32 Cdo 669/2017 – Nejvyšší soud

32 Cdo 669/2017U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Waldviertler Sparkasse Bank AG, se sídlem v Rakouské republice, Sparkassenplatz 3, 3910 Zwettl, registrační číslo osoby FN 36924 a, podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu Waldviertler Sparkasse Bank AG, se sídlem v Jindřichově Hradci, Klášterská 126, PSČ 377 01, identifikační číslo osoby 49060724, zastoupené JUDr. Filipem Pundou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Pražská 100, proti žalovaným 1) FIBRE REAL s.r.o., se sídlem v Brně, Příční 118/10, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 27676234, 2) M. V., zastoupenému Mgr. Martinem Hasíkem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 161/20, 3) T. D., zastoupenému JUDr. Ninou Rydlovou, advokátkou se sídlem v Praze, Mezibranská 1579/4, o zaplacení 8 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 214/2015, o dovoláních žalovaného 2) a žalovaného 3) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2016, č. j. 22 Co 1379/2016-196, takto: I. Dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2016, č. j. 22 Co 1379/2016-196, v části směřující proti měnícímu výroku ve věci samé, se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2016, č. j. 22 Co 1379/2016-196, se ve vztahu k žalovanému 2) v části čtvrtého výroku, jímž bylo žalovaným 2) a 3) uloženo společně a nerozdílně s žalovanou 1) zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení III. Dovolání žalovaného 3) se odmítá. IV. Žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 49 126 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Filipa Pundy. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovaným povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně žalovanou částku představující část nesplacené jistiny úvěru, jejž žalobkyně poskytla žalované 1) na základě smlouvy o úvěru ze dne 9. 11. 2007. Za uspokojení pohledávky žalobkyně z této úvěrové smlouvy se zaručili žalovaní 2) a 3). Žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila, neboť žalovaná 1) úvěr řádně nesplácela. Na výzvu k úhradě dlužné částky žalovaní nereagovali a žalobkyni neuhradili ničeho. Rozsudkem ze dne 22. 4. 2016, č. j. 15 C 214/2015-162, Okresní soud v Českých Budějovicích uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve vztahu k žalovanému 2) a žalovanému 3) žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III.-V.). Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně uzavřela žalobkyně dne 9. 11. 2007 se žalovanou 1) [dříve pod obchodní firmou CARRYBOY CZ, spol. s r.o.] smlouvu o úvěru č. 024411-001 ve znění dodatků č. 1. a 2 a poskytla žalované 1) úvěr ve výši 21 000 000 Kč. Za uspokojení pohledávky z této úvěrové smlouvy se zaručili žalovaní 2) a 3). Úvěr byl plně vyčerpán, žalovaná 1) jej však řádně nesplácela. Žalobkyně přípisem z 22. 5. 2014 [doručeným dne 4. 6. 2014 jednateli žalované 1) M. V.] od úvěrové smlouvy podle jejího článku XI. odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 odstoupila. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně své povinnosti z úvěrové smlouvy splnila, avšak žalovaná 1) nikoliv, a že žalobkyně od smlouvy platně odstoupila. Ručitelské prohlášení žalovaných 2) a 3) shledal soud prvního stupně ve smyslu § 37 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), jímž se podle něj jejich ručitelský závazek řídí, absolutně neplatným pro neurčitost v označení věřitele a nedostatečnou identifikaci závazku ručitelů. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu odvoláním, jež následně v části směřující proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé vzala zpět. Rozsudkem ze dne 22. 9. 2016, č. j. 22 Co 1379/2016-196, Krajský soud v Českých Budějovicích odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé zastavil (výrok první); v zamítavém výroku ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovaným 2) a 3) povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 8 000 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 2,55 % ročně z částky 8 000 000 Kč od 5. 6. 2014 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 000 Kč od 11. 6. 