32 Odo 1230/2005 — Nejvyšší soud

32 Odo 1230/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 3. 2006 Spisová značka:32 Odo 1230/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1230.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 241a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 1230/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Dagmar Novotné v právní věci žalobkyně K. s., a.s., proti žalovanému 1) C. N., z.s.p.o, a žalované 2) M.-S., spol. s r.o., o splnění povinností ze smlouvy o registraci doménového jména a o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 251/2001, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23.dubna 2005, č.j. 3 Cmo 221/2004-126, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.625,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. A. S. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. června 2004, č.j. 19 Cm251/2001-86, uložil žalovanému 1), aby umožnil žalobkyni zaregistrovat se jako majitelka domény s názvem „s.cz“ v rejstříku (databázi) domén pod doménou nejvyššího stupně „cz“, který spravuje, a který je přístupný na internetových stránkách a aby jí umožnil řádné užívání domény s názvem „s.cz“( výrok I.), žalované 2) uložil povinnost zdržet se užívání domény s názvem „s.cz“ ( výrok II.), současně rozhodl, že žalobkyně a žalovaný 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení ( výrok III.), a že žalovaná 2) je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ( výrok IV.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně od svého vzniku podniká kromě jiného v oblasti poskytování softwaru a v roce 1997 si u právního předchůdce žalovaného 1) zaregistrovala internetovou doménu s názvem „s.cz“ a tuto užívala do 6.8.2001, kdy jí byl přístup znemožněn, její obsah byl smazán a nahrazen jiným. Ke dni 14.8.2001 došlo dle pokynu bývalého člena představenstva žalobkyně a ustanoveného administrátora Ing. M. H. k registraci převodu domény z žalobkyně na žalovanou 2). Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyni svědčí priorita v registraci a užívání domény „s.cz“. Postavení Ing. H. k žalobkyni v době převodu domény posoudil z pohledu Pravidel registrace doménových jmen a Pravidel komunikace, autorizace a potvrzování změn (dále je Pravidel), vydaných žalovaným 1), závazných pro zúčastněné strany, jako vztah mandanta a mandatáře (§ 566 a násl. obch. zák., případně § 724 a násl. obč. zák.), nebotˇ v rozhodné době Ing. H. již nebyl členem představenstva žalobkyně, tj. nebyl osobou oprávněnou vykonávat za žalobkyni činnosti spojené s technickým provozem domény. Dospěl k závěru, že administrátor při převodu domény na žalovanou 2) překročil svoje oprávnění, a protože žalobkyně překročení podle § 33 odst. 1 obč. zák. neschválila, ale naopak se převodu bránila, právní účinky převodu vůbec nenastaly. Soud prvního stupně uzavřel, že s ohledem na následný vztah Ing. H. a žalované 2), v jejímž zájmu a v jejíž prospěl byl právní úkon převodu učiněn, naplnilo jednání žalované 2) generální klauzuli nekalé soutěže, neboť šlo o jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, které současně naplnilo i skutkovou podstatu parazitování na pověsti a nedovoleného užívání zvláštního označení, které se v zákaznických kruzích stalo pro žalobkyni příznačným. Protože výsledek rozhodnutí vůči žalovanému 1) jako registrátorovi doménových jmen je vázán na výsledek rozhodnutí vůči žalované 2), shledal žalobu důvodnou rovněž vůči žalovanému 1), byť na jeho straně k protiprávnímu jednání nedošlo z důvodu, že dlouhodobě jednal za žalobkyni právě s Ing. H., tudíž při přeregistraci domény nepochybil, neboť o překročení oprávnění administrátora nevěděl a ani vědět nemohl. K odvolání žalované 2) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. dubna 2005, č.j. 3 Cmo 221/2004-126 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. ve znění, že žalovaný 1) je povinen zaregistrovat žalobkyni jako majitelku domény s názvem „s.cz“ v rejstříku domén pod doménou nejvyššího stupně „cz“ a umožnit jí řádné užívání domény s názvem „ s cz“ a žalovaná 2) je povinna zdržet se užívání domény s názvem „s.cz“, změnil rozsudek ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud plně převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Odmítl námitky odvolatelky o nesprávném posouzení otázky existence jejího soutěžního vztahu k žalobkyni. Dospěl k odlišnému právnímu závěru o vztahu Ing. H. k žalobkyni. Aplikaci § 724 a násl. obč.zák. shledal nesprávnou a zdůraznil, že Ing. H. vztah obdobný vztahu mandátnímu měl k žalobkyni pouze po dobu, kdy byl členem představenstva (§ 66 odst.2 obch.zák.), poté, co přestal být členem kolektivního orgánu žalobkyně však již pouze fakticky pokračoval v původním pověření. Právní úkony které v té době učinil proto nemohly mít a neměly předpokládané právní účinky. Přes tento závěr však odvolací soud dovodil, že žalobkyně mohla být jednáním Ing. H., konaným ve prospěch žalované 2), potažmo tudíž žalovanou 2) poškozena, neboť to byla žalovaná 2), která využila ke svému podnikání doménu „s.cz“, do té doby nepřetržitě užívanou žalobkyní, jednala proto v rozporu s dobrými mravy soutěže a takovéto jednání bylo způsobilé přivodit žalobkyni újmu. Tím, že žalobkyně ztratila možnost presentovat se na internetu pod adresou „s.cz“, byla značnou měrou vyřazena ze soutěže. Na druhé straně žalovaná 2) získala nahrazením obsahu stránek vlastním textem soutěžní výhodu. Uzavřel pokud jde o žalovaného 1), že uložení povinnosti provést registraci domény je nezbytné, aby byl nastolen původní pokojný stav, pokud jde o žalovanou 2) požadavek na zdržení se užívání domény „s.cz“ odpovídá tomu, že k doméně nenabyla práv a jejím užíváním se vůči žalobkyni dopouštěla zakázaného nekalosoutěžního jednání. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto označil za věcně správné. Změnu výroků o nákladech řízení odůvodnil nesprávnou formulací ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1), kde soud prvního stupně aplikoval § 150 o. s. ř. , ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) zvýšením přiznané náhrady nákladů řízení o DPH s přihlédnutím ke skutečnosti, že zástupce žalobkyně je plátcem daně. Rozsudek odvolacího soudu napadla v celém rozsahu žalovaná 2) dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá oporu v provedených důkazech k otázce posouzení vztahu Ing.H. k žalobkyni, neboť žalobkyně pouze tvrdila, že bylo překročeno oprávnění administrátora, své tvrzení však neprokázala; aplikaci § 566 a § 66 obch. zák. spatřovala nesprávnou s tím, že otázka měla být posouzena podle § 724 obč. zák. Zastávala názor, že nebyl správně posouzen její soutěžní vztah k žalobkyni, žalobkyně existenci soutěžního vztahu neprokázala a odvolací soud se v označeném směru v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal s námitkami dovolatelky, uplatněnými k předmětné otázce již v podaném odvolání. Brojila proti závěru odvolacího soudu, že jednala v rozporu s dobrými mravy soutěže. Tvrzení žalobkyně, že doména „s.cz“ je pro ni příznačná označila za nepravdivé a poukázala, že nebylo žalobkyní doposud prokázáno. Byla přesvědčena, že si odůvodnění rozsudku odvolacího soudu logicky odporuje a to i v souvislosti se zaujatým názorem, že výrok rozsudku ve vztahu k jednomu z žalovaných je přímo závislý na výroku ve vztahu k druhému žalovanému. Z uvedených důvodů navrhla, aby byl rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušen, a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření navrhla dovolání odmítnout, neboť podle jejího závěru se nejedná o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a rozsudek odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem. Pro případ, že by dovolací soud považoval dovolání za přípustné, navrhla dovolání zamítnout, neboť posouzení otázky, zda se výkon funkce administrátora posuzuje podle § 566 a § 66 obch. zák., či podle § 721 obč.zák. není pro věc samu právně významné a podmínkou nekalosoutěžního jednání nemůže být vědomí nekale jednajícího, že jeho jednání je jednáním nekalosoutěžním, tudíž dovolatelkou namítaná dobrá víra při užívání předmětné domény neobstojí. K do