32 Odo 180/2004 — Nejvyšší soud

32 Odo 180/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 10. 2004 Spisová značka:32 Odo 180/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.180.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 153a předpisu č. 99/1963Sb. § 114b předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 180/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně a - z ch. t. spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované Z. C. s.r.o., zastoupené, advokátkou, o zaplacení 431.736,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 193/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2003, č.j. 12 Cmo 142/2003-56, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2003, č.j. 12 Cmo 142/2003-56, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2001, č.j. 33 Cm 193/2001-20, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Nejvyšší soud nařizuje, aby věc projednal a rozhodl jiný samosoudce Městského soudu v Praze. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 17. prosince 2001, č.j. 33 Cm 193/2001-20, kterým Městský soud v Praze žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 431.736,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl v dané věci rozsudkem pro uznání na základě tzv. fikce uznání v souladu s ustanovením § 153a odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Na výzvu soudu prvního stupně učiněnou podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. se žalovaná vyjádřila faxovým podáním ze dne 29. června 2001, které soudu ve lhůtě tří dnů stanovené v § 42 odst. 3 o. s. ř. nedoplnila jeho originálem. Odvolací soud nepřipustil v odvolání navržené důkazy (kopie podacího poštovního lístku, doručenka s datem doručení Městskému soudu v Praze dne 3. července 2001, vyjádření pošty o odeslání a doručení předmětné zásilky soudu a dále vyjádření soudu prvního stupně, že u něj v rozhodné době nebyl zahájen žádný jiný spor žalobkyně vůči žalované a že žalovaná v této době nepodávala žádné jiné vyjádření tomuto soudu než vyjádření v posuzované věci, neboť neprobíhalo žádné jiné řízení) se zdůvodněním, že jimi nemůže být prokázána rozhodná skutečnost, tj. že obsahem zásilky byl právě originál podání žalované ze dne 29. června 2001. Odvolací soud rovněž nepřisvědčil námitce odvolatelky o nedostatku některých náležitostí žaloby, které dle jejího názoru bránily rozhodnout věc rozsudkem pro uznání. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žaloba obsahovala všechny náležitosti vyžadované ustanovením § 79 o. s. ř., aby soud mohl o uplatněném nároku rozhodnout ve smyslu ustanovení § 153a o. s. ř. a že citovaná ustanovení nevymezují pro možnost rozhodnout věc rozsudkem pro uznání žádné speciální požadavky na náležitosti žaloby. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatelka odvolacímu soudu vytkla, že se v rozporu s jejím právem na spravedlivý proces a k její tíži nesprávně ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně o splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání, který založil na právně vadném závěru, že své faxové podání ze dne 29. června 2001 nedoplnila v zákonné lhůtě jeho originálem. Namítla, že se odvolací soud nevypořádal s důkazy, které navrhla v odvolání za účelem prokázání pravdivosti jejího tvrzení ohledně prokázání obsahu zásilky odeslané dne 29. června 2001 a doručené soudu dne 3. července 2001. Odvolací soud pochybil, pokud zamítl její návrh na provedení jí navržených listinných důkazů s tím, že jimi nemůže být prokázáno, že obsahem zásilky byl originál faxového podání, aniž blíže zdůvodnil, na základě jakých úvah k takovému závěru dospěl. Dovolatelka dále konkrétně uvádí a popisuje jednotlivé důkazy, které navrhla a nebyly provedeny, přičemž z nich vyvozuje argumenty na podporu svého tvrzení, že obsahem doporučené zásilky ze dne 29. června 2001 byl originál jejího faxového podání z téhož data. Pokud jde o doručenku vrácenou cestou pošty, poznamenala, že tato prokazuje, kdo zásilku a v jaké věci odeslal, neboť je na ní uveden odesílatel a vepsán údaj „ZIMBO-AZ“ a dále že předmětné podání ve věci bylo Městskému soudu v Praze, pracoviště Slezská doručeno dne 3. července 2003 (správně mělo být zřejmě uvedeno datum 3. července 2001). Z této skutečnosti podle dovolatelky vyplývá, že předmětná zásilka byla soudu ve smyslu občanského soudního řádu doručena a její ztrátu tak nelze přičítat k její tíži. Dále uvedla, že z důvodu zamítnutí návrhu na provedení důkazu převážením zásilky připojila v zalepené obálce jako přílohu dovolání duplikát předmětné zásilky, obsahující dvojmo předmětné podání (originál faxového) spolu s vyjmenovanými přílohami a podacím lístkem, kterou její právní zástupkyně zaslala dodatečně sobě a která, jak vyplývá z podacího lístku, váží stejně (rozdíl jen jeden gram, což označuje za přípustnou odchylku) jako zásilka podaná na poštu dne 29. června 2001. Dovolatelka, poukazujíc na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu, cituje jeho právní názor o zachování lhůty, jestliže byly splněny tyto dvě podmínky - podání musí být dáno ve lhůtě na poštu a adresováno příslušnému orgánu; pokud jsou splněny obě tyto podmínky, nezáleží na tom, kdy podání došlo příslušnému orgánu a dokonce zda vůbec došlo. Pochybení se podle dovolatelky dopustil odvolací soud i tím, že nepřihlížel k částečnému zpětvzetí žaloby po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, které žalobkyně na základě výzvy soudu následně opravila a doplnila, a rozsudek soudu prvního stupně tak v rozporu s ustanovením § 222a odst. 1 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí nezrušil a v této části řízení nezastavil. Dovolatelka dále namítla, že po nahlédnutí do soudního spisu zjistila skutečnosti dokladující zatížení řízení zásadními vadami. Soudům obou stupňů na konkrétních případech vytýká, že účastníkům řízení nedaly k dispozici podání protistrany, která dále v dovolání konkretizuje (např. žalobkyni nebylo dáno k dispozici odvolání žalované, žalovaná neobdržela vyjádření žalobkyně k odvolání) a toto své tvrzení dokladuje odkazem na konkrétní skutečnosti vyplývající ze soudního spisu. Pochybení se měly dopustit soudy i vedením některé korespondence přímo s žalobkyní, ačkoli žalobkyně měla zvoleného právního zástupce. Rovněž tak nedostatky ve vedení spisu ve spojení s dalšími okolnostmi řízení vedou dovolatelku k důvodným pochybnostem o tom, zda ke ztrátě jejího podání ze dne 29. června 2001, doručeného dle jejího tvrzení soudu prvního stupně 3. července 2001, pro jehož absenci bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, nedošlo přímo v kanceláři, v níž je soudní spis veden. V této souvislosti podrobně popsala, jak soud prvního stupně nebyl schopen její právní zástupkyni, v rozporu s jejími procesními právy účastníka, předložit spis k nahlédnutí, ačkoli byl podle informací z odvolacího soudu již tímto soudem soudu prvního stupně vrácen, o čemž svědčí i otisk prezenčního razítka s příslušným datem na rozsudku odvolacího soudu a průvodní list k němu. Při pozdějším nahlédnutí do spisu pak zjistila, že se v hlavních deskách spisu chaoticky nacházejí různé listiny, přičemž spis obsahoval složku s volně loženými podáními účastníků, rozhodnutími soudů bez označení jejich originálů, jakož i doručenkami. Na kopiích listin pořízených ze spisu, z nichž některé přiložila k dovolání, poukazuje na soudem prováděné neodůvodněné a i opakované přečíslovávání některých stran spisu. Podle obsahu jí uváděného konkrétního přípisu soudu prvního stupně byl dokonce spis omylem po určitou dobu založen mezi jinými spisy. Na základě takto vadně vedeného spisu se lze podle dovolatelky domnívat, že s jeho obsahem bylo nakládáno v rozporu se zákonem i kancelářským řádem. Z obsahu spisu podle dovolatelky vyplývaj