32 Odo 688/2005 — Nejvyšší soud

32 Odo 688/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2005 Spisová značka:32 Odo 688/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.688.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 673 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 688/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. Z. A., CSc., proti žalované R.A.Y.C.a.s., o předložení účetních dokladů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 30 C 14/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2004, č.j. 20 Co 4/2004-82, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2004, č.j. 20 Co 4/2004-82, pokud jím byl výrokem I. změněn napadený zamítavý výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. dubna 2003, č.j. 30 C 14/2002-55, tak, že žalovaná je povinna předložit žalobci k nahlédnutí účetní doklady, týkající se provozu kasina, a to účetní závěrku, rozvahu a výkaz zisku a ztráty za účetní období let 1996 až 2002 ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, a pokud jím bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. dubna 2003, č.j. 30 C 14/2002-55 zamítl návrh žalobce, aby žalované byla uložena povinnost předložit žalobci k nahlédnutí účetní doklady, a to účetní závěrka, rozvaha a výsledovka; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že mezi účastníky uzavřená smlouva ze dne 24. 1. 1996 nazvaná Smlouva o tichém společenství, není ve skutečnosti smlouvou o tichém společenství ve smyslu § 673 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), ve znění ke dni uzavření smlouvy, neboť v ní nebyla dohodnuta míra podílu tichého společníka (žalobce) na riziku podnikání, jako podstatné náležitosti takové smlouvy, ale je smlouvou úvěrovou, jestliže úmyslem jednajících ve smyslu § 266 obch. zák. bylo, aby se žalobce zavázal k poskytnutí určité finanční částky s úmyslem její návratnosti, přirůstající o případnou odměnu ve formě úroku v dohodnuté výši, závislé na úspěšnosti podnikání žalované. Protože však v době uzavření smlouvy činnost (provozování kasina) žalovaná fakticky nevykonávala, část smluvního ujednání, týkající se úroku, je neplatná ve smyslu § 37 odst. 2 ve spojení s § 41 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). V ostatních částech je smlouva platná a žalobce se může domáhat mimo vrácení vložených financí též tzv. obvyklých úroků. Ke stanovení výše obvyklých úroků ale žalobce nepotřebuje nahlížet do účetnictví žalované, proto žalobu zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. února 2004, č.j. 20 Co 4/2004-82, změnil napadený zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna předložit žalobci k nahlédnutí účetní doklady, týkající se provozu kasina, a to účetní závěrku, rozvahu a výkaz zisku a ztráty za účetní období let 1996 až 2002 ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a zamítl žalobu ohledně žádosti, aby žalované byla uložena povinnost předložit žalobci účetní doklady, týkající se další podnikatelské činnosti žalované; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, který posoudil předmětnou smlouvou z 24. 1. 1996 jako smlouvu úvěrovou ve smyslu § 497 obch. zák., ve znění v rozhodné době, a dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o tichém společenství, neboť podle právní úpravy platné v době uzavření smlouvy (§ 673 odst. 1 obch. zák.), nebylo nezbytnou náležitostí smlouvy o tichém společenství ujednání o tom, že se tichý společník bude podílet na ztrátě z podnikání. Neurčoval-li tedy v rozhodné době zákon nezbytnost podílu tichého společníka na ztrátě, bylo možné jej smlouvou zcela vyloučit, neboť ustanovení § 677 obch. zák. upravující podíl tichého společníka na ztrátě mělo charakter dispozitivní (§ 263 odst. 1 obch. zák.), a jestliže účastníci podíl na ztrátě tichého společníka v čl. IV. smlouvy na základě jejich svobodné vůle a v souladu se zákonem vyloučili, nelze v jejich ujednání spatřovat důvod pro závěr, že by