32 Odo 359/2004 — Nejvyšší soud

32 Odo 359/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 2. 2005 Spisová značka:32 Odo 359/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.359.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 236 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 359/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce V. M., zastoupeného, advokátem, proti žalované S. s. K., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení 128 722 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 38/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2003, č.j. 11 Cmo 182/2003-66, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 035 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám …, advokáta se sídlem v ... O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. října 2003, č.j. 11 Cmo 182/2003-66, potvrdil napadené výroky I. a III. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. března 2003, č.j. 47 Cm 38/2002-45, kterými bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 128 722 Kč se 7% úroky z prodlení p. a. ode dne 23. 1. 2002 a rozhodnuto o nákladech řízení; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žaloba je důvodná, jestliže mezi účastníky byla postupem podle § 275 odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) uzavřena smlouva obsahující náležitosti kupní smlouvy ve smyslu § 409 odst. 1 obch. zák. a smlouvy o přepravě věci podle § 610 obch zák. a žalovaná nezaplatila žalobci 128 722 Kč za dodávku 76,5 m3 betonové směsi, která sice byla dodána na místo určení navíc, ale jejíž dodávku žalovaná neodmítla. Závěr opřel o ustanovení § 450 odst. 1 obch. zák., podle něhož nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, je kupující povinen zaplatit kupní cenu, když prodávající umožní kupujícímu nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími kupujícímu nakládat se zbožím, dále o ustanovení § 442 obch. zák., který v odstavci 1 umožňuje pro případ, že prodávající dodá větší množství zboží, než je stanoveno ve smlouvě, kupujícímu dodávku přijmout nebo odmítnout přijetí přebytečného množství zboží, avšak přijme-li kupující dodávku všeho nebo části přebytečného zboží, je povinen ve smyslu odstavce 2 za ně zaplatit kupní cenu odpovídající kupní ceně stanovené ve smlouvě a o ustanovení § 625 odst. 1 obch. zák., podle něhož žalobci vzniklo právo na zaplacení úplaty za provedenou přepravu ve výši sjednané smlouvou. Námitku žalované odmítl s tím, že podle § 428 odst. 1 písm. a) obch. zák. právo kupujícího z vad zboží nemůže být přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy kupující vady zjistil, popř. podle písm. b) téhož ustanovení poté, kdy při vynaložení odborné péče vady zjistil při prohlídce, kterou je povinen uskutečnit podle § 427 odst. 1 a 2 obch. zák. Protože v dané věci sporná dodávka byla uskutečněna dne 15. 6. 2000 a žalovaná tvrdí uplatnění odpovědnosti za vady ve vyjádření k žalobě podané 28. 12. 2001, nebyla splněna podmínka § 428 obch zák. - podání zprávy prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu po jejich zjištění. Žalovaná tak vůči žalobci právo z vad zboží ve smyslu § 420 a násl. obch. zák. řádně neuplatnila. Považoval za zcela zbytečné a bez právního významu zjišťovat žalovanou namítaný případný rozpor mezi účtovaným a dodaným zbožím, jestliže žalovaná zboží převzala, ponechala si je a převzetí neodmítla. Ztotožnil se i s rozhodnutím o přiznání úroků z prodlení ve smyslu § 369 odst. 1 a § 340 odst. 2 obch. zák. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť je v rozporu s hmotným právem, jestliže odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nevzal na zřetel jí uplatněný nárok na slevu z ceny zboží podle § 436 odst. 1 písm. c) obch. zák. z důvodu vadného plnění, který uplatnila bez zbytečného odkladu poté, co zjistila vadu plnění, a to z žaloby, v níž žalobce uplatnil nárok podle faktury č. 25/2000. Zdůraznila, že byla o plnění, jehož zaplacení je požadováno, zpravena teprve doručením žaloby, v níž je uvedená faktura zmiňována. Namítla, že soudy obou stupňů pominuly její argumentaci o rozporu mezi množstvím betonové směsi účtovaným a skutečně dodaným, přičemž se nesprávně spokojily jen s výpovědí svědka B., že na stavbě byly provedeny vícepráce, aniž by se zabývaly tím, že rozdíl mezi údajně dodaným zbožím a smluvně sjednaným zbožím je natolik veliký, že ospravedlňuje pochybnosti o množství dodaného zboží, které vícepráce vyžadovaly. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl zamítnutí dovolání s tím, že oba soud rozhodly správně, přičemž zdůraznil, že žalovaná prostřednictvím svého zástupce na stavbě (svědek V. B.) převzala v červnu 2000 potvrzením dodacího listu č. 615/2000 zboží, jehož zaplacení je uplatňováno. Poukázal, že dovolatelka nikdy neuplatnila vůči němu reklamaci dodaného zboží a slevu z ceny dodaného zboží, požadovala pouze zamítnutí žaloby. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu m