zjištěna na základě závěrů posudku znalce Ing. M. Ch., a to po odpočtu částky uhrazené žalovanou za projektovou dokumentaci a připočtení 5% DPH. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního a třetího výroku napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle § 237 odst.. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Jako dovolací důvody – s odkazem na § 241a odst. 2 písm. a) a b) téhož právního předpisu – uvádí postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka spatřuje napadené rozhodnutí zásadně právně významným v řešení otázky nároku žalobkyně na náhradu škody a zejména ušlého zisku v situaci, kdy jsou obě smluvní strany vázány platnou smlouvou o dílo, z níž vyplývá i nadále povinnost žalobkyně dílo provést, jakož i v otázce, zda mezi účastnicemi - plátkyněmi DPH, je možné přiznat náhradu škody včetně částky odpovídající DPH. Podle názoru dovolatelky nelze daň z přidané hodnoty považovat za majetkovou újmu vzniklou žalobkyni v důsledku jejího porušení smluvní povinnosti, a proto jí nelze uložit povinnost k náhradě škody přesahující majetkovou újmu žalobkyně. Namítá, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, z jakého důvodu odvolací soud výši škody stanovenou znalcem zvýšil o 5% DPH, když v tomto rozsahu žalobkyni škoda nemohla vzniknout, žalobkyně ji v tomto rozsahu v řízení nikdy netvrdila a neprokazovala. K naplnění vady řízení došlo podle dovolatelky jednak nevyhověním jejímu návrhu na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem, jakož i opomenutím částečného zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 8 500 Kč, které žalobkyně učinila písemným podáním ze dne 25. října 2007. Dovolatelka dále poukazuje na extenzivní výklad § 377 odst. 1 obch. zák. ze strany odvolacího soudu a tvrdí, že dopisem ze dne 2. července 2001 informovala žalobkyni o existenci překážky, která jí brání nebo bude bránit v plnění smluvních povinností. Rovněž mu vytýká, že pochybil v otázce předvídatelnosti vzniklé škody ve smyslu § 379 obch. zák., kterou nesprávně směšuje s liberačními důvody. Další nedostatek ze strany odvolacího soudu spatřuje v tom, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu škody a zejména na ušlý zisk v situaci, kdy předmětná smlouva o dílo její strany nadále zavazuje, neboť nebyla nijak ukončena, takže nelze vyloučit situaci, že na straně dovolatelky dojde k pokračování přerušených prací na díle a tím i k ukončení jejího prodlení. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání žalobkyně názor žalované o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nesdílí. Ve shodě se závěry soudů obou stupňů se domnívá, že žalovaná zásadním způsobem porušila smlouvu o dílo, a proto je povinna jí nahradit škodu (včetně ušlého zisku), kterou jí tím způsobila. Na této její povinnosti nemá podle jejího mínění jakýkoli vliv skutečnost, zda jsou či nejsou dosud účastnice smlouvou vázány. V této souvislosti poukazuje na specifický charakter předmětu díla a jeho nepoužitelnost, jestliže se předmětné výtahy od jejich výroby před deseti lety dosud nestaly součástí stavby a nebyly po tuto dobu provozovány. Brojí-li dovolatelka proti své povinnosti nahradit škodu i ve výši odpovídající DPH, žalobkyně odkazuje na vyjádření znalce v posudku, že všechny uvedené ceny jsou bez DPH, která v roce 2001 činila 5 %. K tvrzení dovolatelky o splnění její informační povinnosti o existenci překážky připomíná, že soudu podáním ze dne 25. října 2007 sdělila, že dopisy žalované ze dne 2. července 2001 a ze dne 30. července 2001 nikdy neobdržela, přičemž k prokázání této skutečnosti označila rovněž důkazy. Se zřetelem k době vydání rozsudku odvo