tato dohoda byla v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, jak namítala žalovaná. Nedůvodnou shledal odvolací soud i obranu žalované, že smlouva o tichém společenství zanikla, dosáhl-li podíl žalobce na ztrátě výše jeho vkladu, neboť dovodil, že ustanovení § 679 odst. 1 písm. c) obch. zák. nelze za daných zjištění na vztah účastníků vztáhnout. Nepřisvědčil ani námitce žalované, že smlouva je neplatná s ohledem na část jejího neurčitého ujednání předmětu smlouvy, týkající se poskytování znalostí tichým společníkem v oblasti provozování kasina, přičemž zároveň konstatoval, že případná neplatnost tohoto ujednání by ve smyslu § 41 obč. zák. nečinila neplatnou celou smlouvu o tichém společenství, jestliže se žalobce mimo to zavázal k poskytnutí finanční částky, tu prokazatelně žalované poskytl, a na uplatněný nárok žalobce by tak případná neplatnost části smlouvy neměla žádný vliv. Protože pro určení podílu na zisku tichého společníka je rozhodná účetní uzávěrka, zahrnující i další požadované doklady, rozhodl soud, že nárok žalobce k nahlédnutí do účetních dokladů, týkající se provozu kasina, je důvodný, a toto právo určuje i ustanovení § 675 obch. zák. Nárok žalobce byl odůvodněn ale jen v rozsahu podnikání žalované v oblasti provozování kasina, proto odvolací soud zamítl požadavek na předložení účetních dokladů týkajících se další podnikatelské činnosti žalované. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Zásadní pochybení odvolacího soudu spatřuje v aplikaci § 673 odst. 1 obch. zák. nesprávného znění v rozhodné době a pominutí přechodných ustanovení čl. VIII., bodu 38 zákona č. 370/2000 Sb., jenž stanoví, že ustanovení smluv o tichém společenství, které jsou v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona, pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud měl s ohledem na změnu právní úpravy od 1. 1. 2001 považovat ujednání v čl. IV. smlouvy o tichém společenství o tom, že žalobce se neúčastní na ztrátě podnikání žalované, za neplatné s ohledem na nové znění § 673 odst. 1 obch. zák., a měl dále aplikovat § 679 odst. 1 písm. c) obch. zák., jež se stal podle § 263 odst. 1 obch. zák. kogentním ustanovením, z čehož měl dovodit, že účast žalobce na podnikání žalované zanikla k 31. 12. 2001, jestliže podle daňového přiznání za rok 2001 žalovaná vykazovala ztrátu a podíl žalobce na ztrátě byl vyšší než jeho vklad. Odvolací soud tedy nesprávně uložil žalované předložit žalobci účetní doklady týkající se provozu kasina i za rok 2002. Odvolací soud se dostatečně nezabýval ani posouzením platnosti ujednání o poskytnutí znalostí žalobce v oblasti provozování kasina, když se omezil jen na konstatování, že jej neshledal neurčitým a nezpůsobilým být předmětem smlouvy o tichém společenství. Předmětné ujednání je neplatné, neboť s ohledem na právní úpravu vkladu společníka lze usuzovat na nepřípustnost vkladu tichého společníka ve formě osobního výkonu. I kdyby se připustila platnost takového ujednání ve formě osobních výkonů, poukazuje, že v daném případě nebylo uvedené ujednání určité, nebylo nijak specifikováno, a nesplňovalo zákonnou definici vkladu jako majetkové hodnoty využitelné pro podnikání žalované, proto mělo být posouzeno jako neplatné pro neurčitost podle § 37 odst. 1 obč. zák., a rovněž za neplatné podle § 37 odst. 2 obč. zák., protože předmětem smlouvy bylo plnění fakticky nemožné, když žalovaná v roce 1996 kasino neprovozovala. Pokud soud dospěl k jinému závěru ohledně provozování kasina, a sice, že žalovaná by v roce 1996 nežádala o prodloužení licence na provozování kasina, udělené v roce 1995, jestliže by fakticky v daném oboru nepodnikala, nemá toto skutkové zjištění, z něhož rozhodnutí vychází, oporu v provedeném dokazování ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spatřuje v tom, že soud nehodnotil a neučinil ani žádný závěr ohledně naplnění části definice vkladu, týkající se činnosti žalobce ve formě poskytování svých