2014 do zaplacení s tím, že plněním žalované 1) zaniká v rozsahu plnění povinnost žalovaných 2) a 3) a plněním žalovaného 2) nebo 3) zaniká v rozsahu plnění povinnost žalované 1) [výrok druhý]; v části, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaných 2) a 3) zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 000 Kč za období od 5. 6. 2014 do 10. 6. 2014 žalobu zamítl (výrok třetí); dále rozhodl o povinnosti žalovaných 1), 2) a 3) nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně (výrok čtvrtý) a o nákladech odvolacího řízení (výrok pátý a šestý). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a zopakoval důkaz úvěrovou smlouvou č. 024411-001 z 9. 11. 2007. Zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní (označenou ve smlouvě jako „Sparkasse“) a žalovanou 1) [dříve pod obchodní firmou CARRYBOY CZ, spol. s r.o., označenou ve smlouvě jako „klient“] podle § 497 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), přičemž podle článku IX. bod 1. této smlouvy „s ohledem na charakter úvěrového obchodu se smluvní strany dohodly na tomto zajištění peněžité pohledávky a jejího příslušenství, kterou má Sparkasse vůči klientovi z této úvěrové smlouvy: Před výplatou úvěru klient předloží a) blankosměnku vlastní, domicilovanou u Sparkasse, 1) blankosměnka bude vystavena jako směnka vlastní na řad Sparkasse, kde výstavcem a směnečným zavázaným bude klient a jako ručitelé budou uvedeni M. V. a T. D. Dále následují ujednání ohledně blankosměnky a pod písm. b) povinnost žalované 1) předložit kopii návrhu na vklad zástavního práva. V závěru úvěrové smlouvy je datum 9. 11. 2007 a označení obou smluvních stran spolu s podpisy. Následuje text „Prohlašuji, že pokud klient – CARRYBOY CZ, spol. s r.o., IČ: 27676234, neuspokojí pohledávku Sparkasse plynoucí z úvěrové smlouvy č. 024411-001, uspokojím jako ručitel tuto pohledávku sám.“, po něm označení M. V. a T. D. a podpisy. Podle odvolacího soudu je v článku IX. předmětné smlouvy upraveno zajištění peněžité pohledávky a jejího příslušenství, na němž se smluvní strany dohodly, a to určením konkrétních povinností žalované 1) před výplatou úvěru [pod písm. a) povinností vztahujících se k blankosměnce vlastní, pod písm. b) povinností ke vkladu zástavního práva] a dále je v něm upraveno, co žalovaná 1) předloží po výplatě úvěru, zatímco jednostranné ručitelské prohlášení žalovaného 2) a 3) je k úvěrové smlouvě připojeno – následuje až po dataci a podpisech úvěrové smlouvy. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl s odkazem na § 261 odst. 4 obch. zák. k závěru, že vztah ručitelů jako fyzických osob a žalobkyně jako věřitele ze smlouvy, jež podléhá režimu závazků upravených obchodním zákoníkem, se řídí rovněž obchodním zákoníkem. Ručitelské prohlášení podle odvolacího soudu obsahuje označení věřitele, dlužníka, ručitelů i označení ručením zajišťovaného závazku, jímž je pohledávka plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy (nikoli ze směnky), a projev vůle žalovaného 2) a žalovaného 3), že pokud pohledávku neuspokojí žalovaná 1), pak ji uspokojí jako ručitel sám. Ručením byl podle odvolacího soudu zajištěn závazek uhradit veškeré pohledávky z úvěrové smlouvy č. 024411-001, a je proto nadbytečné rozlišovat jednotlivé nároky, které z ní plynou (vrácení poskytnutých peněžních prostředků, zaplacení úroků z prodlení či smluvních pokut). Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že z ručitelského prohlášení nelze dovodit označení věřitele. V ručitelském prohlášení, navazujícím na úvěrovou smlouvu, v níž je žalobkyně jako věřitel zcela identifikována, je podle odvolacího soudu jednoznačně uvedeno, že se jedná o pohledávku žalobkyně. Ani z postavení žalovaného 2) a 3) ve společnosti žalované 1) v době uzavření úvěrové smlouvy a učinění ručitelského závazku nelze podle odvolacího soudu dovodit, že žalovaní 2) a 3) nevěděli, kdo je věřitelem úvěru poskytovaného žalované 1), když zároveň projevili vůli uspokojit pohledávku žalobkyně. Odvolací soud dovodil, že tuto vůli skutečně měli a její obsah je v ručitelském prohlášení stanoven jednoznačným způsobem – není neurčitý, jestliže odkazuje na konkrétní úvěrovou smlouvu a konkrétního věřitele. Námitka žalovaných 2) a 3), že se domnívali, že ručí jen ze směnky, nemůže podle odvolacího soudu obstát, neboť z jazykového vyjádření ručitelského prohlášení plyne, že ručí za závazek z konkrétní úvěrové smlouvy konkrét