33 Cdo 1074/2011 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1074/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2012 Spisová značka:33 Cdo 1074/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1074.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Odpovědnost za vady Dotčené předpisy:§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 118a odst. 1 o. s. ř. § 120 odst. 1 o. s. ř. § 420 obč. zák. § 501 obč. zák. § 597 odst. 1 obč. zák. § 598 obč. zák. § 600 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 12. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1074/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. Š. M., zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Praha 2, Jugoslávská 12, proti žalovaným 1) Mgr. M. K. a 2) K. K., zastoupeným JUDr. Filipem Behenským, advokátem se sídlem Praha 4, Kropáčkova 563/14, o zaplacení částky 280.334,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 11 C 73/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2010, č. j. 27 Co 394/2010-120, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2010, č. j. 27 Co 394/2010-120, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 10. června 2010, č. j. 11 C 73/2008-99, zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 280.334,- Kč představující slevu z kupní ceny nemovitosti, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. listopadu 2010, č.j. 27 Co 394/2010-120, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce jako kupující uzavřel dne 13. 12. 2007 se žalovanými jako prodávajícími kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k rodinnému domu na pozemku parc. a k pozemkům parc., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ na LV pro k. ú. a obec S. (dále jen „dům“). Vlastnické právo žalobce bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 14. 12. 2007. Součástí domu je vnitřní bazén s polypropylénovou fólií, který byl založen pod hladinou spodní vody, jež je v dané oblasti vysoká. Soudem ustanovený znalec z oboru stavebnictví, odvětví vodní stavby, J. Š. ve vypracovaném znaleckém posudku možnost užití dané konstrukce bazénu pod hladinu spodní vody nevyloučil, avšak splnění požadovaných parametrů a kritérií při realizaci musí být promítnuto do provozu bazénu - např. musí být zřejmá skutečnost, že bazén je založen pod hladinou spodní vody a nesmí být tedy nikdy vyčerpán, resp. může být vyčerpán při splnění daných podmínek (dočasné snížení hladiny spodní vody, ověření, že hladina spodní vody je pod niveletou dna bazénu a teprve poté vyčerpání, popř. částečné vyčerpání vody z bazénu). Žalovaní při uzavření kupní smlouvy neupozornili žalobce na omezení při údržbě bazénu dané specifičností jeho realizace. Poté, co žalobce vypustil bazén, spodní voda pronikla otvorem v základové desce do prostoru mezi základovou deskou a skořápkou polypropylenové fólie dna bazénu, následkem čehož se dno bazénu vzedmulo a zdeformovalo. Dopisy ze dne 20. 5. 2008 a 25. 6. 2008 žalobce vytkl žalovaným vadu bazénu a požadoval po nich slevu z kupní ceny a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vadu. Žalovaní jeho požadavku nevyhověli. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobce podle ustanovení o odpovědnosti za vady; dovodil, že žalobce uplatnil včas u žalovaných nárok na slevu z kupní ceny vyplývající z odpovědnosti za vady koupené věci ve smyslu § 597 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“). Jeho nárok však neshledal opodstatněným, neboť k poškození bazénu došlo jednáním žalobce - jeho nesprávnou manipulací při obsluze bazénu. Vyslovil přitom názor, že žalovaným nesvědčila povinnost upozornit žalobce na to, že bazén nesmí být vypuštěn, a pokud si žalobce „nebyl jistý obsluhou bazénu při jeho čištění“, měl se žalovaných na správný postup dotázat. Odvolací soud se s právním posouzením věci soudem prvního stupně neztotožnil. Zdůraznil, že ve smyslu § 499 obč. zák. prodávající odpovídá kupujícímu především za to, že věc má v době plnění vlastnosti vymíněné nebo obvyklé, že je možno ji použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali. Vadnost plnění spočívá zejména v tom, že plnění nemá vlastnosti, které by podle smlouvy mělo mít, a nebyly-li ujednány, pak vlastnosti obvyklé, tj. takové, které se standardně u předmětu plnění s ohledem na jeho povahu obecně předpokládají. Dospěl k závěru, že omezení při údržbě, dané specifičností realizace bazénu, lze považovat za vadu bazénu. „Pokud však v důsledku této vady došlo až následně k dalšímu poškození věci, prodávající za tuto vadu neodpovídá z titulu odpovědnosti za vady, ale v úvahu by přicházela odpovědnost za škodu“. Protože však žalobce netvrdil a ani neprokazoval splnění zákonem stanovených předpokladů odpovědnosti za škodu, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. S odkazem na judikát uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/1990 souhlasí s odvolacím soudem, že omezení, které je nutno dodržet při údržbě bazénu, vyplývající ze skutečnosti, že konstrukce bazénu zasahuje pod hladinu spodní vody, je vadou věci. Žalovaní za tuto vadu odpovídají, neboť jej na ni neupozornili. Oproti odvolacímu soudu má za to, že mu vznikl nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny. Pro případ, že by jeho názor nebyl správný, poukazuje na to, že i když byl nárok v žalobě označen jako sleva z kupní ceny, je ze žaloby zřejmé, že se domáhá zaplacení částky odpovídající nákladům na uvedení věci do původního stavu, a zdůrazňuje, že posouzení skutku po právní stránce je vždy úkolem soudu, který není vázán případnou právní kvalifikací žalobce. V tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3875/2007. Je přesvědčen, že v žalobě vylíčil všechny rozhodné skutečnosti, které umožňovaly soudu posoudit uplatněný nárok jako náhradu škody podle § 420 obč. zák. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaní se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnili a poukázali na to, že rozsudek je založen na závěru, že žalobce netvrdil ani neprokázal splnění zákonem stanovených podmínek odpovědnosti za škodu. Navrhují proto, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, případně zamítl. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“). Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.). Dovolací soud se proto dále zabýval otázkou jeho přípustnosti. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen ve věci samé v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, se řídí § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Z citovaných ustanovení vyplývá, že dovolací přezkum se v posuzovaném případě otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (ve výše vyloženém smyslu). Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvo